Stávkující textilní dělníci a jejich účast na protižidovských nepokojích v Náchodě v roce 1899

Poměry pracujících v 19. století byly u nás oproti dnešku jako "nebe a dudy", takže výsledkem náročné a špatně placené práce a s tím spojené nouze byla řada stávek, které se šířily všemi obory průmyslu, obchodu i služeb. Stávka textilních dělníků v Náchodě byla zahájena stejně jako v Brně za docílení zkrácené pracovní doby. V březnu 1899 byla publikována tato výzva:

„!Provolání!

Lide pracující! Soudruzi!

V Náchodě a okolí vypukla stávka tkalců a tkalcovek v továrně Hermanna S. Docktora a rozšířila se na další dvě továrny, Pickovu a Mauthnerovu; stávkující vymáhají na továrnících požadavek, aby jim bylo zaručeno aspoň 40 kr. denního výdělku, aby s rodinami svými netrpěli bídu ještě hroznější nežli až dosavad.

1860 dělníkův a dělnic, mezi nimi přes 800 otců rodin, stojí dnes v boji za skývu chleba, za uhájení nahého života.

Soudruzi! Kdož máte cit a srdce pro tento ujařmený lid český, přispějtež sebe menším dárkem svým rodinám těch, kdož bojují za zlepšení svých, pod existenční úrovní stojících poměrů životních!

Bez výjimky přispěj každý, komu na vítězství stávkujících záleží! Za pomoci nás všech musí spravedlivá věc stávkujících zvítěziti!

!Neodkladná pomoc jest nutna!

Veškeré podpory na penězích zasýlány buďtež bez průtahu Českoslovanskému odborovému združení v Praze I., Rybní ulice č. 11.“

Stávkující dělnictvo se vydrželo chovat po množství týdnů velmi vzorně (22. března byla stávka ukončena všude, kromě továrny Jakuba Picka), ale jak to tak bývá, dojde někdy ke konci trpělivosti a boj za spravedlivou věc se zvrhne v násilí, navíc když byli vlastníci továren hluší i na výzvy městské sociální komise, jež se zasazovala rovněž o zvýšení mezd místního dělnictva. Stejně tak se stalo právě v Náchodě 5. dubna 1899, kdy se po 18.00 hod. srotily davy dělnictva odcházejícího z továren a za velkého rámusu a křiku se spojily s dosud stávkujícími dělníky továrny J. Picka, táhly na náměstí před dům, v němž J. Pick bydlel, provolaly mu hanbu a ať zhyne, když nemá soucit s těmi, z jejichž rukou práce žije, a odtud odtáhly k jeho továrně, na níž začaly házet vytržené tyče z plotů, kameny a další předměty, jež se jim dostaly pod ruku.

Když byla továrna zpustošena, obrátil se dav, jenž čítal přes 100 lidí, do města a začal v něm ničit okna židovských domů a obchodů na náměstí a brzy z toho počalo vybíjení a plenění krámů. K dělníkům se přidávaly davy z okolních vesnic, jejichž příslušníci byli vybaveni sekerami, kladivy, dláty a dalšími nástroji. Celou noc byly slyšet rány a velký hluk. Železné žaluzie praskaly pod ranami seker a kladiv, kasy byly převráceny a dobývány, nejrůznější zboží bylo vyhazováno na ulici, kde se o ně lid pral a odnášel si ho domů. Vydrancována a zpustošena byla kořalna pana Horpackého, vyloupen velkoobchod J. Krause na náměstí, vyloupen obchod velkoobchodníka R. Müllera v Palackého ulici. V tom bylo zvoněno na poplach a ozvala se rovněž hasičská trubka. V Müllerově krámu se totiž vzňal oheň, ale naštěstí byl brzy zdolán. U pekaře Hellera byla vylámána okna a z bytu bylo vyneseno a ukradeno všechno zařízení, jež se dalo vzít a odnést s sebou. Kirschnerův obchod byl vyrabován, regály a nábytek byly vyházeny na ulici. Lupiči rovněž vnikli do skladiště firmy Lederer & Stránský, kde byly velké zásoby látek, kradli a vyhazovali zboží na ulici, po němž rozzuřený lid šlapal a tahal je v blátě. V Munkově kořalním závodě bylo vše rozbito na padrť a vyházeno, u řezníka Ez. Lederera byly okna i rámy vypáčeny a rodina jen stěží utekla od večeře, aby se jí nic nestalo. A tak to šlo dále a dále až do židovské ulice, kde nezůstalo celé ani jedno okno. Rozbita byla i okna židovské školy, rámy vytrhány a poškozeno bylo též samotné zdivo a omítka.

