Šaplava

Jedná se o obec, která se nachází téměř na půl cesty mezi Smidary a Hořicemi. První zmínka o ní pochází z roku 1381, kdy odtud pocházel Jech či Ješek ze Šaplavy (Jesco de Seplawe). Ohledně původu názvu je nejlepším krokem otevřít knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž", kde se dozvíme následující:

"Šaplava (lid. ta Š., v Šaplavě, do Šaplavy, na Šaplavu), ves přes 8 km ssv. od N. Bydžova: 1381 in villa Sepelowie (!) B. decessit, proclam. in Grecz ..Jessco de Seplawe . . defendit, AČ. 31/1 č. 2; 1383 in villa Sapplawa B. decessit, proclam. in Grecz, t. 3 č. 12; 1402 Benessius de Sseplawe, RT. I, 599; 1407 versus villam Saplawa ..Ben. de Saplawa, LEr. VII, 150; 1419 Joh. de Ssaplawe dictus Kczicze, RT. II, 148; 1447 Jana Šeplavského, Kapras, Bydž. 216; 1453 za Jana Šaplavského, t. 253; 1454 in villis ..Lyskowicze ..et Ssaplawa, DD. 16/6; 1519 v Šaplavě, AČ. 17/261; 1520 Šaplavu, t. 275; 1548 Smrkowicze tvrz pustou ..Wohnisstiany, ..Lauczinu horu s Saplawu, DZ. 8 M 25'; 1651 ve vsi Ssaplawie, AMV.-R. 109.

Tato ves měla pův. jm. Šeplavá, t. ves. To vzniklo z adj. šeplavý ʽšeplající, lispelnd, undeutlich redendʼ (Jg. IV, 445). V našem MJ. se časem staly dvě změny: 1. Še- se dial. změnilo v Ša- jako řešeto v řešato, pšeno > pšano, sršen > sršán a j. (Geb. HM. I, 147n.); 2. Podle jmen na -ava, na př. Doubrava, Morava, Sázava a p. dostalo naše MJ. úplné substantivní skloňování podle vzoru žena: Šaplava, v Šaplavě, Šaplavu atd."

Z tohoto se tedy dozvídáme, že původní jméno Šeplavá vzniklo od staročeského přídavného jména šeplavý (= šišlající, později šeptající či tichý). O její rané historii hovoří stručně profesor August Sedláček ve svém několika dílném díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého“ toto:

„ŠAPLAVA.

Sv. od Smidar a jv. od Ohnišťan jest ves Šaplava, kteráž byla sice ve starší době sídlem vladyckým, avšak tvrze teprve v 16. věku dostala, když byl pánem na Šaplavě Jiřík Ostroměřský z Rokytníka. Po jeho smrti prodali kommissaři k tomu soudem zemským zřízení tvrz Šaplavu, dvůr a rybníčky při ní a ves Pavlovi Mitrovskému z Nemyšle za 1750 k. č. Od Pavla koupila týž statek r. 1589 Kateřina Žerotínská (později Řičanská) ze Smiřic, ale prodala jej zase (r. 1596) Janovi Kopidlanskému z Kopidlna. Dvě léta potom (r. 1598, 13. dubna) koupila Šaplavu Kateřina Loková z Pilinkova a připojila ji k panství Smidarskému.“

18. února 1519 prodali bratři Mikuláš a Petr z Měnína své dědictví v Šaplavě, ves celou, dvory kmetcí usedlé i pusté Vilému z Pernštejna a na Helfenštejně za 350 kop grošů. V roce 1775 byla založena škola čp. 24. Roku 1843 zde bylo 29 domů a 225 obyvatel. 28. května 1848 byla sepsána petice k Národnímu výboru, v níž si zdejší lid stěžoval na dosavadní poměry a přál si ulehčení svého živobytí. Za obec byli podepsáni: Václav Draštík, Franc Kunc, Franc Draštík a Jan Jelínek.

V roce 1849 se stala Šaplava samostatnou politickou obcí. 7. září 1876 přišlo do obce tornádo, jež rozmetalo 5 dřevěných stavení a nasálo mnoho hus a kachen, které potom rozházelo mrtvé po celém okolí. Roku 1879 byla postavena školní budova. 9. dubna 1884 zdejší rolník Josef Včeliš zabil v sebeobraně několikrát trestaného Václava Lelka, který ho chtěl zavraždit v jeho vlastním domě za přítomnosti nemocné manželky a dětí. V roce 1892 byly c. k. místodržitelstvím potvrzeny stanovy SDH a ve vsi se objevila slintavka a kulhavka. 21. srpna 1893 byl v obci zastřelen pes se vzteklinou. Roku 1900 byla provedena meliorace pozemků dvojice místních rolníků. 31. července a 30. srpna 1902 zasáhlo obec velké krupobití. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 místních mužů (František Buček, Jan Buček, František Flegl, Václav Kráčmar, Adolf Nalezínek, Jan Pulec, Josef Pour, Václav Rychtera, Antonín Zejfart).

