Olomouc
Olomouc leží na Severní Moravě, jihozápadním směrem od Ostravy. Olomouc je nejvýznamnější historické město na Moravě ležící na soutoku řeky Moravy a…

více o Olomouc

Turistika.cz doporučuje
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Olomouc
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Babyfriendly
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Prima Port
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Bouda
Boží muka
Chata
Chrám
Drobné památky
Dům, budova
Farma
Hrad
Hradby
Hrádek
Hradiště
Hřbitov
Hřebčín
Kaple
Kašna
Klášter
Kostel
Kříž
Lapidárium
Letohrad
Mešita
Měšťanský dům
Muzeum
Památník
Panský dvůr
Pevnost, opevnění
Pomník
Radnice
Rotunda
Rychta
Salaš, koliba
Skanzen
Socha
Statek
Synagoga
Trosky
Tvrz
Zámeček
Zámek
Zřícenina
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Hora
Hřeben
Jeskyně
Jezero
Jezírko
Kámen
Kaňon
Kopec
Krasový útvar
Louka
Minerální pramen
Ostrov
Památný strom
Park
Planina
Pláž
Pleso
Pobřeží
Pohoří
Poloostrov
Potok
Poušť
Pramen
Propast
Přírodní památka
Přírodní park
Rašeliniště
Rokle
Rybník
Řeka
Říčka
Sedlo
Skalní útvar
Slatě
Sopka
Soutěska
Studánka
Štít
Travertíny
Tůň
Údolí
Údolí, dolina
Vodní nádrž
Vodopád
Vrchol
Zahrada
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Aquapark
Cyklisté vítáni
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Golf
Koňská stezka
Koupaliště
Lázně
Ledovec
Letovisko
Potápění
Půjčovna kol
Půjčovna lodí
Rekreační oblast
Ski areál
Zábava, atrakce
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Články redakce vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky
Změnit oblast
Vyhledat oblast:

Velikonoční Olomouc

Cestopisy

Fotografie (85)  • Foto: Franta

 Hanácká metropole je pro milovníky památek velmi vděčným cílem. Kromě druhé u nás nejvýznamnější městské památkové rezervace jsou zde k vidění i další atraktivity. Například výstaviště Flora Olomouc a jeho nádherné skleníky...

 
Poprvé a naposled jsme v nich byli už před lety. Ještě v době, kdy jsme se ženou vlastnili klasické, předdigitální fotoaparáty. Společníkem na exkurzi se nám tehdy stala i moje drahá tchýně – paní učitelka (a jinak samozřejmě Janina maminka), do „jejíhož“ vlaku jsme v Otrokovicích přistoupili.

Těsně před příjezdem do Olomouce jsem byl zvědavý: „A gdy ste tu byla naposledy?“

„Když tady byli ještě Rusáci!“ zněla odpověď.

 Po zevrubné prohlídce centra jsme se přes dva městské parky, zbudované v místech, kde dříve stávaly městské hradby, vydali k výstavišti Flory na prohlídku čtyř tzv. „sbírkových“ skleníků.

V tom prvním (jen tak mimochodem se začal stavět už v roce 1927) jsme se ocitli v Ráji palem. Jsou jich zde desítky druhů, a aby se tu návštěvníci cítili opravdu rajsky, je výstavní prostor doplněn i o ukázku hned tak nevídané fauny - obří akvárium umožňuje pohled na exoty, žijící v řece Amazonce. Kromě ryb a želv je tu k vidění i jakýsi zvláštní „krokoš." Ve skutečnosti se nejedná o krokodýla, ale o kajmana brýlového. Moc krásná je též voliéra s papoušky. Je vidět, že se jim daří dobře a cítí se zde jako doma - však tak spokojené ptáky jsme snad v našich zoologických zahradách ještě neviděli!

Poté se jdeme trochu „ohřát" do dalšího skleníku, kde se rázem ocitáme ve výhni arizonské pouště. Sice jsme si nestačili z čel utírat pot, ale zdejší „Království kaktusů" i tak stálo za to. Mají jich tu v asi sedmi stech druzích na tři tisíce kusů!

Následující Tropický skleník nás pro změnu ohromil pestrou škálou barev, tvarů, květů a všeličeho jiného, co je k vidění na zemi v oblasti okolo rovníku. Mají tu také pět zajímavě propojených bazénů s tropickými lekníny. Na vlastní zraky zde člověk může obdivovat i „královnu květů" - Victorii Regii. Její velké listy, plovoucí na hladině, tvoří jakési vaničky. Kdo ze starší generace četl dobrodružné příběhy od Otakara Batličky, ví, že tenhle „lavórek“ bez problémů unese i lidské dítě a že tato tajemná rostlina kvete jen jednou za rok!

