Pellizzano – kostel Narození Panny Marie (La Chiesa di Santa Maria)

Mariánský kostel v podhorské obci Pellizzano je typickou ukázkou sakrální architektury oblasti údolí Val Di Sole. Okolo řeky Noce najdeme podobných staveb více, ale tento kostel patří k těm nejzajímavějším. Nachází se v historickém centru malého městečka, ve kterém žije asi osm stovek obyvatel a které se kromě tohoto kostela může pochlubit také pozdně gotickými a renesančními majestátními domy s erby nad kamennými portály. Sám kostel je – jak v této oblasti bývá dobrým zvykem – vyzdoben freskami několika generací malířů, zejména z rodu Baschenis. Většina fresek pochází z období let 1477 až 1533 a zdobí i vstupní lodžii. To nejcennější, co zde najdeme, jsou ovšem oltáře. Je jich pět a jsou jemně vyřezávané a zlacené. Oltáře doplňují vzácné relikviáře, křížová cesta, kalichy a velmi cenný procesní kříž. Kostelu „skrytě dominuje“ zvonice (stojí totiž – při běžném pohledu z náměstí - za kostelem).

Stávající podoba kostela Narození Panny Marie je dána rozšířením a lombardskou přestavbou starší – zřejmě raně gotické - stavby, která proběhla na přelomu 15. a 16. století. Tuto přestavbu zřejmě ukončila roku 1524 dostavba vstupního portálu a otevřené předsíně. Kostel byl v té době prodloužen a objevily se zde také pozdně gotické pilíře, jejichž statická funkce se zdá být převýšena funkcí estetickou. Jinak má kostel Santa Maria mnohé architektonické prvky, tolik typické pro sakrální stavby v údolí Slunce, např. strmou šindelovou střechu, která pak definuje trojúhelník západního průčelí, dvojice vnějších i pilířů nebo vysoká věž s cibulí. Originální je naopak jižní stěna, otočená do náměstí, které vévodí renesanční předsíň před pozdně románským portálem. Na opačné straně se nachází sakristie. Fresky byly zrestaurovány v roce 1974.

Vstupní předsíň stojí za samostatnou poznámku. Dokončena byla pravděpodobně v roce 1524 mistry z Lombardie. Zajímavá je její fresková výzdoba, která zobrazuje v průčelí části mystické manželství sv. Kateřiny (rok 1533, Simone Baschenis) a na stropě čtveřici Evangelistů, tedy Lukáše, Marka, Matouše a Jana. V tympanonu se pak nachází Zvěstování, v horním trojúhelníku pak žehnající Bůh Otec.

Interiér kostela je trojlodní, rozdělený do čtyř polí, halový (stejná výška lodí), s gotickými klenbami. Tyto klenby podpírají sloupy s korintskými hlavicemi a na osmibokých základnách. Východní stranu ukončuje polygonální apsida, ve které jsou dodnes patrné stopy původní starší stavby. Boční kaple zdobí bohaté ornamentální štuky velké umělecké hodnoty. Autorem dřevěného balustrádového zábradlí se v roce 1626 stal Simone Lenner.

Kostel bývá přes den veřejnosti většinou volně přístupný. Fotografování je povoleno a dá se vystoupat i na kruchtu. Jeho návštěvu lze jen a jen doporučit, protože patří bezesporu k „nejkoukatelnějším“ stavbám svého typu v celém regionu. Vhodné je zřejmě také obrátit se na APT Val Di Sole, kde se dají získat informace o programu akcí v kostele během léta a je zde možné si objednat prohlídku s průvodcem.