Rybník Baroch u Hrobic

Na počátku tohoto rybníka byla jiná vodní plocha, a to rybník Velká Čeperka. Barochem byl nazýván pouze les, o němž se činí zmínka v roce 1513 v souvislosti s němčickým obecním průhonem podle Němčického rybníka až k Barochu, kde mohli pást svůj dobytek panští i Němčičtí. Pro napájení Velké Čeperky a dalších rybníků byl vybudován v letech 1498-1513 Opatovický kanál. Český král Vladislav II. propůjčil k tomuto účelu Vilému z Pernštejna právo vést vodu z řeky Labe. Listina o tom byla datována 23. květnem 1498. Kanál byl postaven v délce 34,7 km a spojoval Labe mezi Opatovicemi nad Labem a Semínem u Přelouče, přičemž napájel 25 rybníků, poháněl 9 mlýnů, na jeho odpadech stály 2 mlýny a svojí vodou zásoboval rovněž městečko Bohdaneč. Pozůstatkem původního koryta kanálu z doby před jeho rozšířením na západ v roce 1513 je nejspíše tzv. Rajská strouha.

Podle urbáře pardubického panství z roku 1588 bylo na bohdanečské straně 19 násadních rybníků, do kterých se nasazovalo 8 900 kop ryb; plodových výtažních rybníků bylo 61 s 4070 kopani, plodových třecích rybníků 47 se 128 kopami a na straně Dašické 21 násadních rybníků s 2430 kopami, 57 výtažních rybníků s 3261 kopami a 30 třecích rybníků se 147 kopami. Koncem 16. století mělo tedy pardubické panské rybníkářství k dispozici 253 rybníků, z nichž 235 bylo osazováno 18 836 kopami ryb. Největšími tehdejšími rybníky byly: Velká a Malá Čeperka pro 1500 kop (4561 měr veliký), Oplatil pro 800 kop (2347 měr veliký), Bohdanecký (později překřtěn na Bohdanečský, 1648 měr veliký), Rozkoš (1462 měr veliký), Semtín (866 měr veliký), Soprčský pro 300 kop ryb (614 měr veliký), Jezero (390 měr veliký), Habřinský a Živanský, na Holicku ještě rybník Novoveský, Ředický a Šmatlan. Další rybniční soustava se nacházela na Cholticku, ale ta nás v této souvislosti nezajímá.

Původní rybniční soustava se postupně začala scvrkávat, a to jak změnou vlastníků pardubického panství, tak ostatními událostmi, jež měly zásadní význam nejen na panství, ale rovněž na celé království. Šlo o vylidnění země po třicetileté a sedmileté válce a zániku mnoha vsí, a tudíž vrchnost tížil nedostatek pracovní síly, a zejména rovněž o kolonizaci, kterou prováděl císař Josef II., právě na úkor mnoha rybníků, jež byly vysušeny a proměněny v pole, pastviny nebo rovnou zastavěny novými vsemi. Díky tomu tak bylo v roce 1795 na pardubickém panství již pouze 154 rybníků, z nichž většina byla navíc pronajímána. Další vlna likvidace přišla na přelomu 18. a 19. století, kdy se rybníkářství přestalo finančně vyplácet. Roku 1802 tak hospodařilo pardubické panství pouze na 69 rybnících ve výměře 3197 jiter, ale jejich počet nadále klesal, např. rybník Oplatil byl vysušen v roce 1856 a Malá Čeperka roku 1869, přičemž Velkou Čeperku můžeme vidět jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c112), tak ve II. vojenském mapování z let 1836-1852 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_8_VIII), ale III. vojenské mapování z let 1877-1880 již ukazuje zdejší krajinu bez výše jmenované vodní plochy (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=3955_4).

Rozkvět rybníkářství na Pardubicku opětovně nastal po roce 1867, kdy byly opětovně napuštěny rybníky Jezero, Soprčský, Bohdanečský, Volečské rybníky a mnohé další. Zároveň byly provedeny různé nákladné stavby s tímto spojené. Takto byl obnoven mezi Kunětickým lesem a Cháby ve 2. polovině 19. století i rybník Baroch, což byla de facto jihovýchodní část Velké Čeperky. Ale pardubické rybníkářství se již nemohlo se svou pernštejnskou minulostí srovnávat, protože zatímco rybníky na Bohdanečské straně měly za Pernštejnů na 5 636,3 ha, na přelomu 19. a 20. století měly všechny rybníky na panství dohromady (bez čivického a dašického dílu) pouze 830,711 ha, jež měly při normálním stavu vody dokonce jen 559,5227 ha. V té době byly největšími vodními plochami: Bohdanečský rybník s 328 ha, Soprč se 118 ha, Jezero s 85 ha, Rozhrna a Újezdský se 44 ha, Ředický s 37 ha, Baroch a Bukovinský s 32 ha, Bohumilečský s 30 ha, Skříň s 28 ha a Matka s 18 ha. Z toho je vidět, že Baroch nebyl zrovna velkým obrem, neboť šlo de facto o malý zbytek po Velké Čeperce, jejíž hráz na západě od Hrobic byla posléze využita za podklad silnice z Hradce Králové do Pardubic. Tak kvalitně byla zbudována, že s ní nebyly žádné problémy, pokud ovšem nepočítáme její protržení na třech místech roku 1775, kdy rozvodněné Labe nadělalo řadu velkých škod na celém Bohdanečsku.

