Stolín (Červený Kostelec)

Člověk by čekal, že toto pojmenování pochází od nějakého stolu, avšak v tomto je úplně vedle. Podle prof. Antonína Profouse vzniklo od toho, že tato místa měla být porostlá stvolem, takže má stejný původ jako třeba Stvolínky.na Českolipsku a zároveň uvažuje o tom, že tento výraz mohl vzniknout v německých kancelářích patrimoniálních úřadů. Otázkou je však, co toto slovo mělo znamenat. Podle PhDr. Emila Skály by mělo jít o staročeské slovo pro stonek nebo lodyhu a za podklad tohoto tvrzení si bere jako doklad Jungmannův "Slownjk česko-německý. Djl IV. S-U", v němž se píše: "STWOL, u, m., stopka, zrowna z kořene wynikagjcj, scapus, Schaft. Rostl. l. 64. b. Lodyha nebo stwol neygednoduššj. Ib. III, b. 314, Stwol slaupowý, Säulenschaft. Balbi. zem." Vedle toho však zde existují lidová podání o tom, že název této obce vznikl od toho, že se nachází ve "stolovité" rovině na kopci, takže si můžeme vybrat, čemu máme věřit.

První zmínka o obci pochází z 23. prosince 1408, kdy Hynek z Náchoda, jinak z Adršpachu, seděním na Červené Hoře, dal kostelu v Červeném Kostelci roční úrok 1 kopu grošů pražských za duši Špačkovu, „aby o každých suchých dnech aniversarium a officium tří lekcí bylo konáno“. Úrok byl vykázán na Mstětíně a Stolíně. Ve Stolíně se jednalo o Syrovcův statek, který měl ročně odvádět 22 grošů, a to ve 2 termínech - k sv. Havlu a k sv. Jiří. Podle profesora Augusta Sedláčka mohl onen Špaček dříve nějaký čas držet Červenou Horu. Během husitských válek byla obec zpustošena. Tak tomu bylo i během dalších válečných konfliktů, jež zasáhly východ Čech. Roku 1534 byla obec zmíněna jako pustá. V roce 1600 byla obec prodána s celým rýzmburským panstvím Zikmundovi Smiřickému ze Smiřic a na Náchodě. Předchozí vlastník Jan z Talmberku za něj obdržel 8 000 kop grošů českých. Tehdy zde byli tito hospodáři: Jakub Hrubáčkův, Jokl Zumr, Hans Jun, Hans Šustr, Michal Komicht, Moc Kamlar, podle jména patrně všichni Němci, a Jíra Antošův. Ti všichni měli tyto povinnosti k zámku: platu stálého 2 kopy 58 grošů 6 denárů českých, 8 ½ korce ovsa, 34 slepic, 10 dnů roboty orné, 33 dny roboty ženně, 7 ½ dne pletí, 7 ½ dne kopání řepy a 1 kopu a 42 vajec. Od té doby byl Stolín součástí náchodského panství. Roku 1843 měla osada 41 domů a 291 obyvatel.

O 6 let později se Stolín stal samostatnou politickou obcí. 2. prosince 1876 vypálil tkadlec Matěj Kopecký obydlí, stáj i stodolu chalupníkovi Václavu Semerákovi. Důvodem jeho činu bylo to, že kvůli postiženému byl třikrát odsouzen pro urážku na cti a několik dní tak strávil v českoskalickém vězení. V roce 1889 byl odsouzen bývalý obecní starosta Ferdinand Malina (v této funkci působil v letech 1879-1888) za zpronevěru obecních f inancí a podvod na 15 měsíců do těžkého žaláře. 16. října 1889 byl založen SDH. Roku 1890 vznikla slévárna a strojní zámečnictví Dominika Klatovského, která zprvu působila v bývalé sirkárně a roku 1912 přešla do nově postaveného objektu. V roce 1897 byly místodržitelstvím odsouhlaseny změněné stanovy SDH. O rok později došlo k otevření jednotřídní obecné školy. Roku 1900 byla postavena nová škola, a to nákladem 16 000 K. V roce 1904 vznikla místní kampelička. Roku 1909 byly c. k. místodržitelstvím schváleny stanovy místní odbočky hospodářského sdružení českých křesťanských zemědělců. 28. listopadu 1911 bylo ustaveno Výrobní sdružení podkrkonošských tkalců, zaps. společ. s ručením obmezeným ve Stolíně, o jehož likvidaci bylo rozhodnuto 13. května 1924. Z 1. světové války se nevrátilo 9 zdejších mužů (Bohuslav Hanuš, Karel Kábrt, František Kosinka, František Lelek, Josef Malina, Josef Mertlík, Čeněk Rousek, Josef Týfa a Josef Týfa z čp. 62; o stejné množství přišel i Mstětín, osada Stolína).

