Mstětín (Červený Kostelec)

Původně se obec nazývala Mstětiny a toto pojmenování mělo být odvozeno od osobního jména Mstěta. Jiné zdroje hovoří o tom, že mělo vyjadřovat to, že se zdejší lidé rádi a dlouho mstili za příkoří jim učiněná. Prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř" o tom hovoří následující:

"Mstětín (lid. na Mstětíně, ze Mstětína, mstětínskej), ves nad vých. břehem Úpy (m. o. Stolín) 7 km sev. od Čes. Skalice: 1408 Hinko de Nachod resid. in Czrwena Hora census in Mstyetin et Stolin dat plebano in Costelecz, LEr. VIII, 57; 1542 (1534) hrad Rismburgk a ves Stolyn pustú, ves Mstietin pustú, DZ. 3 L 17; 1601 zámek Rysmburgk . . mčko Czierwenau Huru, ves Mstietiny, ves Stoliny, DZ. 175 L 30; 1654 Msstětin (v kraji Hradec.), BR. 12/780.

Jm. M. vzniklo přivlastň. příponou -in z os. jm. Msťata (v. v.) a znamenalo Msťatův, t. dvůr."

První zmínka o ní pochází z roku 1408, kdy 23. prosince Hynek z Náchoda a z Adršpachu, seděním na Červené Hoře, dal kostelu v Červeném Kostelci roční úrok ve výši 1 kopy grošů pražských, aby byly konány pravidelné mše za duši Špačkovu, který byl nejspíše jedním z předchozích vlastníků hradu Červené Hory. Tento úrok byl vykázán na jednom mstětínském a na jednom stolínském dvoře. Ves měla být vypálena husity téhož dne, co byla dobyta Jaroměř a vydrancovány vsi Červená Hora, Všeliby, Stolín, Slatina aj. 7. června 1544 byla ves součástí majetku, který Zdeněk Lev z Rožmitálu a z Blatné a Hynek Krušina z Lichtenburka prodali Janovi z Pernštejna. V roce 1600, kdy byl Mstětín s celým rýzmburským zbožím přikoupen od Jana z Talberku k náchodskému panství, seděli na zdejších statcích tito sedláci: Michal Podstavník, Jakub Antošův a Jíra Šmíd, kteří platili 1 kopu 32 grošů stálého platu, 4 korce ovsa, 13 slepic, 45 vajec a byli povinni robotou ornou 4 ½ dne, žennou 15 dní, vožení dřev 12 dnů, pletí 3 dny a kopání řepy rovněž 3 dny. V 18. století žil v osadě Václav Nývlt, syn rtyňského svobodníka a rychtáře i vůdce zdejšího selského povstání. Roku 1823 byli zdejší dne řemeslníci přiděleni k městskému cechu úpickému. Tehdy se to týkalo i jiných okolních vsí náchodského panství. O 20 let později bylo ve vsi 15 domů se 118 obyvateli.

V roce 1849 se stal Mstětín součástí Stolína. Školou patřil původně do sousední Červené Hory, i když roku 1932 bylo poprvé uvažováno o jeho přeškolení do Stolína. K němu však nedošlo kvůli vysokému nákladu na rozšíření školní budovy. V roce 1869 žilo ve Mstětíně 153 obyvatel ve 20 domech. Roku 1873 radní Jan Nývlt podepsal jménem osady petici na podporu konání českých poslanců v čele s F. Palackým a F. L. Riegrem. P. Václav Šrám ve svém díle „Okres Česko-Skalický. Nástin historický“ z roku 1882 zmiňuje tuto ves velmi stručně: „Mstětín, ves ¾ hod., 146 obyvatelů katolických v 20 domech, 2 nálevny piva a lihovin.“ Roku 1903 byly Stolín, Mstětín, Olešnice, Všeliby a Červená Hora vyloučeny z hořičského zdravotního obvodu a přiděleny k tomu červenokosteleckému. O 3 roky později vzalo c. k. místodržitelství na vědomí stanovy zdejšího SDH. V roce 1910 měla ves 131 obyvatel a 25 domů. V té době tu měl hostinec Josef Martinec a malířství a natěračství František Falta. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 místních mužů (Roman Hájek, Josef Kábrt, Jan Karmášek, Josef Karmášek, František Kubeček, František Pavel, Antonín Semerák, František Semerák, Odon Vlček).

Roku 1920 se vyskytla v osadě epidemie slintavky a kulhavky. V roce 1921 zde žilo 124 obyvatel ve 26 domech. Téhož roku podali zdejší občané žádost, aby byly vypsány volby do osadního zastupitelstva a správy. Této žádosti náchodská okresní správa politická vyhověla, protože vlastní jmění a osadní zastupitelstvo byly povoleny již bývalým okresním hejtmanstvím v Novém Městě nad Metují 4. ledna 1883 a výnosem okresního výboru v České Skalici z 18. března 1882. Volby byly vyhlášeny na prosinec 1921, ale k hlasování nedošlo, protože byla předložena jediná kandidátka, která tak byla prohlášena za zvolenou. 3. ledna 1922 byl zvolen osadním starostou Jaroslav Středa z čp. 2. 30. prosince 1927 však tato osadní samospráva zanikla a její jmění převzala obec Stolín. K 1. lednu 1928 se tak Mstětín vzdal práv osady. První polovina 20. let 20. století byla ve znamení odklízení škod v místních lesích, jež způsobila bekyně mniška. 15. května 1926 změnil majitele zdejší hostinec Josefa Martince čp. 22, který koupila Božena Brožová a hostinskou koncesi obdržel její manžel Josef Brož. Touto změnou se mnohým oddechlo, protože hostinský Martinec se se svými sousedy rád soudil a nešlo přitom jen o rušení držby na cestě kolem jeho usedlosti. V následujícím roce došlo k elektrifikaci osady. Roku 1929 došlo k opravě a vybetonování vodní nádrže pod osadou. 4. července 1929 nadělala řadu škod na staveních i přilehlých lesích a dalším stromoví velká vichřice. Během německé okupace nesla osada název Mistietin. V roce 1950 byl Mstětín připojen k Červenému Kostelci. Od roku 1968 zajížděla do obce dvakrát týdně pojízdná prodejna, jež byla zrušena v souvislosti s otevřením nové prodejny ve Stolíně. Roku 1971 bylo namontováno výbojkové veřejné osvětlení. V roce 2002 došlo ke zrušení veřejné telefonní stanice (hovorny) a roku 2016 byla v osadě provedena kanalizace.

Dříve mívala osada dřevěnou zvoničku, z níž byl zvon zrekvírován v roce 1918 a o 3 roky později nahrazen novým od firmy Oktaw. Winter z Broumova. Nesl jméno sv. Jana a vyšel na 1 837 K. Bohužel roku 1942 byl německými okupanty zrekvírován. Dnes za vidění stojí několik zdejších objektů lidové architektury, ať jde o roubené nebo poloroubené chalupy (čp. 5, 12, 13), případně některá zděná stavení z 19. století. Nejvýznamnějším zdejším rodákem je P. Vincenc Nývlt (1829-1894), římskokatolický kněz a farář v Choustníkově Hradišti. Další výraznou postavou, jež se v osadě narodila byl Jaroslav Semerák (1894-1944), který byl za 1. světové války italským legionářem, po návratu do vlasti působil řadu let jako náčelník červenokostelecké sokolské jednoty a německými okupanty byl popraven za protinacistickou činnost. Na závěr ještě dodejme, že se Mstětín objevuje rovněž v literárních dílech, např. v knihách "Z různých časů" od Václava Řezníčka a "Humor našeho kraje" od Karla J. Pleskače.