Staroměstské náměstí (ve Starém Městě)

Staroměstské náměstí se ve skutečnosti jmenuje Osvobození, ale proč si neužít trošky zvukomalebné reminiscence. Ačkoliv řada návštěvníků a přespolních se domnívá, že se celý název rozšiřuje o přídomek pod Sněžníkem, není to pravda, stále jde jen o Staré Město (a kupodivu to funguje u řady jiných Starých Měst a že je jich v Česku celkem dost).

Ačkoliv založení města spadá někam do druhé poloviny 13. století, rozhodli se staroměstští oslavit 700 let trvání až tento rok (2025), tedy v době, kdy jsou zprávy o osídlení kotliny svírané pohořími Králického Sněžníku, Rychlebských hor a Hanušovické vrchoviny hodnověrně doložené.

Lokátoři založení si zvolili místo k osídlení na západním výběžku hřebínku, který se táhne k východu přes Kutný a Holý vrch zhruba k Ostružné a horopisně bychom ho řadili k Branenské části Hanušovické vrchoviny.

Na západním okraji města z části chrání město tok říčky Krupé s přítoky. Staré Město nemívalo hradby, obranu měly zajišťovat spíše okolní hory, přestože kolem vedla cesta na Kladské sedlo, ale i ta býval obtížně přístupna a obchod do Kladska probíhal vždy lépe dostupným Mladkovským sedlem.

Město bylo založeno se vším, co město potřebuje, tedy náměstím, kostelem, nějakou rychtou, snad i nějakou závoru, kde se vybíralo nějaké clo. Jak víme, prvními osadníky byli prospektoři a horníci. Kutalo se zřejmě i přím na území současného města. Traduje se , že v některých sklepeních se dají i objevit vstupy do starých štol.

Centrálním prostorem, kde se odehrává vše důležité samozřejmě zůstává městský rynek, kde nakonec najdeme vše důležité co takové sídlo potřebuje.

Centru náměstí dominuje původně renesanční radnice z roku 1619 se štíhlou věží (možno využít vyhlídky). Uvažovaným stavebníkem by mohl být Alexander Thoma, který jinak provozoval celkem vytíženou stavební „firmu“ ve Velkých Losinách. Samotné náměstí má zhruba čtvercový tvar (ne zcela dokonalý). Při bližším pohledu zjistíme, že dodnes stojící domy navazují na původní středověkou parcelizaci, přestože již některé domy zanikly a byly nahrazeny novějšími stavbami.

Kromě radnice jsou památkově chráněné i některé stávající budovy přímo na náměstí. Začněme s těmi, které zřejmě nejvíce připomínají původní vzhled domů kolem náměstí. Rohový dům u severozápadního rohu má číslo 25, což naznačuje relativní stáří domu. Dům je přízemní se štítem a spíše vypadá jako lepší chalupa. Dům se může prezentovat zachovanou černou kuchyní a v současné době slouží jako rekreační objekt.

Myšleno přím naproti, tedy na jihozápadním rohu náměstí najdeme dům s číslem 106, který je už výstavnější, přináleží mu i patro navíc a zdobený štít někdy z období barokních úprav původně gotického domu.

Další „chráněné“ domy objevíme na západní straně náměstí. Hned na severním nároží je to číslo 68, patrový dům se štítem a nověji upraveným interiérem k rekreačním pobytům. Dům si udržuje původní gotickou dispozici se sklepením. Do náměstí se projevuje zdobenou fasádou s ozdobnými nadokenními oblouky v patře. Za zmínku stojí i kamenný portál s uvedeným číslem popisným.

Ještě výstavnější portál s balkonem pak má vedlejší dům č. 69. I tento dům slouží k rekreačním pobytům, s předchozím objektem je znám co by hotel Pohoda. Jinak je to klasicistní stavba z první poloviny 19. století na místě staršího domu. Průčelí v pěti osách naznačuje opět movitého majitele.

Další dům č. 70 je sice bez památkové ochrany, ale chlubí se návštěvou císaře Josefa II. V roce 1779 a prý to byla velká sláva. A další číslo popisné 71 je významný faktem, že v něm sídlí hlavní staroměstská restaurace, Národní dům, který je i penzionem, tedy turisticky rovněž důležitou budovou.

K zajímavým budovám, sice nechráněným, ale výstavným určitě patří na severní straně náměstí dům 23 s barokně tvarovanou střechou, vedlejší 24 s fasádou v novorenesančním stylu, která je majetkem jednoho nejmenovaného hoteliéra z Paprsku…

vedle je prázdná parcela po domě 25, který majitel předchozí nemovitosti využívá jako zahradu.

Nárožní dům 20 ja už spíše přestavbou z období reálného socialismu, což platí o budově na východní straně náměstí, severní části, což je taková sdružená budova v socialistickorealistickém duchu. Ale důležitá je přítomnost bankomatu, čili není nutné jezdit až do Hanušovic.

Za zmínku na této straně by zřejmě stály jižně položené domy s č. 5 a 6, což naznačuje že jde o prastarou zástavbu města. Zejména dům se sekáčem a drogérií mohl mít zajímavou původní podobu.

Oklikou jsme zpět na jižní straně náměstí, kde jsou původní parcely po starší výstavbě částečně sjednocené do nových budov, hlavně nárožní čísla 109 a 110 s navazujícími neorenesančními fasádami a rohovým arkýřem s věžičkou střechy.

Využita je i plocha náměstí, radnice byla už zmíněná, stojí vlastně tak mimoosově šikmo k probíhající silnici od JV k SZ. I z toho se dá usoudit, že náměstí měnilo časem svou orientaci. Proti radnici v jihozápadním rohu kašna s Neptunem, proti na sever pak sloup se Svatou Trojicí. Bez památkové hodnoty je sice benzínová pumpa, ale je to poslední pumpa v Česku (tedy na této výspě civilizace). Poblíže parkují i autobusy a vedle pak další čtvercová kašna, s bronzovým vodotryskem. V severovýchodním „parčíku“ pak zdobí méně obvyklé sousoší Panny Marie s malým Ježíšem a Janem Křtitelem.