A proti těmto lidem nemohlo být zakročeno, neboť policie a malá četnická posádka nestačila, naopak sama byla ohrožena létajícími kameny a rozzuřeným lidem, takže se dala na ústup. Hned po srocení a vybíjení oken telegrafoval purkmistr JUDr. František Dvořák o rychlou vojenskou pomoc a policejní radní Čeněk Remeš hejtmanství do Nového Města nad Metují. Z Nového Města nad Metují přijel s četníky komisař Brusák. S ještě větší touhou byla očekávána vojenská pomoc. Po 3.00 hod. byly davy nasyceny lupem a unaveny, takže se postupně rozešly. Teprve v 7.00 hod. přijelo vojsko pluku č. 74 z Josefova a vojáci nevěřili vlastním očím, co se z Náchoda během noci stalo, protože vypadalo jako po bitvě. Vojsko se utábořilo v měšťanské škole chlapecké I. obvodu, kdyby se tyto události opakovaly. Nastalo období zatýkání a prohlídek domů, kde byly ukryty ukradené věci. Již v noci byly zatčeny 2 ženy a 1 muž, později dalších 8 dělníků. Všichni byli dopraveni do krajské věznice do vyšetřovací vazby. Celkem takto dopadlo 109 účastníků výtržností a u 84 lidí byly nalezeny věci z vypleněných krámů. Domovních prohlídek bylo vykonáno 109. Nakonec bylo pro bouře v Náchodě odsouzeno z 83 obžalovaných 78 osob do vězení a pouze 5 lidí bylo obžaloby zproštěno. Nejvyšší trest tříletého žaláře byl přiřknut dělníku Pospíšilovi.

Dodejme ještě, že stávka u Jakuba Picka v Náchodě skončila hned 8. dubna a dělnictvo nastoupilo práci, když mu bylo přidáno ke mzdě 5 %. Nedlouho poté předložili obecnímu úřadu své požadavky všichni poškození, kteří spočítali svoje škody na 108 000 zlatých. Zároveň vyslali deputaci k ministru obchodu a vnitra, aby si postěžovali na to, že úřady byly liknavé a nedaly okamžitě do lidí střílet. K tomu ještě musíme říci, že v Náchodě bylo tehdy 9 textilních továren. Továrna J. Bartoň a synové zaměstnávala 67 dělníků (23 mužů a 44 žen, mezi nimiž byly 4 nezletilí mezi 15 a 16 lety); tkalcovna Isáka Mautnera 192 mužů, 206 žen, z kterých 16 bylo mladších 16 let; tkalcovna Goldschmied a syn 28 tkalců, z nichž 7 bylo mladších 17 let; továrna H. Hyšmana 90 dělníků, z kterých 9 bylo mladších 16 let; továrna H. Doktora 666 tkalců, z nichž pětina byla mladší 17 let; továrna Pikova 108 dělníků, z kterých 5 bylo mladších 17 let; továrna Kochara a Vintera 90 dělníků, z nichž 6 bylo dětí; filiální Doktorova továrna 227 dělníků; přádelna firmy Warzdorfer, Benedict a Mautner 515 dělníků, z kterých bylo 50 dětí. Průměrná týdenní mzda tehdy činila 3-5 zlatých u mužů a 2-4 zlaté u žen, což nebyl zrovna závratný obnos k obživě. Mnohý řekne, že to není důvod k takovým násilnostem, ale když má poctivě pracující člověk dřít bídu s nouzí a vlastník továrny neslyší jeho prosebná slova, nezbývá někdy nic jiného než radikální řešení. A to se nezměnilo dodnes!

Stávkující textilní dělníci a jejich účast na protižidovských nepokojích v Náchodě v roce 1899 na mapě