Běleč nad Orlicí

Ohledně původu pojmenování obce se objevuje řada teorií, ať již od toho, že se zde ve velkém bělilo prádlo, nebo že písčité břehy řeky Orlice, když plně vyschly za suchých období, tak na dálku zářily až skoro bíle. Pokud otevřeme knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H", tak se dozvíme pouze toto: "5. Běleč nad Orlicí (lid. ta Bělč, vzpomínám na Bělč, v Bělči, do Bělče), ves 8 km vých. od Hradce Králové: 1336 oppidum Choyno cum villis ... Inferium Welicz et Superius Welicz, RB. IV, 114; 1352 Bielcz majorem et Bielcz minorem, Sedl. z rkp. knih. lobkov. v Roudnici; 1495 ves Běleč, AČ. 16/474; 1545 z Velikého Bělče, AČ. 30/122; 1560 bielczie (k Pardubicům), DZ. 54 F 6; 1837 Bieltsch (Bělč), eigentlich Groβ-Bieltsch, Sommer V, 83." A nakonec autor dochází k tomu, že by tento název měl znamenat Bělcův dvůr, takže měl vzniknout od jména jeho bájného zakladatele. Těchto teorií se drží i František Ladislav Sál ve své publikaci "Pohádky, pověsti a národní písně Královéhradeckého kraje. Díl I."

Pravěké osídlení této lokality dokazuje 8 sídelních jam na poli Josefa Kroupy, kde byly roku 1905 nalezeny sekyrky a pazourkové odštěpky z mladší doby kamenné a starší doby bronzové. Na poli Jana Kašpara bylo zase nalezeno několik hliněných nádob a bronzová jehlice. Husitskou dobu zase dokazuje nádoba, v níž bylo uloženo na 300 stříbrných mincí z té doby. Byla objevena v roce 1926 při kopání na zahradě Jana Gabriela. První zmínka o obci však pochází až z 9. dubna 1336, kdy náležela k chvojeneckému zboží, jež bylo králem Janem Lucemburským dáno do zástavy vyšehradskému proboštovi Pertoldovi a Janovi a Jindřichovi z Lipé. Tehdy nesla pojmenování Dolní Bělč (Wellicz inferior), později se používal název Velká Bělč a od roku 1922 nese současné pojmenování. V roce 1340 patřil chvojenský statek Jindřichu z Lichtenburku. Někdy poté se Běleč dostala k albrechtickému zboží, s nímž byla roku 1496 zastavena Vladislavem II. Vilému z Pernštejna. Od té doby byla součástí pardubického panství. V roce 1506 byli na Královské silnici u Bělče přepadeni loupežníky bratři Jindřich a Jan z Bočkova. Část Bělče však musela náležet městu Hradci Králové, kterému byla roku 1547 zabavena císařem a prodána Janu z Pernštejna. V roce 1588 bylo v Bělči 22 usedlostí, z toho byl jeden svobodnický statek Jana Řezáče čp. 1 a výsadní krčma. Roku 1626 založila rodina Jarkovských, jež přišla ze Slezska, první zdejší hostinec. V něm byl na přelomu 18. a 19. století šenkýřem písmák a zpěvák S. Jánský. V roce 1643 spálilo císařské vojsko statek Jakuba Jansy. Po třicetileté válce zde zůstalo 10 pustých usedlostí. Roku 1665 byl propuštěn z vězení zdejší pytlák Jiří Štama, který ve vězení na Starém Městě pražském strávil přes 3 roky svého života. Nebyl však jediným, pytláci se tu vyskytovali ve velkém až do přelomu 19. a 20. století. V roce 1808 se v obci přihlásilo k reformovaným evangelíkům 129 osob, jež nejprve patřily ke sboru v Klášteře nad Dědinou a od roku 1870 k Třebechovicím pod Orebem. V roce 1843 zde bylo 40 domů a 264 obyvatel.

O 6 let později se ves, jež tehdy nosila název Velká Bělč, stala samostatnou politickou obcí. Prvním velkým úkolem bylo zřízení školy. Jednotřídní škola byla původně soukromá, od roku 1857 na ní učil podučitel a o 2 roky později se stala veřejnou. V roce 1859 byl zřízen evangelický hřbitov z toho důvodu, že místní evangelíci měli potíže s ukládáním svých zemřelých na společný hřbitov v Krňovicích. Téhož roku si otevřeli také vlastní školu, která v roce 1875 nabyla veřejnosti. Téhož roku byla obec přidělena ke královéhradeckému okresu. Velmi problematickým se stalo období prusko-rakouské války roku 1866, kdy byli evangelíci podezříváni z napomáhání nepříteli. Rolník Jan Jarkovský byl vězněn v Hradci Králové a ve Štýrském Hradci. Později byl uznán za nevinného, propuštěn na svobodu a vyznamenán stříbrným křížem s korunou. V roce 1863 došlo k prodeji pardubického panství, které o 5 let později i se zdejšími lesy získal Jan baron Liebig. Roku 1878 vznikl pěvecký kroužek, který později zanikl a byl obnoven až v roce 1919. Na Bílou sobotu roku 1883 zničil požár 18 usedlostí, z nichž 4 nebyly již nikdy obnoveny. Zachovaly se pouze dřevěná chalupa čp. 11, srub při čp. 38 s pavlačí na dřevěných sloupech a mlýn v lese. Následujícího roku připadly lesy Alexandru markraběti Pallavicinimu. Zároveň byl zřízen hostinec čp. 6. V roce 1894 vznikla Čtenářská beseda, která si roku 1913 založila divadelní odbor. V letech 1904-1905 byla postavena silnice ze Svinar. V roce 1905 byl ustaven SDH, roku 1909 Vodní družstvo a v roce 1911 Hospodářské družstvo pro vzájemné pojišťování dobytka. Na fronty 1. světové války bylo odvedeno 80 místních mužů, kteří měli to štěstí, že se všichni vrátili domů zpět.

