Přeštice - barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Přeštický kostel je významnou barokní památkou a současně krajinnou dominantou. Byl postaven v letech 1750 – 1775 podle plánů jednoho z nejvýznamnějších stavitelů své doby, Kiliána Ignáce Dientzenhofera.

Jedná se o monumentální stavbu, která se, překvapivě, nachází v malém Městečku (cca 7.000 obyvatel). Bývá považován za největší barokní kostel v České republice, postavený mimo Prahu. Jeho nezvyklá velikost souvisí s milostným zázračným obrazem Panny Marie Bolestné (nebo také Divotvůrkyně Přeštické), ke kterému přicházelo ročně až sto tisíc poutníků. Tento obraz vznikl na konci 17. století a je kopií obrazu z kostela sv. Michala na pražském Starém Městě. Obraz byl 27. dubna 1711 uznán jako zázračný; podle rukopisu „Kniha zázraků“ bylo jen v období let 1711 – 1776 zaznamenáno 324 zázračných uzdravení a pomocí v nouzi.

Kostel se tak stává poutním benediktinským chrámem. Poprvé jsou tyto poutě přerušeny zákazem císaře Josefa II. v roce 1785. K obnově dochází v 19. století a k opětovně přerušení dochází poté až po komunistickém převratu, tedy v 50. letech 20. století.

Původně na místě dnešního chrámu stály menší sakrální stavby, naposledy gotický kostel, stavěný od roku 1245. Tento zde zůstal funkční až do 18. století.

Projekt nového a většího poutního chrámu vypracoval K.I. Dientzenhofer již v roce 1729. Základní kámen však byl položen až v roce 1745 a samotná stavba přeštického kostela byla, pod vedením autora projektu, zahájena v roce 1750. V roce 1751 mladší z Dientzenhoferů umírá a střídá jej František Ignác Preé, který zde působí následujících 5 let. V letech 1756 – 1763 práce přeruší válka a následně je hlavním stavitelem jmenován Anselmo Lurago, který zde však působí pouze 2 roky. K vysvěcení v roce 1775 přivede kostel až Anton Haffenecker. V témže roce jsou také definitivně strženy pozůstatky starého gotického kostela.

K úplnému dokončení však již nedošlo; zabránilo mu zrušení přeštického benediktinského proboštství. Z tohoto důvodu nebylo dostaveno dvouvěžní průčelí, které navíc bylo jen provizorně zastřešeno. Dalšími úpravami prošel kostel na přelomu 19. a 20. století, například v letech 1897 – 1898 byl upraven presbytář. Hlavní změnu však přineslo období let 1991 – 1995, kdy věže kostela dostaly nové cibulové báně, které stavbu zvýšily o 20 m. Autorem projektu byl Tomáš Šantavý a věže tak dosáhly úctyhodné výše 52 m. Věže chrámu tak byly dostavěny přesně po 220 letech.

Samotný trojlodní kostel je dlouhý necelých 56 m a široký téměř 29 m a patří k předním památkám českého baroka. Nad portálem se nachází Kamenné sousoší Bolestné Matky Přeštické a benediktinský kříž, na boční fasádě pak pískovcové sochy Světců sv. Patrika, Bonifáce, Vojtěcha a Prokopa. K chloubám interiéru patří již zmíněný „zázračný“ obraz, Redlmayerův obraz Nanebevzetí Panny Marie z r. 1774 na hlavním oltáři nebo Gutovy varhany z r. 1839. zajímavostí je i dřevěná gotická socha Panny Marie z r. 1480. Na přelomu 18. a 19. století jí byl totiž odebrán Ježíšek a vznikla tak socha sv. Barbory.

Ve věžích se nacházejí v současnosti čtyři zvony. Nejstarší z nich pochází z roku 1438, nejmladší – Umíráček – pak z roku 1943.

K historii kostela bylo vydáno několik publikací ve formě průvodce chrámem a také pamětní mince v hodnotě 50,- Kč. Prohlídku interiéru si lze domluvit jen pro minimálně 10-členou skupinu, jinak si jej lze prohlédnout pouze při svatodušní přeštické pouti, bohoslužbách, Dnech evropského dědictví nebo některých svátcích (Cyril a Metoděj, sv. Václav).