Praha - Liboc

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městská část

Liboc kostel • Fotografie (70) • Foto: davidova

Vstoupit do fotogalerie (70 fotografií)

Zimní Liboc

Liboc kostel

Vstoupit do fotogalerie (70 fotografií)

Liboc (původně Luboc nebo Hluboc) je poprvé připomínána v zakládací listině břevnovského kláštera, hlásící se do roku 993. Podle archeologického výzkumu se původní vesnice rozkládala u ruzyňského potoka. Ještě v raném středověku se však zástavba přesunula do vyšší polohy, kolem kostela sv. Fabiána a Šebestiána, patrně proto, aby byla uchráněna častých povodní a záplav. Kostel sám je rovněž nepochybně raně středověkého založení (nespolehlivý kronikář Václav Hájek z Libočan jeho vznik klade do konce 10. století), byť je v písemných pramenech připomínán jako farní až ve 14. století. Od husitské revoluce patřila Liboc purkrabství Pražského Hradu. Na území obce se rozkládal les Malejov, jehož část roku 1534 získal císař a český král Ferdinand I. a založil zde oboru, která byla v letech 1541?43 obehnána zdí. Ferdinandnův syn arcivévoda Ferdinand Tyrolský dal v oboře postavit podle vlastního návrhu letohrádek, vzhledem k půdorysu nazvaný Hvězda (1555?56). Na jeho výstavbě a bohaté štukové výzdobě se podílel hradní architekt Bonifác Wohlmut a Hans Tirol, spolu s dalšími umělci italského původu (např. J. M. Aostalis del Pambio, Giovanni Lucchese a další). Na konci 18. století byl lesní charakter obory do značné míry upraven na anglický park se třemi diagonálními alejemi a cestami. Původní lesní podobu obory dodnes dokládají krásné staleté buky. V letohrádku jsou dnes umístěny sbírky Památníku národního písemnictví. Je třeba připomenout, že v oboře, u letohrádku, došlo k jedné z posledních fází osudné bitvy na Bílé hoře, když zde byla císařskými vojáky zmasakrována garda ?Zimního krále? Fridricha Falckého. V druhé polovině 16. století byl postaven z Liboce vodovod na Pražský Hrad. Užitková voda vedla otevřeným potokem z Libockého rybníka ke Střešovicím, pitná voda byla svěděna potrubím ze soustavy skalních studánek mezi Libocí a Veleslavínem. Pro původní vesnici se vžil název Dolní Liboc, když na přelomu 18. a 19. století vznikla nová vesnice ? Horní Liboc. V roce 1843 měla Dolní Liboc 50 domů a necelých 400 obyvatel, Horní Liboc 19 domů a 129 obyvatel. Koncem sedmdesátých let 19. stol. pak vznikala v Liboci, podél hradby obory Hvězda, vilová zástavba pražských měšťanů. V dnešní Libocké ulici stojí nejznámější ze zdejších vil, čp. 261, spojená s pravidelným pobytem básníka Julia Zeyera. Z dalších architektonicky pozoruhodných vil upozorněme alespoň na čp. 276, vilu postavenou v italském novorenesačním stylu, podle plánů arch. Z. Schuberta-Solderna. Na přelomu 19. a 20. století měla Liboc celkem 155 domů, ale stav obyvatelstva byl nižší než v r. 1880. Příčinou úbytku obyvatel byla patrně skutečnost, že v Liboci nevznikl průmysl a většina dělníků se časem odstěhovala za zaměstnáním do jiných obcí. Při spojení s velkou Prahou v r. 1922 měla Horní a Dolní Liboc dohromady 203 domy, v nichž žilo 1836 obyvatel. Z www.sestka.cz

Poslední aktualizace: 5.3.2005

Nadmořská výška:

300 metrů nad mořem

Praha - Liboc na mapě