Pavlovské vrchy

Jedná se o nejčlenitější část Mikulovské vrchoviny, tvořenou skupinou skalnatých vápencových vrchů, zvedajících se nápadně nad rovinatý povrch Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu. Jinak zvaná též Pálava, je bezpochyby symbolem této části naší republiky.

Nejmohutněji působí útes Děvína (550 m), který je zároveň i nejvyšším bodem tohoto horopisného celku. Jeho nižším předvrcholem je vyvýšenina Děvičky (424m) se zříceninou Dívčího hradu. Za výraznou skalní roklí Soutěskou se zvedá bradlo Kotel (483m), na kterém je několik mohutných skalisek jako například Martinka a Trůn. Dále k jihu za širokým sedlem se zvedá mohutná plochá Stolová hora (458 m), která má na severu nepatrně nižší boční Růžový vrch (452 m) se zříceninou Sirotčího hrádku. Jižněji jsou v polích dva vápencové ostrůvky Kočičí kámen (315 m) a Kočičí skála (350 m). Severně od Mikulova se zvedá výrazný vrch Turold (385 m) s obnaženými starými lomy a přístupnou jeskyní. Přímo v Mikulově vystupuje skalní výchoz Kozí vrch (283 m) se zříceninou hrádku, dále potom Zámecký vrch (265 m) s rozlehlým zámkem a výrazný skalní blok Čertův kámen (266m). Východně od města se zvedá majestátný Svatý kopeček (363 m) s kalvárií, kaplí a zvonicí a úžlabinou oddělený Janičův vrch (265 m), z velké části zlikvidován těžbou vápece. Zcela na jihu pak soustavu vápencových bradel na našem území uzavírá nejnižší vrch Šibeničník (238 m). Při pohledu ze severu a západu připomíná celý hřeben ležícího ještěra, kde hlavou je Děvín a tělem ostatní hradla hřebene.

Celým hřebenem prochází tzv. Pálavská magistrála - červená značka, která začíná na nádraží v Popicích, přechází po hrázi střední Novomlýnské nádrže a v Dolních Věstonicích nastupuje na vlastní hřeben. Končí pak pod Mikulovem na státní hranici CZ/A.

Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.88 Pavlovské vrchy a dolní Podyjí, GOL 1:25 000 Zahrada Evropy