V roce 1922 byla zavedena elektřina do zdejší slévárny a strojírny Dominik Klatovský, do hostince Jana Ditrta čp. 51 a do textilního závodu Vladislava Kodyma čp. 75. K elektrifikaci celé obce tehdy nedošlo kvůli velkému nákladu, který podle sestaveného rozpočtu činil 149 000 Kč. Poprvé se elektrické světlo rozsvítilo po celé obci až 1. července 1927. 21. října 1923 vyhořela Vikova usedlost čp. 6. O rok později byl otevřen obecní lom. V letech 1923-1925 byl postaven podle plánu červenokosteleckého stavitele Roberta Dvořáčka obecní činžovní domek čp. 4 o 3 bytech. V roce 1926 byla důkladně opravena cesta od okresní silnice ke slévárně. O 3 roky později došlo k úpravě i rozšíření návsi a vybetonování obecní nádrže. 16. června 1929 vypukl požár v továrně Dominika Klatovského. Po něm došlo v letech 1929-1930 k rozsáhlé přestavbě a modernizaci celého areálu. 4. července téhož roku zase přišla velká vichřice, jež po obci zanechala řadu škod, přičemž nebylo ani jediného nepoškozeného stavení, místní stromoví do toho nezapočítaje. 20. července 1930 proběhlo slavnostní předání nové hasičské zbrojnice. Roku 1931 byla zamítnuta obecní žádost o zřízení poštovního úřadu. V témže roce byl postaven závod nově vzniklé firmy Hájek & Semerák a u hostince Jana Ditrta čp. 51 vyrostla benzinová čerpací stanice. 27. února 1931 vyhořela usedlost čp. 43, tzv. Dupačka. 19. října 1931 začal Vilém Špaček z Hořiček obstarávat autobusové spojení na trase Hořičky-Litoboř-Slatina nad Úpou-Červená Hora-Olešnice-Stolín-Červený Kostelec a zpět. Roku 1934 byla pod čp. 20 vybudována druhá obecní vodní nádrž a na hasičské zbrojnici vznikla věžička pro obecní zvon. 10. září 1934 byl po taneční zábavě v Ditrtově hostinci zavražděn slovenským podomním prodejcem Josefem Korystou vojín Josef Franc ze Mstětína. Trestem mu za to byly 4 roky těžkého žaláře s temnou komůrkou ve výroční den vraždy. 13. listopadu 1934 vyhořela usedlost rolníka Vyhlída. 23. března 1936 došlo k ustavení TJ Orel. 30. srpna 1936 byl slavnostně odhalen pomník padlým v 1. světové válce. V noci na 6. května 1937 došlo k vloupání do skladiště a dílen zasilatelské firmy M. Kodym, odkud se ztratilo množství látek a prádla za 14 175 Kč. Pachatelé byli zatčeni až po více než ročním pátrání. 15. května 1938 byla na návsi vysazena lípa ke 20. výročí vzniku republiky a k 70. výročí narození prvního ministra národní obrany Václava Jaroslava Klofáče. 23. července 1938 vznikla TJ Sokol. 30. října 1938 byl u Ditrtů zabit svobodník Štěpán Korejs, když napadl poručíka Vojtěcha Maruňáka. 18. prosince téhož roku se uskutečnila ustavující schůze Strany národní jednoty. Za německé okupace nesla obec pojmenování Stolin. Roku 1950 byl Stolín připojen k Červenému Kostelci. V roce 1952 bylo založeno JZD. Roku 1962 bylo upraveno nové hřiště u požární zbrojnice. V roce 1973 došlo nad lomem k vybudování vodojemu pro Stolín. Roku 1987 byla v dokončeném víceúčelovém zařízení otevřena nová prodejna Jednoty. V roce 1990 došlo k rekonstrukci zdejší elektrické sítě a v letech 1995-1996 byly opraveny místní komunikace. Roku 1996 byl založen Pétanque klub PEK Stolín. V roce 2015 byla provedena splašková kanalizace a o 2 roky později upravena náves.

Nejhezčí zdejší pamětihodností je kaple Nejsvětější Trojice, v níž se od roku 1932 konají pravidelné poutní bohoslužby. Vedle čp. 70 a hasičské zbrojnice se nachází pomník padlým v 1. světové válce z roku 1936 od mezilečského sochaře a kameníka Josefa Řezníčka. Na návsi nalezneme kamenný kříž, u nádrže sochu sv. Jana Nepomuckého a opodál byla roku 1919 zasazena „Lípa Svobody“. Malebným objektem je též bývalá panská hájovna z roku 1876 nedaleko Boušínské lávky přes řeku Úpu. Za vidění stojí rovněž množství drobných vodopádů a peřejí na Stolínském potoku, který se vlévá u panské hájovny do Úpy. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je František Hanuš (1874 1931), vrchní ředitel České průmyslové banky, do jejíž služeb vstoupil v roce 1899. Podle pověsti měla z obce pocházet chudá dívka, jež se zamilovala do bohatého selského synka z Čertoviny a za její pracovitost, uctivost a další dobré vlastnosti jí daroval truhlu plnou dukátů sám Krakonoš.