Radnice v Jílovém u Prahy

Bezesporu nejhezčí budovou jílovského náměstí je objekt radnice, zvaný také jako "dům s věží" nebo prostě "dům Věž", který vznikl na místě dřívější rychty či gotické tvrze a v jádru tedy jde o gotickou budovu ze 14. století s mladšími úpravami v několika stavebních etapách a rozličných stavebních slozích. O tom se zmiňuje rovněž Leopold Čihák ve svých "Pamětech král. horního města Jílového a jeho zlatých dolů": "Nynější věž radnice již stála, byla to rychta Mikulášova." Z toho rovněž víme, že prvním známým jílovským rychtářem byl Mikuláš z Věže, který se spolu s různými panovníky zasloužil o rostoucí výstavnost městečka. K malému nastínění toho, kým vlastně byl, stejně tak k samému rychetnímu domu, bude nejlépe opět otevřít předem jmenované dílo:

"b) O domu s věží v Jílovém, dříve nežli z něho povstala nynější radnice.

První, nejstarší zmínka o domu s věží v Jílovém nachází se v deskách zemských fol. C. 9. Miscell, tam se píše, že dle kšaftu pražského řezníka Ovsa z roku 1460 náležel mu dům s věží v Jílovém.1) Tato zpráva týká se domu, kterého používá se za městskou radnici. Původ a stavba tohoto domu sahá do velmi staré doby a to do doby předhusitské, kdy ještě zlaté doly jílovské veliké užitky dávaly a město Jílový utěšeně rostlo. Tenkráte bohatí pražští měšťané rádi v Jílovém přebývali a dolování se účastnili. Není ani možno mysliti, že by po válce husitské, po zničení zlatých dolů a města byl někdo podobnou stavbu přepychu v Jílovém podnikl.

Tato stavba může pocházeti jenom z doby předhusitské a to od zámožného muže. Takový v Jílovém bydlel od r. 1356 až do r. 1385 - možno že i ještě déle.

1) Dle Wintra Kulturní obraz českých měst I. 385.

Čteme o něm v Tomkově dějepisu Prahy, díl II. str. 438., takto: "Ze synů Velflových byl jeden jménem Mikuláš, roku 1356 držitelem rychty v Jílovém". 1) V tu dobu se v královských městech dávaly rychty do nájmu - načež pokuty připadaly ku prospěchu držitele rychty. Tak asi se stal držitelem rychty v Jílovém Mikuláš z Věže.

Ale tento Mikuláš nejen rychtu v Jílovém držel, on zde i bydlel, o tom podává důkaz to, že byl zde volen mezi konšely. Jeho jméno čteme na listinách z roku 1385 ve knihách erekčních, kde se mezi konšely nachází. Jeho působnost tedy v Jílovém nejméně 30 roků trvala.

Velflové, bohatá pražská měšťanská rodina, vládla v Čechách mnoha statky. V Praze měli 21 domů, většinou na Starém Městě mezi těmi též některé s věží; tak dům s věží vedle brány naproti svatému Ambroži, jiný dům, řečený "u Věže" za kostelem svatého Mikuláše, s krámy a městišti poplatnými, které k němu náležely. Tento dům patřil od roku 1353 až do roku 1363 Mikuláši, synu Velfla z větve Mikulášovy.

Dle tohoto domu právě on i jeho bratr Hansa, ano i jejich bratranci kněz Jan a Matěj se jmenovali a psali z Věže. Z těchto důvodů možno souditi, že jílovský dům s věží pochází od Mikuláše z Věže, že jej tento vystavěl ku svojí potřebě a pro památku; tato věž že byla jeho jménu znakem a jeho právomoci jako rychtáři vážnosti dodávala.

Tehdáž tato věž činila nároží rozsáhlé budovy a hospodářských staveb jeho, ku kterým jak z náměstí, tak i od zadu branami se vjíždělo.

