Loading...
Možná by se dalo říct, že krásná olomoucká kaple sv. Alexeje je cennou – ale méně známou – gotickou sakrální památkou, jejíž historie se začala psát již někdy v průběhu 13. století. Zase tak jednoduché to ale není. Kaple je dnes totiž součástí rozsáhlejšího komplexu na Žerotínově náměstí ani její podoba už není zcela původní. To jí ovšem na půvabu ani významu nijak neubírá.
Kaple je přístupná bohatě profilovaným portálem z křížové chodby bývalého dominikánského kláštera u kostela sv. Michala nebo z chrámové sakristie. Současnou kapli vybudoval na místě starší stavby v roce 1380 Václav z Doloplaz. Tehdy se ovšem ještě jednalo o kapli Navštívení Panny Marie, ze které se do současnosti dochoval presbytář, gotická okna s kružbami, triumfální lomený oblouk a venkovní opěráky. Od roku 1740 je kaple známá jako kaple sv. Alexeje (nebo sv. Alexia), a to podle stejnojmenného bratrstva.
V I. polovině 19. století se, bohužel, zřítila v kapli gotická klenba lodi, takže ta musela být – v letech 1845 až 1852 nahrazena klenbou valenou. Jisté úpravy se ale dotkly celého interiéru kaple, zejména kazatelny. A např. oltáře sv. Vincence a sv. Valentina, pocházející z poloviny 18. století, nebyly obnoveny vůbec. Kaple je však i nadále považována za velmi kvalitní architekturu.
Někdejší mariánská kaple je také významným pohřebištěm. Najdeme zde např. epitaf Jana Eibenstocka z roku 1524, který je považován za jeden z prvních dokladů renesance v Olomouci, nebo pískovcovou náhrobní desku Jiřího Valeriána Podstatského z Prusinovic. Hrobka tohoto rodu je od 17. století umístěna pod podlahou kaple
Kaple sv. Alexeje je – jako součást komplexu bývalého kláštera – zapsána na seznam našich kulturních památek již od května roku 1958. Od dubna roku 1971 je navíc součástí olomoucké památkové rezervace a od prosince roku 2000 i nárazníkové zóny statku světového dědictví.
Na závěr snad ještě pár vět o podobě této stavby:
Kaple je jednolodní orientovanou stavbou přiléhající k jižní stěně sakristie kostela sv. Michala a k východnímu křídlu klášterního ambitu. Na obdélnou loď navazuje presbytář s polygonálním závěrem a křížovou klenbou. Exteriér kaple tvoří hladká fasáda s kamennou podokenní římsou presbytáře. V kněžišti vidíme lomená okna s kružbou, v západní části dřevěnou kruchtu. Za pozornost stojí různé kamenné architektonické detaily jako např. profily oken, portály, vítězný oblouk nebo sedile. A přehlédnout bychom neměli ani – vedle vstupního portálu se nacházející – půlkruhové okno, pocházející z původní stavby ze 13. století.