Roku 1921 vznikla TJ Sokol a již o rok později v ní začaly cvičit také ženy. V roce 1927 zahájila činnost místní osvětová komise. O 2 roky později byl Českobratrskou církví evangelickou založen při hrázi Mlýnského rybníka letní tábor J. A. Komenského. 7. června 1931 se v obci uskutečnilo veřejné sokolské okrskové cvičení. Roku 1931 koupilo část Pallaviciniho lesů město Hradec Králové. V témže roce vzniklo Družstvo pro rozvod a upotřebení elektrické energie. Za německé okupace nosila obec pojmenování Groß-Bieltsch. Roku 1940 zde bylo 68 domů a 303 obyvatel. V letech 1946-1947 byl obnoven zdejší letní tábor. V listopadu 1947 se zde poprvé slavilo výročí VŘSR. Poválečné období bylo ve znamení konfiskace zdejších statků, nejprve kolaborantů, o pár let později těch, kteří nesouhlasili s postoji nové komunistické moci a s kolektivizací zemědělství. Roku 1957 došlo k ustavení JZD, které bylo 1. ledna 1962 připojeno k JZD Nepasice. V roce 1966 bylo vybudováno nové vypouštěcí zařízení na rekreačním rybníku Okresního domu pionýrů v Hradci Králové. Roku 1972 vznikla ZO SČSP. V roce 1982 byla dokončena přístavba sociálního zařízení zdejšího hostince. Roku 1993 byl zdejší letní tábor opět vrácen ústředí Českobratrské církve evangelické. V roce 1999 došlo k plynofikaci obce. Roku 2009 začal Zdeněk Zezulka se stavbou venkovního kolejiště u čp. 115, z čehož se později stala Zahradní železnice Běleč. 30. října 2015 vyhořela novostavba rodinného domu.

Mezi místní pamětihodnosti můžeme zařadit zejména: dřevěnou zvoničku (původní zvonek „Prokop“ z roku 1759 byl umístěn na čp. 9 a světil ho biskup Adam Vratislav z Mitrovic, roku 1843 byl přelit a v roce 1905 nahrazen novým od firmy V. F. Červený z Hradce Králové); kamenný kříž od hořického kameníka Kofránka z roku 1866; bývalou evangelickou školu a modlitebnu čp. 10, který byla postavena v letech 1862-1863 (28. června 1863 došlo k vysvěcení modlitebny a odevzdání budovy svému účelu, zrušena v roce 1909); evangelický hřbitov, jenž byl zřízen v říjnu 1859; pomník M. Jana Husa od f irmy Podpěra ze Světlé nad Sázavou z roku 1915 (bronzový reliéf je podle návrhu architekta P. Janáka od sochaře Astla, kniha na lipové větvi od sochaře a kameníka V. Škody z roku 1921); dřevěný kříž proti čp. 5, který podle vyprávění nesl na sobě letopočet 1789 (podobný stojí u písníku Marokánky); pomník obětem komunistických žalářů od architekta Tomáše Vondrušky z roku 2013; při cestě z Bělče do Svinar kámen s vytesaným křížem a 2 sekerami, který nese zašlý nápis ze 16. století. Pověst vypráví, že šli dva tovaryši koupit tele do Bělče a když se vraceli, v nastálé hádce se navzájem zabili. Dříve mezi ně patřil též dřevěný mlýn s pavlačí v 1. poschodí a vyřezávanou lomenicí, který byl podle urbáře pardubického panství postaven kolem roku 1617 mlynářem Janem Tomanem, přičemž v roce 1807 bylo postaveno mlynářem Janem Hájkem nové roubené stavení, roku 2003 byly zbytky původního mlýna rozebrány a převezeny do právě vznikajícího skanzenu v Krňovicích, kde byla v letech 2009-2011 postavena jeho replika. Za vidění stojí i některé domy, např. čp. 25 z roku 1883 a čp. 12 z roku 1880. Ze zdejších vznamných rodáků jmenujme: Samuela Jarkovského, předsedu ústředního spolku včelařského a lesního správce v Kraskově (18. března 1816 Velká Běleč - 24. října 1873 Kraskov) a Jana Jarkovského, statkáře z Bělče nad Orlicí a okresního starostu v Holicích (10. dubna 1821 Velká Běleč - 18. července 1909 tamtéž).