Poslední skleník nabídl příjemné subtropické klima a my se ocitli v Říši citrusů, pomerančů a mandarinek. Vypadalo to, jako bychom se ocitli v některé ze zemí, ležících u břehů Středozemního moře. Jen tu bouřlivou vodní hladinu nezbylo než si v duchu domyslet...


Při vzpomínce na všechnu tu krásu nebylo divu, že jsme o letošních Velikonocích vzplanuli nesmírnou touhou dát si s olomouckými skleníky repete. A chtěli je samozřejmě konečně ukázat i dvěma dalším členům rodiny – našim fotoaparátům jménem Conan a Niky, jimž se při zmínce o výletě objektivky roztáhly do širokoúhlého úsměvu a baterie vzrušením zajiskřily málem jak před zkratem.

Z Otrokovic nás do cíle cesty tentokráte dopravil rychlík R765 pyšnící se sloganem o vyšší kvalitě a my mu museli dát za pravdu. Velmi pohodlně se nám v něm cestovalo, to ano – a navíc nás i velmi rychle přenesl z deštivého Valašského království do říše, do které v nepravidelných intervalech sem tam nakouklo i slunce.

No baže – ti Hanáci musí mít vždycky něco extra! Však mají hned vedle svého hlavního města Svatý Kopeček a určitě si tam hezkou velikonoční neděli už dopředu vymodlili... Zapomněli ale nebesům nahlásit nějakou přijatelnější teplotu: i přes občasné sluneční paprsky je totiž venku nekřesťanská zima, a když Oskara zakryjí ty černé mraky, nehrozí deštěm, ale sněhovou chumelenicí!


Před návštěvou skleníků jsme měli v úmyslu samozřejmě pocourat i historickými ulicemi a rynky města. Kvůli Janině bolavé noze nepřicházelo v úvahu jít pěšmo, nýbrž dojet do něj tramvají.

I ujal jsem se dobrovolně úkolu zakoupit nám z automatu lístky a musím se pochválit, že se mi tenhle pro Valachy téměř nadlidský scifi úkol podařilo vyřešit bez ztráty desítky!

Ano – moji brumovští rodáci na mne mohou být právem hrdí: po čtyřnásobném vhození příslušné finanční částky (šalinou chceme jet i nazpět) jsem posléze v rukou skutečně držel čtyři lupeny opravňující nás využít služeb místní MHD.

 To by ale nebyl Osud, aby hned vzápětí krutě nezasáhl: ledva jsem – celý zářící jak měsíček - naklusal s manželkou v patách k tramvajové refýži, byl jsem zchlazen informací ze světelného panelu: prý je kvůli opravám na začátku centra výluka a spoj jezdí na jeho jiný okraj jinudy.

Ale kudy, lidé zlatí - kudy?

Nejspíš jsem tuhle otázku zabrblal nahlas, neboť vzápětí přistoupil sympatický starší pán a informoval mne, že se tam dostaneme linkou číslo 7.

Naštěstí nemlžil a šťastná sedmička nás zanedlouho vyklopila u městské tržnice.


Pod proměnlivou, leč nesmírně fotogenickou oblohou, jsme zamířili do Bezručových sadů. Cestou jsem ženu instruoval o plánu dnešního dne: nejprve okolo říčky a pod městskými hradbami dojdeme k dómu svatého Václava, poté prošmejdíme uličky s biskupskými rezidencemi na protilehlém návrší, sejdeme na oba rynky, dáme oběd a skleníky nás jako to mrňavé ovoce na narozeninovém dortíku čekají odpoledne.

Tolik plán... a skutečnost?

 Sotva jsme proběhli částí parku a jali se portrétovat opevnění a okolní probouzející se přírodu, Jana najednou zamířila nazpět k jedné z věží, umožňující po schodech výstup nahoru na hradby.

Nedbal jsem toho – Aha, asi si zapomněla něco vyfotit – a střihl zákrutu, za níž mne přivítal jakýsi posprejovaný památník. O kousek dál stál altánek a vedle jeden výstavní Buk. Po čtvrthodince jsem ale začal být přece jen nervózní: už uběhlo Rovných 900 vteřin a Jana stále nikde! Propáníčka – snad se jí nakonec něco nestalo? Má bolavou nohu... nešvihla sebou někde o zem... anebo že by ji někdo přepadl?!?

Zrovínka mne minula dvě podezřelá individua mužského pohlaví, zařaditelná do kategorie „bezďáci“ a já už neváhal a indiánským poklusem zamířil nazpět.

Za zatáčkou manželka nebyla, její tělo se v trávě neválelo ani nikde dál v parku: sakra, ženská – kam jsi mi jenom zmizela?

Nakonec jsem vyběhl po schodišti ve věži nahoru, a když jsem celý udýchaný dorazil až na maličké Žerotínovo náměstí, moje „ztracená“ choť si tam pochopitelně spokojeně fotila sochu nějakého svatého.

