Rejchartice – válečný pomník

Ačkoliv současný počet obyvatel obce nedosahuje ani dvou stovek, při pohledu na zdejší kostel je jasné, že v minulosti přebývalo lidí v Rejcharticích daleko víc. Samozřejmě hlavní příčinou současného stavu je poválečný odsun obyvatel s obcovací řečí němčinou. Dodejme, že řada chalup a objektů dnes slouží k rekreaci převážně celkem nedalekých šumperáků.

O počtu obyvatel svým způsobem vypovídá i válečný pomník na okraji rozsáhlé louky, které dnes díky dřevosochám říkáme Andělská.

Relativně prostý pomník sestává s kamenné podezdívky, na které stojí mírně opracovaný kamenný blok, skoro by se chtělo říci menhir. Na čelní straně podezdívky je černá kamenná deska se jmény zdejších obětí z let 1914–18, čelní strana kamene odhaluje obtížněji rozeznatelný nápis, který dedikuje pomník nedávné válečné katastrofy. V horní části kamene je vytesaný válečný kříž. Na vrcholu stély kdysi stával orel (nebo orlice) s roztaženými křídly. Tato ozdoba ale vzala za své už brzy po 2. světové válce.

O poníku je celkem dosti zpráv, takže víme, že k odhalení došlo 17. 7. 1921. Výbor složený ze zdejších předních občanů se přiklonil k návrhu Franze Pohlera z Koutů nad Desnou, kámen na hlavní část pomníku byl nalezen v současném Městském lese (kolem Městských skal je jak známo kamení víc než dost).

Sokl postavili Leopold Klein a Richard Heinisch z Osikova. Ztratilo se jméno kameníka z Písečné, který vytvořil nápisovou desku, na které najdeme celkem 30 jmen padlých a ztracených.