Socha Panny Marie Lurdské ve Rtyni

Pokud jedeme od Velichovek do Vestce skrz obec Rtyni (neplést se Rtyní v Podkrkonoší), uvidíme kromě kamenného kříže a zvoničky krásnou sochu Panny Marie Lurdské s nápisem na podstavci: „Já jsem neposkvrněné početí.“, o níž mnoho známo není. Podle listinných zmínek zaloňovské farnosti byla iniciátorem jejího zřízení Kateřina, roz. Skalická, dcera lužanského baráčníka z čp. 23 Josefa Skalického a jeho manželky Veroniky, roz. Divíškové z Lužan čp. 40, která se 20. listopadu 1866 ve věku 40 let vdala za 41letého velichovského vdovce a baráčníka Jana Kopeckého z čp. 16. Nejvíce peněz však poskytli rtyňští bratři Jan a Josef Jarošovi, přičemž ten první, mnohem známější o tom ze skromnosti pomlčel, i když finančně stál za mnoha různými projekty v celém okolí. Snad z toho důvodu, že ona žena věnovala na vybudování této sochy veškeré své úspory.

Při hledání různých materiálů ohledně jiné věci jsem narazil náhodně na drobný článek „Obnovy“, jež vyšla 29. prosince 1899 a píše se v ní o zřízení sochy této Bohorodičky následující: „Ze Rtyně u Jaroměře. V naší obci dala postaviti Kateřina Kopecká, žena živící se mozolnou prací sochu P. Marie Lourdské. Ač pochází z Lužan a provdána byla ve Velichovkách, ozdobila přece naši obec, protože zde nalezla hodné lidi dobře s ní zacházející. Socha P. Marie byla 8. prosince od dp. faráře záloňovského Jos. Kavana posvěcena za přítomnosti družiček, představenstva, hasičů a četných věřících. Dojemnou řeč proslovil dp. farář, načež poděkoval zbožné dárkyni, p. Jos. Jarošovi, bratru zem. poslance, který sochu v dobrém stavu udržovati se zavázal, p. starostovi a všem přítomným.“

Protože se mi jinak již o této soše nepodařilo nic jiného nalézt, tak si dovolím na závěr ještě malou zmínku o poslanci Janu Jarošovi, bez něhož by se ve Rtyni žádná významná akce ani nekonala, i když dávno žil mimo svou rodnou obec, ale prostě mu to nedalo na ni zapomenout. Narodil se 12. října 1853 ve stavení čp. 3 ve Rtyni u Jaroměře jako syn rolníka Josefa Jaroše a jeho manželky Jany, roz. Hákové. Navštěvoval obecnou školu v Jaroměři a německé gymnázium v Broumově, načež se věnoval hospodářství, i když vedle něj se nadále horentně sebevzdělával.

Roku 1870 se ujal statku v Čáslavkách u Černožic, který si vzorně zařídil. O 4 roky později absolvoval vojenskou službu. 13. listopadu 1877 se oženil s Josefou, roz. Jakoubkovou. Od roku 1879 nepřetržitě zasedal v obecním zastupitelstvu čáslavsko-černožickém. V roce 1879 byl zvolen za starostu a jeho prvním významným a záslužným činem se stalo postavení nové a pěkné školy. V okresním zastupitelstvu zasedal jako zástupce venkovských obcí, od roku 1887 byl volen do výboru a po 2 období byl starostou okresu (od roku 1891). Po dlouhou dobu od roku 1896 byl předsedou hospodářského spolku a od založení župy severovýchodních Čech byl jejím předsedou. V roce 1891 byl zvolen do zemědělské rady a roku 1893 působil již jako člen výboru zemědělské rady. O rok později byl jedním z členů ústředního výstavního výboru a zároveň vystavovatelů na Hospodářské průmyslové a národopisné výstavě v Hradci Králové (7letá kráva plemene červenobílá straka s 13měsíční jalovicí téhož plemene, kolekce hospodářských plodin). V roce 1895 byl členem ředitelství ústřední hospodářské společnosti a roku 1897 se stal spoluzakladatelem sdružení zemědělců, v němž byl místopředsedou. Tehdy také vstoupil do Společnosti přátel starožitností českých v Praze.

V roce 1895 se stal poslancem sněmu Království českého za volební obvod Dvůr Králové nad Labem Jaroměř. Při volbě 20. listopadu 1895 byl zvolen všemi hlasy českých volitelů, Němci před volbou demonstrativně odešli. Nato byl zvolen místopředsedou rolnického odboru zemských poslanců, roku 1898 byl povolán do výkonného výboru národní strany svobodomyslné a v roce 1896 jako člen deputace vyvolal změnu cukerního zákona. Horlivou prací ve prospěch zemědělských kruhů si získal důvěru rolnictva, a to takovou, že byl roku 1901 zvolen za skupinu královéhradeckých venkovských obcí do říšské rady. Bez podpory agrární strany by se mu to však nepodařilo. Jak vidět, dokázal svou prací stmelovat lidi různých politických přesvědčení. Důkazem toho budiž to, že obdržel 283 hlasů, zatímco dosavadní poslanec MUDr. Jan Dvořák získal pouhých 147 hlasů.

Byl vytrvalým pracovníkem v oboru zemědělského sdružování a organizace dodávek obilí k účelům zásobování vojska. Blízkost josefovské pevnosti byla pohnutkou k založení prvního českého obilního skladiště v Jaroměři. Dále se snažil co nejvíce zvelebovat chov hospodářského zvířectva. Různými dary podporoval také rolnické školství. Vedle své politické a společenské činnosti si udělal rovněž čas na dokumentování historie Čáslavek a Černožic. Od konce 2. světové války jsou však jeho zápisky, v nichž pokračoval Jan Kotlant, nezvěstné. Jediným důkazem o jejich existenci jsou tak zmínky a úryvky v černožické obecní kronice. Zemřel náhle 28. listopadu 1903 v Čáslavkách a jeho smrt byla vysvobozením z jeho delšího utrpení, neboť trpěl vážnou srdeční vadou a kvůli ní si musel vyžádat i na říšské radě dovolenou, přičemž posledního zasedání zemského sněmu se zúčastnil jen s velkým přemáháním. Již předtím, dopisem z 22. října téhož roku oznámil výkonnému výboru národní strany svobodomyslné, že kvůli svému zdraví ustupuje nadobro z veřejného života. Zároveň ho požádal, aby mu dal svolení k vzdání se obou poslaneckých mandátů. Pohřben byl 1. prosince 1903 na hřbitově v Holohlavech. Za zásluhy o okres mu byla v květnu 1926 odhalena na jeho rodném domě čp. 3 ve Rtyni pamětní deska.

Pokud někdo ví o historii této sochy podrobnější informace, rád se o ní dozvím více, protože nikdo a nic by nemělo být zapomenuto, natož když šlo o zbudování takového uměleckého díla a stálé okrasy této obce. Předem případně děkuji za jakékoliv podrobnější informace!