Škola ve Smržově

Zdejší děti původně navštěvovaly školu v Číbuzi a později ve Vlkově, ale když zaniklo po revolučním roce 1848 poddanství, začali se zdejší občané poohlížet po tom, aby si zřídili vlastní školu. Tato touha posléze zanikla strachem z vysokých nákladů, neboť výdaje na výstavbu školní budovu, její udržování a vydržování vlastního učitele nebyly zrovna nejnižší a obdobně tak dopadaly podobné nápady v širším okolí. Vždyť jen v rozpočtu na rok 1884 činila školní vydání pouhých 100 zlatých a k tomu obec dlužila vlkovské škole dalších 127 zlatých a 70 krejcarů.

Znovu se tyto plány objevily v 80. letech 19. století. Nakonec zemská školní rada vyhověla ve své schůzi 25. října 1888 žádosti, aby obec Smržov byla školou vyloučena z Vlkova a ve Smržově byla zřízena samostatná obecná škola, poněvadž nebylo zákonným podmínkám ohledně školní výuky vyhověno. Nastalo však období různých rekursů a i byrokratická mašinérie vše prodlužovala, navíc, když tehdy došlo k dělení smržovské obce ve 2 samostatné politické obce - Smržov a Hubíles. Nedá se vyloučit ani to, že problémy byly způsobeny také tím, že v té samé době byla zřizována škola ve Smržově na turnovském okrese, a tudíž mohlo dojít k záměně nebo opomenutí některých dokumentů. Teprve 30. července 1895 se české oddělení zemské školní rady usneslo na tom, aby byla ve Smržově otevřena samostatná jednotřídní škola (souhlas zemského výboru pocházel již z května předchozího roku; znamenalo to, že 1 učitel učil v 1 třídě současně 5 ročníků ve 3 věkových odděleních) a následně byl vyhlášen královédvorským okresem konkurs na místo správce smržovské školy:

"KONKURS.

V českém školním okresu královédvorském obsadí se:

1. místo učitele a spolu správce školy na nově povolené jednotřídní obecné škole ve Smržově s požitky dle V. třídy služného na školách obecných. Žadatelům jest se vykázati, že způsobilí jsou vyučovati katolickému náboženství.

2. místo učitele při trojtřídní obecné škole v Doubravici se služným ročních 500 zl.;

3. místo učitele při dvoutřídní obecné škole v Habřině, jež systemisováno jest v základě čl. III. zákona ze dne 13. května 1894 z. z. č. 36. se služným ročních 500 zl. od 1. ledna 1896.

Žádosti doložené veškerými vysvědčeními a ustanovovacími dekrety zaslány buďtež správami škol ve lhůtě šesti neděl od prvního prohlášení tohoto konkursu v "Pražském Denníku" c. k. okresní školní radě ve Dvoře Králové.

C. k. okresní šk. rada ve Dvoře Králové. dne 5. srpna 1895.

Předseda."

Vedle toho bylo hledáno místo pro výstavbu nové školní budovy, jejímž iniciátorem byl zejména obecní starosta Jan Černý. Posléze bylo rozhodnuto, že bude nejlépe ji vybudovat na místě Lukáškovy roubenky. Ta byla obcí vykoupena za 35 zlatých a 75 krejcarů a po jejím zbourání se zde začalo s výstavbou školního objektu, jenž byl slavnostně vysvěcen 29. září 1895, přičemž tato slavnost byla zahájena průvodem od sv. kříže a ukončena koncertem skalických sokolů v hostinci D. Kupcové. Na jeho výstavbu si obec musela vypůjčit 3 500 zlatých ve smiřické spořitelně.

Nový správce školy Antonín Bíman, jenž předtím působil v Hoříněvsi, to neměl od svého nástupu zrovna jednoduché. Hospodáři neposílali své děti do školy a raději je nechávali doma, aby pracovaly na poli a ve chlévě, neboť stejně později převezmou grunt, a tak k čemu by jim škola byla. Z tohoto důvodu žádal místní školní radu a obecní výbor, aby jejich členové zatlačili na své sousedy a zasadili se tudíž o "pilnou docházku" do smržovské školy. Později posílila zdejší školu industriální učitelka, jíž byla zprvu manželka řídícího učitele. V roce 1900 do ní chodilo 52 žáků. Roku 1921 vypomáhali žáci i s učitelem při sběru bekyně mnišky, za což obec vyplácela 4-5 Kč denně. 22. srpna 1925 odešel do výslužby řídící učitel Antonín Bíman, který působil ve Smržově plných 30 let a následně se odstěhoval do Josefova. 28. srpna 1932 bylo v obecním zastupitelstvu schváleno rozšíření školní budovy o kabinet, dřevník, prádelnu, skladiště a nové toalety. V roce 1936 byl do školy zaveden elektrický proud.

Do roku 1948 fungovala zdejší škola jako obecná a následně jako národní. Zvolením řídícího učitele Josefa Prokeše do funkce předsedy MNV v roce 1953 se projevilo tím, že již nebyla školní budova centrem nezájmu a již o rok později byla v rámci akčního plánu opravena a vybavena novými školními lavicemi, parketami a vodovodem. Později se však začal stále výrazněji projevovat malý počet žáků, kteří navštěvovali smržovskou školu. Roku 1959 jich bylo již jen 22, z nichž 6 se přihlásilo také k výuce náboženství. O rok později se z národní školy stala základní devítiletá škola, i když měla své dny již sečteny, neboť na ONV hleděli zejména na počet žáků a na prospěšnost toho, aby byly malé vesnické školy uzavírány a děti navštěvovaly větší školní zařízení, čímž by se v mnohém v oblasti školství ušetřilo. 31. srpna 1966 byla tedy zrušena a od následujícího dne začali místní školáci dojíždět na ZDŠ do Smiřic. Tomuto 28. srpna 1966 předcházelo rozloučení s ředitelem školy Josefem Prokešem, který působil ve Smržově od roku 1930.

S uzavřením školy se hledalo nové uplatnění tohoto objektu. Nakonec zvítězil názor, že se bude jednat o reprezentativní sídlo MNV. Následně byla tedy provedena adaptace čp. 11, a to včetně výměny oken i dveří, přeložení střešní krytiny, provedení nové izolace, zhotovení nové fasády i vnitřních omítek, nového vytápění v podobě elektrického akumulačního topení, obložení stěn dřevem apod. A sídlem obecního úřadu je objekt také dnes, i když v roce 2012 prošel značnou rekonstrukcí a vedle toho získal i přístavbu, takže již dávno ani v nejmenším nepřipomíná to, že se zde původně nacházela škola.