Salcburk – klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie (Salzburg – Stiftskirche Mariae Himmelfahrt)

Jednou z nejvýznamnějších památek Salcburku, která rovněž spoluvytváří panorama tohoto nádherného rakouského města, je kolegiátní kostel ženského benediktinského kláštera Nonnberg, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Také tento kostel je součástí historického centra Salcburku, které bylo zapsáno na prestižní seznam památek UNESCO.

Kostel se nachází v místě, kde původně stávalo římské opevnění, které v 8. století vystřídal první klášterní kostel. Ten roku 1006 zničil požár a tak nechal císař Jindřich II. postavit nový kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož románská krypta byla vysvěcena v roce 1043. Roku 1423 vyhořel celý klášter, a proto byla zahájena – na původním půdorysu - stavba gotického kostela. V roce 1448 byla dokončena kaple sv. Jana, zatímco budování nové krypty a chóru bylo zahájeno až v roce 1463. Tyto prostory pak byly vysvěceny v roce 1475. Chrámová loď byla dokončena pod vedením Mistra Hanse a Wolfganga Wiesera v roce 1499, nově pak byla zaklenuta v letech 1506 až 1507. V roce 1624 byly dostavěny jižní raně barokní kaple a roku 1711 byla Sebastianem Stumpfeggerem přestavěna a zvýšena chrámová věž, původně románská stavba z I. poloviny 12. století. Již zmíněná krypta bývá všeobecně považována za jeden z klenotů klášterního kostela, nachází se pod jeho kněžištěm a byla dokončena v roce 1471. Kryptu charakterizuje pozdněgotická žebrov0á klenba nesená 18 volně stojícími sloupy a 22 stěnovými sloupky. Právě v kryptě se nachází hrobka svaté Erentrudy a blahoslavené Regintrudy.

Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie můžeme označit za trojlodní pozdně gotickou halovou baziliku s pozdně gotickou krypkou a západní románskou věží. Kostel je bez přístavby klášterních budov pouze na jižní a východní straně, kde ho obklopuje malý klášterní hřbitov. Ve východní části chrámu také můžeme vidět vysoká gotická okna s vitrážemi. Důležitou částí kostela je rovněž jižní vstupní předsíň, postavená v letech 1497 až 1499, která je zaklenuta pozoruhodně propletenou, pozdně gotickou, síťovou žebrovou klenbou. Pozdně gotický je také pilířový portál s lomeným obloukem, který zdobí sochy (dnes se již většinou jedná o kopie) císaře Jindřicha II., Panny Marie s Ježíškem, sv. Ruperta a sv. Erentrud. Do portálového tympanonu jsou vloženy dvě části předchozího románského portálu z roku 1200. Najdeme zde i renesanční reliéfní pás s Pannou Marií s dítětem, sv. Janem, sv. Erentrudou, anděly a modlící se jeptiškou s donátorem. Nechybí ani téma Zvěstování s Pannou Marií a andělem.

Klášterní kostel rozdělují na trojlodí nízké masivní pilíře (čtyři na každé straně), které spojují vysoké špičaté oblouky. Nad nimi se nachází galerie s pozdně gotickou „parapetovou“ kružbou a okny. Rovněž klenba je pozdně gotická, se síťovými žebry. Za hlavní klenot tohoto svatostánku je ovšem záležitost podstatně starší. Jedná se o románské fresky v částí zvané Ráj (Paradies). Pochází z poloviny 12. století a jedná se o dvanáct výklenků pod pěveckým kůrem, kde jsou zobrazeny busty svatých mučedníků a církevních hodnostářů. Najdeme zde i sv. Augustina a sv. Benedikta, jehož zobrazení je všeobecně považováno za jednu z nejkvalitnějších románských fresek v celém Rakousku.

Nad Rájem se nachází mnišký chór s oratoří, kde můžeme vidět čtveřici gotických oken. Fresky na žebrované klenbě vytvořil v roce 1625 Matthäus Ostendorfer. Centrální vitrážové okno v kněžišti je jediné původní gotické okno v celém kostele a pochází z roku 1473 (vytvořil jej štrasburský malíř na sklo Peter Hemmel). Jsou na něm zobrazeny postavy sv. Petra, sv. Jakuba staršího a zakladatele kláštera Augustina Clannera, které doplňují výjevy Zvěstování a Navštívení Panny Marie, narození Krista, Adorace tří králů a korunovace Panny Marie. Další apsidová vitrážová okna jsou již neogotická a pocházejí z roku 1890.

Pozoruhodný je hlavní oltář, jehož osud je velmi neobvyklý - je totiž mnohem starší než oltář, který zde stával původně. Hlavní oltář Hanse Waldburgera z roku 1628 byl roku 1853 nahrazen pozdně gotickým křídlovým oltářem z poutního kostela v Scheffau. Ten pochází z 1515 a jeho autorem je neznámý místr z Hallstattu. Původní socha sv. Ulricha zde byla nahrazena vyřezávanou Pannou Marií s dítětem z roku 1460. Tu doplňují sochy světců, mj. sv. Ruperta, Vergila a Štěpána, které na křídlech doplňují výjevy jako Kristus na Olivové hoře, Bičování i Uvěznění Krista a Korunování trnovou korunou.. Pokud je oltář uzavřen, můžeme vidět např. Klanění pastýřů, Obětování v chrámu nebo Útěk do Egypta. V horní části oltáře je zobrazeno Ukrižování. Část zpodobněných výjevů vychází z děl geniálního německého malíře Albrechta Dürera.

Oba boční oltáře sice pocházejí až z konce 19. století, ale např. Pieta z levého oltáře vznikla v letech 1415 až 1420 a některé reliéfy pravého oltáře v roce 1522, a to ve stejné dílně, jako oltář hlavní. Vidět zde můžeme Mystické sňatek sv. Kateřiny, Krista na Olivetské hoře nebo Ukřižování. Součástí tohoto oltáře je rovněž busta sv. Uršuly a postavy dvou biskupů. Další oltáře se pak nacházejí v trojici bočních kaplí. Oltář východní kaple vznikl v roce 1734, jeho autorem je J.B. Tschiderer a oltářní obraz namaloval v roce 1741 Peter Pewanger. Mramorový oltář ve střední kapli vznikl roku 1746 a oltářní plátno bývá přisuzováno Arseniovi Mascagniovi. V západní kapli se pak nachází kamenný oltář Josefa Dopplera z roku 1746. Součástí tohoto oltáře jsou mj. sochy Lorenze Harmblera.