 „Tos mňa neslyšela, co sem předtým říkal!? Že napřed půjdem k dómu a město až potom?“ vrčel jsem jak rozzuřený vysavač.


No – ale když už jsme tu, vracet se nebudem. Uličkou s prampouchy, což jsou ty oblouky nad našimi hlavami spojující vždy dva protější staré domy, jsme seběhli na Horní náměstí.

 Nejprve přišel veliký kulturní šok! Ta nádherná historická Radnice je dnes celá obložena lešením! No toto, to ji musí opravovat zrovna když jsme se sem po tak dlouhé době konečně vypravili?

Naštěstí není ozdobou rynku jen Radnice, ale i okolní překrásné historické budovy a paláce. A samozřejmě skvostný barokní morový sloup, který je dokonce pod ochranou UNESCO!

Akorát nepochopím, proč si zástupci té bohulibé organizace nepovšimli také olomouckého orloje. Vždyť i on je v našich zemích naprostý unikát!

Tak jako ten pražský od mistra Hanuše, i on byl postaven už ve středověku, ale největšího věhlasu dosáhl v padesátých letech minulého století. Tehdy jej do nové a nevídané podoby přetvořil mistr Svolinský a sloučil středověk s naprosto neslučitelnými prvky socialistického realismu. Vzniknuvší paskvil není toliko absurdním kýčem, ale možná i nejslavnějším komunistickým orlojem světa a svého času nám ho jistě záviděla i sama soudružka carevna - máťuška Mosva!


Jdeme dál. Mezi morovým sloupem a skulpturou želvy jsou rozmístěny velikonoční trhy a mezi stánky se proplétá neskutečná množina národa. Než jsme tak učinili i my, prohlédli jsme si napřed expozici s domácími zvířátky.

 Vzápětí naše nožky zůstaly úžasu stát před tím (na netu avízovaným) Největším velikonočním vejcem. No teda – to je něco! Ona je to vlastně obří kraslice, ale není bohužel naše – z druhé strany ji zdobí výsostné znaky jednoho sousedního východního státu. Ale kdeže Ruska! Já vím, že my starší jsme se ve škole učili, že největší jahody, melouny a jiné plodiny pocházejí ze Sajúzu, ale tohle vajíčko ven na svět vyprdla slovenská pipinka. Podle jeho rozměrů ale musela být ta slípka křížená s mamutem!

Žena se konečně dostatečně pokochala trhy a mohli jsme zase jinam. Z mumraje Horního náměstí na téměř liduprázdné Dolní. Společnost nám nad hlavami dělaly jen ty strašidelně tmavé mraky, ale řeknu vám, že právě takováhle kulisa bývá snem každého fotografa!

 
Kateřinská ulice nás vyplivla před už známou tržnici a nás čekalo druhé kolo Bezručovými sady. Tentokráte až na konečnou k tomu dómu svatého Václava. Z oblohy na nás letmo nakouklo slunce – Aha, tyhle dva už jsem dnes vidělo! - skrylo se za mraky a dalo si delšího šlofíčka.


Druhou nejvyšší kostelní věž naší republiky vidíme už zdálky, ale abychom se dostali na arcidiecézní náměstíčko s bývalým přemyslovským hradem a před vlastní mohutnou novogotickou katedrálu, musíme obejít zátarasy na rozkopané hlavní třídě 1.máje, kvůli čemuž je vlastně ta tramvajová výluka.

K mému nesmírnému zklamání se do interiéru chrámu dnes nedostaneme (zrovna v něm probíhá hlavní velikonoční mše), a tak můžeme jen pozevlovat po okolí a pokusit se ten převysoký chrám zachytit do hledáčků z odstupu.

Jak jsem se motal před vchodem, vyšel najednou ven farář, doprovázen jakýmsi mladším, slušně oblečeným mužem. Ten do kněze pořád něco hučel, až najednou velebníček zlostně máchnul rukou, zabouchl za sebou branku a kamsi odkráčel.

Módně oháknutý frajer mi zastoupil cestu a spustil: „Promiňte, ale ocitl jsem se v nelehké životní situaci. Víte, zemřela mi manželka a...“

Dál jsem ho neposlouchal: „Víte co – já mám dost starostí s vlastní ženou, takže laskavě neotravujte a najděte si na to žebrání jiného debila!“


Vracím se k Janě a společně jsme zamířili zpět na hlavní třídu. Po odskoku na Biskupské náměstí přišla na řadu otázka oběda. V první liduprázdné restauraci jsme nakoukli do meníček, ale ceny nás tak vystrašily, že jsme žaludky zalepili jen nějakým pitím. To ta protější restaurace byla o něčem naprosto jiném. Španělský ptáček za přijatelný obolus, navíc obsluha v podobě sympatické starší Rómky, která mi (nevím proč, když jsem tam ještě nebyl) připomínala opravdickou Indku.


