Pomník Bedřicha Smetany v Hořicích

Hned na počátku se mnozí zeptají, co mají Hořice společného s Bedřichem Smetanou, když vědí, že se narodil v Litomyšli, a ta se nachází opačným směrem než Hořice. Hořicko je však odedávna krajem muzikantů a právě odtud pocházejí předci Bedřicha Smetany. V 15. a 16. století byl již v Hořicích rod Smetanů, z něhož byli synové Petr a Jan. Na druhém místě jmenovaný zde i zůstal a právě od něho pocházel František Smetana, narozený 26. října 1777 v Sádové, který byl otcem Bedřicha Smetany. Jeho třetí manželkou byla Barbora Lynková, narozená 4. března 1791 v Miletíně čp. 103 z rodu Štefanů, matka Bedřicha Smetany, jež se za jeho otce provdala 20. listopadu 1820 v Hořicích.

Z tohoto důvodu také vznikl pomník tomuto velikánovi české hudby, který byl zároveň prvním v Čechách. Toto velmi zdařilé poprsí Bedřicha Smetany, spočívající na vysokém podstavci, u jehož paty se nalézá sousoší Jeníka a Mařenky, je prací profesora Morice Černila (navrhl a provedl celkem 2 skici pomníku, z nichž druhá byla přijata) a proveden byl hořickou sochařskou školou. Konkurenční skicu vyhotovil c. k. odborný učitel Václav Suchomel, který se ve spolupráci s profesorem Antonínem Cechnerem zúčastnil soutěže na pomník a za svou práci obdržel čestné uznání.

Pomník byl zřízen z podnětu místního hudebního spolku „Dalibora“. Návrh na jeho vybudování poprvé padl 19. ledna 1889 na výroční valné hromadě spolku. Následně byl zvolen čtyřčlenný výbor pro postavení pomníku, jehož předsedou se stal Josef Fejfar, předseda „Dalibora“, jednatelem Alois Rublič, profesor při c. k. odborné škole, pokladníkem Václav Krch, profesor při c. k. odborné škole a kontrolorem Josef Pour, starosta města. První sbírka mezi přítomnými členy valné hromady vynesla 93 zl. r. č. Výbor poté v únoru téhož roku zahájil sbírky po celých Čechách i Moravě, ale zamýšlenou částku se mu dlouhou dobu nedařilo sehnat.

Teprve 3. ledna 1894 byla ve valné hromadě hudebního spolku „Dalibora“ podána zpráva o tom, že může být přikročeno k výstavbě pomníku. Původní výbor byl poté rozšířen o akademického sochaře a c. k. učitele na odborné škole Morice Černila, ředitele c. k. odborné školy Viléma Dokoupila, architekta a učitele na c. k. odborné škole Bohuslava Moravce, učitele na obecné škole Josefa Pazourka, sochaře Antonína Šešinu a architekta a učitele na c. k. odborné škole Václava Weinzettla. Zároveň bylo usneseno, aby byly založeny velké „Městské sady Smetanovy“, do nichž by byl zamýšlený pomník situován.

Na 29. května 1894 byla svolána společná schůze zástupců města a 18 místních spolků. Zde však došlo k nepochopení celého záměru a jeho odmítnutí. 5. ledna následujícího roku se „Dalibor“ ve své valné schůzi usnesl na tom, že upustí od nápadu zřídit velké městské sady Smetanovy a místo nich vzniknou menší sady Smetanovy, a to na pozemku Anny Bičišťové z Ronova, který byl později zakoupen za 2 800 zl.

4. ledna 1896 bylo usneseno založit zvláštní spolek „Daliborův spolek pro zřízení sadů Smetanových v Hořicích“ a jeho stanovy byly v následujícím roce c. k. místodržitelstvím potvrzeny. Během roku 1898 bylo prodáno dříve získané pole „Daliborka“ hořické obci za 6 000 zl., na čemž vydělal 3 000 zl. V lednu 1899 dosáhl pomníkový fond částky 1 629 zl. (3 458 K) a fond sadů 3 315 zl. (6 630 K). Díky tomu bylo ještě téhož roku zakoupeno pole vedle „Daliborky“ od J. Krejcara a J. Volšíka o výměře 2 800 čtverečných sáhů za cenu 3 733 zl. 75 kr. (7 467,50 K). Hořická místní školní obec dovolila, aby Smetanovy sady byly založeny též na jejím poli o výměře 800 čtverečných sáhů. Celá výměra sadů dosáhla 3 600 sáhů.