Roku 1920 zasáhla obec epidemie kulhavky a slintavky. V roce 1923 byla zahájena parcelace dvorů Podlesí a Ohnišťan, na níž však místní mnoho nezískali. O rok později byla ustavena místní osvětová komise. 28. července 1924 vyhořel hostinec Josefa Macáka, který byl následně obnoven. Roku 1925 bylo zamítnuto v rámci parcelace přidělení Šaplavského lesa obci. 3. března 1925 vznikl požár ve stodole Jana Holubičky a od toho chytil dům Františka Fučíka čp. 45. V roce 1926 se začalo se stavbou silnice Šaplava-Lískovice, o níž se jednalo již roku 1913. V září 1927 se utvořilo Vodní družstvo. Roku 1928 byla opravena hasičská stříkačka a postaveno hasičské skladiště. 4. července 1929 způsobila řadu škod větrná smršť. 12. ledna 1930 zahájilo činnost místní sdružení Volné myšlenky, ustavené v prosinci 1929. V roce 1930 došlo k výstavbě transformátoru a elektrifikaci obce. Poprvé se v obci začalo svítit 20. listopadu 1930. V letech 1930-1932 proběhly na zdejších polích meliorační práce. Roku 1932 vznikl SDO „Jirásek“. O rok později byla vybudována na západním konci obce vodní nádrž. V roce 1934 byla provedena přístavba toalet u školy. Roku 1938 zasáhla obec epidemie slintavky a kulhavky. V roce 1939 byl vybudován obecní hřbitov. Stavbu provedl stavitel Jindřich Bezvoda z Ostroměře s kolegou Aloisem Vitvarem z Chomutic. Za německé okupace nesla obec pojmenování Schaplawa. Roku 1945 byla v bytě ředitele školy vybudována velká moderní okna. O rok později byla pořízena motorová stříkačka. 2. prosince 1946 bylo založeno Zemědělské strojní družstvo, jehož prvním předsedou byl Václav Žalman z čp. 59. V letech 1947-1948 proběhla pozemková reforma a zdejší hospodáři získali příděl půdy nejprve od velkostatku v Myštěvsi a následně od velkostatků Lískovice a Podlesí. V roce 1953 vzniklo JZD, ale ještě téhož roku se rozešlo. K jeho obnově došlo v srpnu 1957. V roce 1958 byla vybudována družstevní drůbežárna a v letech 1959-1960 kravín. Roku 1959 byla zahájena po obci výstavba asfaltové silnice a v letech 1960-1967 rovněž kanalizace. 1. ledna 1961 se JZD sloučilo s JZD Ohnišťany a zároveň zřídilo mostní váhu. 1. listopadu 1961 se MNV přemístil z obecního domku čp. 60 do čp. 3. 9. května 1962 byla zbourána stará obecní mostní váha. 1. září 1962 byla uzavřena pro nedostatek dětí zdejší škola. V ní byla následně upravena kulturní místnost, knihovna a svazácká klubovna. V témže roce bylo vybudováno veřejné osvětlení. Roku 1965 byla zbourána bývalá pastouška čp. 60 a ČSM se rozešel kvůli nezájmu členů. 23. května 1966 vyhořela stodola Václava Matějky z čp. 24 a domek Františka Bydžovského čp. 33. V roce 1968 byl zřízen místní rozhlas, který začal vysílat 1. října 1968. Došlo také na vyasfaltování silnice do Ohnišťan. V letech 1969-1970 byla vybudována požární zbrojnice a v letech 1971-1972 dvojice autobusových čekáren. 9. listopadu 1971 vyhořel dům Josefa Zejfarta. V roce 1972 byla opravena budova bývalé školy, sídlo MNV čp. 3 a hřbitov. Následujícího roku byl opraven hostinec, vodovod, postavena vodárna a vybudována vodní nádrž. V letech 1974-1978 byl vybudován vodovod z Ohnišťan a v roce 1975 prodloužena kanalizace. Roku 1976 byla přestavěna vodní nádrž k Ohnišťanům. V únoru 1977 byla obnovena vesnická organizace KSČ, jež byla v roce 1961 sloučena s ohnišťanskou. V letech 1978-1979 bylo zrekonstruováno veřejné osvětlení a místní rozhlas. V roce 1982 byla ustavena ZO Českého svazu žen. Roku 1997 byl položen telefonní kabel a o 2 roky později byla dokončena plynofikace obce. V roce 2005 byla opravena hřbitovní zeď a márnice. 21. února 2010 byla požárem zničena garáž, stodola a částečně také rodinný dům čp. 45. Téhož roku bylo upraveno víceúčelové hřiště. V roce 2016 byla obnovena část historické ovocné aleje při cestě do Lískovic.

Mezi zdejší pamětihodnosti můžeme zařadit: památkově chráněnou sochu sv. Jana Nepomuckého, jež byla vybudována v roce 1764 Janem Bučkem a zrenovována v letech 1894, 1934, 2004 a 2006 (rozhodnutí o prohlášení kulturní památkou pochází z 15. března 2006 a účinnosti nabylo 14. dubna téhož roku); sousední dřevěnou zvoničku; kamenný kříž s nápisem: „Tato štatuje je pozdvižena pro čest a chválu Boží.“ z roku 1794; kamenný kříž při cestě ke Koutům, který byl postaven 14. září 1876 a zrekonstruován v roce 2012; roubený dům čp. 22; pomník padlým v 1. světové válce od sochaře Ed. Bydžovského, jenž vyšel na 1 500 Kč, byl slavnostně odhalen 10. června 1921 a k jeho poslední renovaci došlo v roce 2012. Za vidění však stojí rovněž i řada dalších lidových staveb. Z místních významných rodáků jmenujme: smidarského učitele a chotělického řídícího učitele Karla Mejdra (25. května 1829 Šaplava - 14. dubna 1902 Smidary); středoškolského profesora, spisovatele a publicistu Václava Zavadila (* 2. ledna 1879 Šaplava); ruského legionáře a strážmistra finanční stráže Josefa Kucha (24. července 1892 Šaplava - 9. května 1923) a ruského legionáře a štábního kapitána v Terezíně Václava Zavadila (* 8. února 1895 Šaplava), ale nesmíme opomenout ani to, že zde učil Jan Malát, otec stejnojmenného hudebního skladatele, a rolník Václav Pulec z čp. 18 býval členem ředitelství Okresní záložny hospodářské v Novém Bydžově.