Relikviář svatého Maura (Maurův relikviář)

Zajímavý, téměř detektivní, příběh opětovného zjevení se tohoto románského klenotu, a jedné z nejcennějších památek Čech a Moravy vůbec, je zřejmě každému notoricky známý. Proto ho připomenu jen v krátké - a nepatrně odlehčené - podobě.

Hlavní postavou tohoto příběhu je člověk, který může připomínat takové „hrdiny světových dějin“ jako je komiksový a seriálový kapitán Hans Kloss nebo normalizační nebojsa a skoro jmenovec nastupujícího prezidenta - o hodnost výše postavený Jan Zeman. Tímto titánem světové kriminalistiky se stal František Maryška, muž který zabránil odvozu této památky nevyčíslitelné hodnoty z území republiky do imperialistické ciziny. USA tím byl zasazen další smrtící úder a mandelinka bramborová v hrůze zalezla pod zem.

Teď už ale vážně. Když v roce 1984 nabídl americký obchodník Danny Douglas ČSSR 250 tisíc dolarů za právo vyvézt do USA blíže nespecifikovaný předmět, mohla se část komunistických vládců zbláznit. Tak rádi by mu to prodali, ale nevěděli co a ani kde to najít. Během 14 měsíců „vytáhli“ naši rafinovaní kriminalisté z Douglase několik cenných indicií a díky tomu v listopadu roku 1985 – 2 dny poté kdy zjistili, co vlastně hledají – vykopali na hradě v Bečově nad Teplou tento poklad, který je od roku 2002 – po kompletní Restauraci v letech 1991-2002 – vystavován v místě svého nálezu.

Jedná se o cennou románskou zlatnickou práci z první třetiny 13. století, která vznikla „na objednávku" benediktinského biskupa Gérarda de Rumigny (klášter Florennes na území dnešní Belgie) a která měla sloužit jako schrána na ostatky sv. Maura. Během Francouzské revoluce relikviář odkoupil šlechtic Alfred de Beaufort. Ten ho nechal v polovině 19. století poprvé restaurovat, a poté ho přivezl na svůj zámek v Bečově na Karlovarsku. A při svém útěku ze zámku po II. světové válce ho již stihli ukrýt v podlaze někdejší hradní kaple.

Sám relikviář je výjimečnou památkou, svou hodnotou srovnatelný s korunovačními klenoty. Je jediným „domečkovým“ tumbovým relikviářem, který není využíván pro liturgické účely.

Relikviář s obdélníkovým půdorysem (rozměry 140 x 42 cm) je 65 cm vysoký. Jeho ořechové jádro je bohatě zdobeno pozlaceným Stříbrem, drahými kameny, polodrahokamy, filigrány, antickými gemy (miniaturní díla umělců stará dvě tisíciletí) i emaily se starozákonními výjevy. Jedná se o dílo mimořádné výtvarné i řemeslné kvality, které se řadí k nejvýznamnějším středověkým památkám celé Evropy.. Kromě ostatků sv. Maura – podle odborných analýz – ukrývá také ostatky sv. Jana Křtitele i některé další relikvie. Výzdobě čelních stran relikviáře dominují postavy sv. Maura a Ježíše Krista. Relikviář však na první pohled upoutá zejména zpracováním „bočních“ sošek a reliéfů, které překvapí „nerománskou“ živostí a expresivitou výrazu apoštolů.

Tlačené (tepané) sošky představují apoštoly s jejich atributy. Na jedné straně vidíme sv. Pavla s pilou, sv. Jakuba Menšího s knihou, sv. Bartoloměje s nožem, sv. Judu Tadeáše s holí, sv. Tomáše s knihou a sv. Matouše s knihou a brkem. Druhou stranu zdobí sošky sv. Ondřeje s křížem, sv. Jakuba Většího s měšcem na holi, sv. Matěje se sekerou, sv. Filipa s křížem, sv. Jana s kalichem a sv. Petra s klíčem a knihou. Všechny tyto sošky zřejmě nevznikaly současně.

Rovněž tlačené (tepané) reliéfy v kulatých medailonech pak představují na jedné straně následující výjevy: Jan Křtitel kárá Heroda za to, že smilní se švagrovou, Uvěznění Jana Křtitele, Tanec Salome na hostině, Herodes nabádá Salome, Salome nese hlavu Jana Křtitele a Pohřeb Jana Křtitele. Na druhé straně se nachází tyto výjevy: sv. Timotej žehná sv. Maurovi, sv. Timotej káže v Remeši, sv. Maur křtí sv. Apolináře, sv. Petr žehná sv. Timotejovi, Lampadius odsuzuje sv. Timoteje k smrti a poprava sv. Timoteje a jeho družiny.

Zájemcům o podrobnější informace o této jedinečné památce, zejména o jejím restaurování a o popis jednotlivých částí skříňky, vřele doporučuji navštívit stránky http://www.svatymaur.cz/cs/jine/o-restauratorovi/relikviar-svateho-maura.html. Současně také připouštím, že jsem k článku použil i ilustrační fotografie z publikací, které jsem zakoupil během návštěvy Pražského Hradu, kde byl Maurův relikviář vystavován v únoru roku 2011.