V únoru 1900 vypsal „Daliborův spolek pro zřízení sadů Smetanových v Hořicích“ 2 ceny na nejlepší návrh Smetanových sadů po 50 a 30 K a již 18. března téhož roku uspořádal výstavku došlých plánů, na níž bylo prezentováno 22 došlých návrhů. Návštěvníci poté o nich mohli hlasovat. 145 lístků na 1. cenu a 35 lístků na 2 cenu obdržel plán č. 15. Ostatní hlasy byly velice roztříštěny. Přesto nakonec obdržel 1. cenu plán č. 2 od Julia Krysy, technického závodu pro zřizování sadů a zahrad v Praze, a 2. cenu plán č. 15 od Aloise Arnolda, zahradníka arcivévody Františka Ferdinanda na Konopišti. Důvodem bylo to, že plán č. 2 vyhovoval místním účelům více, a to zejména pořádání koncertů, schůzí lidu či slavností. Některé jeho partie však byly nakonec upraveny podle plánu č. 15, zejména šlo o lesní část parku. Zřízení sadů bylo zadáno Juliu Krysovi z Prahy za 4 540 K mimo štětování a pískování cest a pak oplocení, postavení portálu a pavilonu.

V květnu 1900 byla vypsána též omezená soutěž na Smetanův pomník, které se zúčastnili Moric Černil, Quido Kocian, Josef Kulhánek, Jaroslav Maixner, Stanislav Sucharda a Václav Suchomel. 13. ledna 1901 rozhodla porota v čele s předsedou komitétu Josefem Fejfarem, že nejlepším návrhem je ten s heslem „Věrni sobě“, za kterým se skrýval profesor Černil. 20. a 21. ledna téhož roku se odbývala výstava všech návrhů v místnostech měšťanské besedy.

31. prosince 1901 oznámil profesor Černil, že dohotovil modely na pomník a ty byly 2. ledna následujícího roku komitétem shlédnuty a uznány za způsobilé k provedení. Zároveň mu byl vyplacen honorář ve výši 2 000 K. Poté byly modely předány do c. k. odborné školy sochařsko-kamenické v Hořicích, která na základě ministerského povolení bezplatně vyhotovila celý Smetanův pomník (pod vedením učitele Josefa Krause a za vrchního dozoru samého autora). Základ pod pomník položil V. Kleček, podnikatel staveb v Hořicích. Pomník byl postaven žáky c. k. odborné školy pod vrchním řízením učitele Josefa Krause počátkem července 1903 v ovzduší výstavy českého severovýchodu, jež byla slavnostně zahájena 26. července 1903.

Slavnost odhalení pomníku začala 1. srpna 1903 večerní akademií, na níž byly provedeny některé skladby Bedřicha Smetany. Druhého dne o 11.00 hod. byla odbývána vlastní slavnost odhalení pomníku a odevzdání Smetanových sadů městu. Slavnostním řečníkem tehdy byl František Ad. Šubert, který vylíčil život, snahy i útrapy našeho velikého hudebního génia. Poté se ujal řeči princ Ferdinand z Lobkovic, který byl protektorem slavnosti. Pochválil nejen hudební snažení Hořic, ale poukázal též na velmi významný kulturní význam naší národní hudby. Následně odevzdal vládní rada Dokoupil pomník i sady starostovi města MUDr. Aloisu Tomsovi.

Od té doby tu tak na nás shlíží hlava našeho hudebního génia, jež se navíc 6. února 1964 stala spolu s dalšími zdejšími sochami (pomník Mikoláše Alše od Františka Duchače a Františka Vyskočila z roku 1922, sousoší „Husité na stráži“od prof. Václava Suchomela z roku 1903, sousoší „Ptačí studánka“ od prof. Quido Kociana z roku 1916, pomník Antonína Dvořáka od prof. Miloslava Vávry z roku 1910, pomník Petra Maixnera od prof. Václava Suchomela z roku 1917, socha Jánošíka od Franty Úprky z roku 1919 a socha Krakonoše od Ladislava Šalouna z roku 1908) památkově chráněnou (viz https://pamatkovykatalog.cz/soubor-soch-b-smetany-m-alse-a-dvoraka-p-maixnera-janosika-krakonose-husite-a-ptaci-studanka-2153890) a prvním řádným zrestaurováním prošla v roce 1993, jež bylo provedeno akademickým sochařem Jaroslavem Kerelem.