O obranném zařízení téhož domu jsme se přesvědčili r. 1891 při prokopávce silnice radnicí vedoucí. Za průjezdem kopalo se do značné hloubky, aby se stoupání zmírnilo, a při tom naproti vratům do Šmelcovny se shledalo, že v těch místech býval přes cestu příkop; na jeho dně ležely asi dvě žulové kostky, pak koňské kosti a hnáty i s podkovami.

Byl to patrně příkop k obraně domu, aby při nepřátelském vpádu zabránil přístup do něho. Byla-li v bráně k náměstí pevná vrata a ze zadu dům příkopem a vraty chráněn, nebylo možno do domu vniknouti, zvláště když vchody do něho, jak až posud jsou, bývaly ve bráně. Mimo to celé prostranství dvoru bylo ohrazeno. Kromě jména majitele řezníka Ovsa z r. 1460 není nám žádné jiné známo ze stol. XV. a XVI.

K domu s věží patřívalo mnoho polí, luk a porostlin; ano i pivovar byl v něm zřízen. A souhrn toho všeho nazýván Dvůr Věže.

1) Již r. 1346 jeden Velfl jménem Bolek měl od pana Petra z Rožmberka jílovské zlaté doly v 3600 hřivnách stříbra na 3 roky postoupeny."

Dalším známým vlastníkem byla v roce 1619 vdova Anna Loberová, jež ve svém kšaftu učinila dědici: Kateřinu Loberovou z Platenšteinu (hlavní dědička), Jana Plataise z Prahy, Štěpána Beníka z Petrsdorfu (zástupce jílovských klášterníků) a dědice po Kateřině Katherové, přičemž prvně zmíněná přenechala svoji část za 1 530 kop míšeňských Alexandru Rumpalovi, od něhož se posléze dostal do rukou Štěpána Beníka rytíře z Petrsdorfu a po jeho smrti ho vlastnila vdova Kateřina Beníková. Roku 1634 bydlel v objektu správce beníkovských statků Martin Horczický, avšak již o 2 roky později celý dvůr s dvojicí stodol vyhořel. Po ohni nebyl obnoven, neboť by si to vyžádalo takový obnos, jenž po třicetileté válce neměl u nás snad nikdo, takže pomalu zpustl a zchátral. Daniel Beník rytíř z Petrsdorfu totiž značně kvůli válce zchudl a v roce 1669 zemřel. Protože však neplatil řádně daně, byl celý dvůr zabaven královskou komorou a byl následně postupně rozprodáván.

Roku 1676 se stal vlastníkem domu s věží pražský měšťan Jan Petr Nagler, ale ten dopadl jako jeho předchozí majitel. Onou koupí si urval velký kus, na který prostě neměl síly, natož finance. Nakonec zesnul v roce 1682 a novou držitelkou jeho majetku se stala Kateřina Skřivánková z Prahy, od níž velký dům koupil měšťan Karel Petraš a zbytek dvora Ferdinand Kaplan z Rešic. Od něho získal zbytek beníkovského dvora baron z Engelflussu. To se psal rok 1686, avšak tento krok způsobil řadu sporů, jež se vyřešily tím, že byl tento majetek odkoupen v roce 1695 jílovským primátorem Ignácem Ferdinandem Schönpfluckem (též psán jako Schönpfluk), který se o rok později rozhodl, že zde vybuduje městskou radnici a tak věnoval celý dvorský areál městu, jež však nemělo na onu výstavbu a jeho část následně opět odprodalo.