Dříve se výše zmíněné rybníky, a to včetně Barochu, vypouštěly vždy po 3 letech a rok jejich místo zůstávalo na suchu. Později se však začalo s každoročním podzimním vypouštěním a následnému napouštění struhou během zimy a časného jara. Tento výtažní rybník býval od té doby loven vždy na konci října a jeho výlov trval pouhý den, naopak odvádění vody bylo prováděno týden, protože k tomuto účelu sloužila jediná struha mířící do Jezera u Pohránova. Nebyl však jedinou tehdejší vodní plochou u Hrobic, neboť na návsi se nacházela dvojice rybníčků – větší Kasalka a menší Štéglovka, obě pojmenované po zdejších hospodářích, kteří je založili a vlastnili. V císařském otisku stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Franze Zizia a geometra Wenzla Schillera však můžeme vidět jen jednu z nich, neboť ta druhá vznikla až později (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR162018400). Za podívání však tento mapový podklad stojí z toho důvodu, že je v něm vidět množství tehdejších slepých ramen Labe, jež jsou dnes zavezena a mnohdy zastavěna. Zároveň z něj zjistíme, že v té době k Hrobicím území dnešního Barochu nepatřilo, protože tato jižní zátoka Velké Čeperky, v témže roce celkem mějící 864 jiter 845 čtverečných sáhů (497,40 ha) spolu s lesem Chabým byla součástí katastru sousední Čeperky, a to až do roku 1954, kdy byla k Hrobicím připojena tzv. Málá Čeperka spolu s hrobickým dvorem.

Nově založený rybník Baroch vznikl tedy tím, že výše zmíněná zátoka byla od zbylého a zrušeného rybníku Velká Čeperka oddělena nově vybudovanou hrází. Kdy přesně došlo k jeho vzniku tímto oddělením, se mi nepodařilo přesně zjistit. V generální mapě panství Pardubice od Josepha Urbana z roku 1845 nalezneme v těchto místech ještě Velkou Čeperku a v mapě panství Pardubice od Otakara Seidla z roku 1882 nenalezneme jak Velkou Čepeku, tak Baroch, stejně tak v katastrální mapě pozemků bývalé Velké Čeperky z roku 1890. V té době tu byly pouze pole a pastviny. V rozmezí těchto let tedy musela být Velká Čeperka zrušena a vysušena a Baroch založen někdy poté, nejspíše v 90. letech 19. století. V rozporu s tím je však mapa rybníka Velké Čeperky s okolím od Egise Jahna z roku 1851, v níž je Baroch i s oddělující hrází s cestou již zakreslen, což spíše naznačuje to, že při rušení Velké Čeperky vznikl oddělením Baroch, jenž byl následně vysušen a později opět obnoven.

Jeho existence však byla také proměnlivá, nebyl tedy nejspíše využíván vždy, ale nárazově. Dokladem toho mohou být mapová díla z přelomu 19. a 20. století, kdy v jedněch mapách je zakreslen, v jiných ne. Záznamy o jeho rybníkářském využívání pocházejí ze 20.-70. let 20. století. Poté tu rybáři přestali hospodařit. Tehdejší velikost rybníka lze vidět na mapě, kterou vypracovali v roce 1922 Ing. J. Kučera a B. Matějček (viz http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13796).

Časté povodně z blízkého Labe s proudy bahna, svedení Velké strouhy do umělého koryta a odvodnění okolních lesů měly za důsledek, že se Baroch zazemňoval a navíc stal závislým na dešťových srážkách (tzv. nebeský rybník), neboť přišel o svou jedinou zdrojnici. Začal tedy postupně zarůstat a jako téměř celý zazemněný a zarostlý rákosím byl k 1. lednu 1998 vyhlášen přírodní rezervací (nařízením Okresního úřadu Pardubice z 12. prosince 1997), a to na ploše 31,47 ha. Následně byly některé jeho části odtěženy a na místě velkého rybníku vzniklo několik menších vodních ploch. Vznikla tak unikátní ornitologická lokalita, v níž bylo od roku 1990 zjištěno na 156 ptačích druhů, z toho 83 zde pravidelně či nepravidelně hnízdících.

V souvislosti s tím byla již v letech 1992-1993 provedena částečná obnova rybníka, a to vyhloubením dna u severní hráze v celkové rozloze 1,76 ha a opravou stavidla a výpusti. V letech 2000 a 2002 došlo k další obnově rybníka, aby bylo vytvořeno různorodé prostředí pro faunu i flóru, takže vznikla pětice lagun, propojených spojovacími kanály a soustava 19 ostrůvků. V letech 2004-2005 byl navíc rybník vypuštěn a vyloven, aby došlo k eliminaci nežádoucích druhů ryb, zejména karase stříbřitého a střevličky východní, což se však nepodařilo, a tak byly do Barochu vypuštěny štiky a líni, jež se měly o tento problém postarat. Dnes jsou již volné vodní plochy opět většinou zarostlé rákosím. Více o přírodní památce Baroch lze dohledat zde: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1926. Na závěr ještě dodejme, že starý Baroch můžeme zaznamenat na řadě dochovaných maleb různých autorů, např. od profesora pardubické reálky Josefa Petra, jenž maloval zdejší polabskou krajinu rád a pravidelně.