Trvalo řadu let, než se z původního domu s věží stala radnice, nestavělo se totiž ani v letech 1708 a 1712, i když se městská rada na tomto kroku usnesla. Opět v tom byly samozřejmě peníze a jejich nedostatek! O urychlení původních plánů se nakonec zasloužil administrátor mincmistrovského úřadu František z Laurů, takže první práce začaly v roce 1724, kdy je prováděl polír Ignác Klement a Ignác Ferdinand Schönpfluck daroval budoucí radnici zvon do její věže (viz https://www.jilove.cz/pamatkova-zona/d-1098). Vše bylo nakonec dohotoveno roku 1730 a o 4 roky později byla k radnici přistavěna šatlava, která zde stála do roku 1845 a v následujícím roce došlo k její přestavbě. 1. března 1734 byla věžní báň nakloněna na stranu velkou vichřicí a orel z ní málem spadl dolů na zem, takže ještě téhož roku muselo dojít k opravě, kdy byl vztyčen nový plechový orel, později nahrazený sovou z téhož materiálu. Ale již 19. prosince 1742 byla báň velkým větrem shozena dolů, takže musela být opětovně opravena, stejně tak o rok později.

V roce 1766 byly na věž přeneseny kostelní hodiny, jež byly krátce poté nahrazeny novými od mistra Jana Keka z Jindřichova Hradce. Roku 1831 byla provedena oprava střechy i věže samé a v roce 1846 byla přestavěna část radnice mezi průjezdem a roku 1708 zbudovanou Šmelcovnou, aby se sem o 3 roky později nastěhoval c. k. okresní soud a zbylé části zůstaly městské radnici. V letech 1854-1855 došlo k rozšíření radniční budovy, čímž vzniklo nové křídlo za věží, avšak roku 1868 přišlo město o okresní úřad i soud, když bylo Jílové přičleněno nejprve ke Karlínu a pak ke Královským Vinohradům. V roce 1884 byla zřízena nová zasedací síň z původního bytu obecního strážníka a jemu byl upraven nový za věží. Roku 1888 musela být postavena nová věžička a byla navíc opatřena i hromosvodem. V roce 1904 byly zřízeny nové hodiny, tentokrát již do všech čtyřech stran, čemuž dříve nebývalo. Jiné úpravy byly provedeny o 8 let později.

Roku 1933 proběhla oprava fasády radnice i obrazu sv. Floriána. V roce 1940 byly postaveny nové garáže za radnicí a o rok později se přišlo se zabezpečovacími pracemi na věži, když se zjistilo, že se naklání a dřevo prohnilo a plech byl proděravěn na mnoha místech rzí. V lednu 1950 zde proběhl první místní občanský sňatek. Další úpravy radnice proběhly v 50. letech 20. století a v roce 1959 se odtud přestěhovaly muzejní sbírky, a to do čp. 16. 31. prosince 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/radnice-15925136). V roce 1973 byl SÚRPMO v Praze proveden stavebně historický průzkum objektu. Následně došlo k několika udržovacím opravám, ale jinak budova spíše chátrala. Poslední velká rekonstrukce radničního areálu proběhla v letech 1993-1998 (viz https://www.historickasidla.cz/dr-cs/394-areal-radnice-jilove-u-prahy.html).

Dnes se jedná o třípatrovou čtyřbokou věž s nižším jednopatrovým přístavkem po jižní straně a s jednopatrovými křídly později přistavěnými, přičemž barokní úprava průčelí s mansardovou střechou a lucernovitou vížkou pochází z roku 1724 a v ní visí 59 cm vysoký zvonek o průměru 50 cm a s nápisem: "VRO. A STA. WLA. P. FERDI. J. SCHÖNPFLVEG Z GAMSENBERKV P. NA PRZICZOWCICH A LHOTIE NIEKDEYSSI PRYMATOR GYLOWSKY KV POCZESTNOSTI S. IANA NEPOMVC. DAL TENTO ZWON NA WIEŽ RATHAVZV GYLOWEHO OBCZY K DOBREMV ZAWIESYTI 1724." Ten byl zachráněn nejen za 1. světové války, nýbrž i před německými rekvizicemi za 2. světové války, když by s jeho sundáváním byly poškozeny trámy věže, a tak v roce 1943 zůstal ležet ve věži a o 2 roky později byl opět zavěšen. Naopak cimbál takové štěstí neměl. Kromě městského úřadu slouží objekt městské knihovně a je v něm usídlena též advokátní kancelář a další subjekty.