Po jídle nožky opět radostně zamířily do centra. Focení kašny Tritonů a kostela Panenky Marie Sněžné na náměstí Republiky jsme kvůli lešení a zátarasům na silnici museli vynechat, ale neodpustil jsem si Janu zavést před kostel Neposkvrněného početí, kde jsme ještě nebyli. Na téhle okrajové spodní ulici centra jsme minuli i velkou vozovnu MHD.

Ano – sem jezdí po tom celodenním toulání v městských ulicích všechny šalinky spinkat.


Jediným dnes mnou viděným kostelním interiérem se stal kostel sv.Mořice, ve kterém zrovna skončila mše. S popisem té nádhery vás nebudu zatěžovat a nechám si to až někdy na příště - však jsem v něm nebyl poprvé, ale dnes v něm stejně fotit nešlo, neboť se zde zůstalo modlit ještě mnoho věřících.

Okolo bývalého nevzhledného betonového Prioru jsme pokračovali dnes už podruhé přes Horní rynek. Kromě trhů zde stálo i pódium, na kterém vystupoval jakýsi folkórní soubor. Jenže v těchto okamžicích nás spíše zajímalo nalezení nejbližšího veřejného WC, neboť předobědní a poobědní tekutiny (plus ta šílená venkovní zima) udělaly v našich ledvinách své.

Toaletu jsme ve vstupu do jedné restaurace našli, ale poplatek 20 Kč za jednoho mne - mírně řečeno - hodně překvapil.

(Jenže, milí zlatí, znáte to - i čůrat se občas musí...)


Na Horním náměstí jsme se ještě chvilku zdrželi fotografováním dvou hezkých grošáků, na kterých tam zčistajasna přijely dvě půvabné dívky. No a pak už pryč z rynku a přes třídu Svobody okolo zajímavé historizující zástavby ke vstupu do Smetanových sadů.

Jsou opravdu moc hezké a kromě zajímavých stromů vidíme na záhonech kvést všelijaké narcisy, tulipány a jiné kvítí. Ale to hlavní je ještě kousek před námi.

Cestu nám najednou zkřížily dva páry perliček a sotva zalezly do houští, ozval se srdceryvný a neutuchající nářek jedné z nich.

Co se jí stalo?“ vyděsila se Jana.

Ále, co by - asi právě snésla vajico!“


No a pak už konečně stojíme před vstupem do skleníků. Jenomže hlavní vchod je uzamčen a dveře zdobí veliká cedule:


Od 14. do 17.dubna je z TECHNICKÝCH DŮVODŮ ZAVŘENO!


No tu máš, čerte, kropáč! Tož to je teda super... A že jim to vyšlo zrovna přes Velikonoce – tož to je opravdu zajímavé!


Ale stalo se... No a co - vždyť jsou tady kromě skleníků i další zajímavosti. Třeba ty nádherně rozkvetlé stromy, jejichž květy připomínají tulipány a o nichž jsem si vždy myslel, že jsou to tulipánovníky liliokvěté... a ona mi tuhle do galerie na rajčeti nahlédla naše z PP Miluška a opravila, že se jedná o magnólie!

(Tož to opravdu nevím, kerý blbec ně už gdysi dávno tento omyl do mozka namontovál...)


Kromě magnolií je tu další nádherný záhonový pás, který nás přivedl k bazénku, hudebnímu altánku a výletní restauraci Fontána. Krásná historická stavba ukrývala neméně hezký interiér, ve kterém jsme se stavili na kávičku. Jakožto muže mne pochopitelně nejvíce zaujala i ta trošíčku exotická obsluha – tekutou pochutinu nám přinesla líbezná dívka, mající alespoň za jednoho z rodičů stopro Asiata.

Dívat se můžeš,“ okamžitě si žena všimla mého zájmu. „Ale dál víš co...“

Ano, vím. Však nejsem žádný proutník a ona je se svým věrným chotěm určitě nadmíru spokojená. Jen kdybych se - jak mi už nejednou vyčetla - při přemýšlení furt neuculoval jak debil, protože si pak všechny kolemjdoucí ženy myslí, že se usmívám na ně.

Má pravdu: vzpomínám si, jak jsem se jednou, jeďa domů z práce, na zastávce hluboce zamyslel. Zrovna přijel jiný trolejbus. Vzadu stála hezká dáma středního věku a při pohledu na mne jí začaly cukat koutky úst. Mne zrovna napadlo něco vtipného do povídky, a tož jsem se začal culit jak jelito a ta dotyčná už to nevydržela a smála se na mne taky na plnou hubu!

No a kdyby ten trajfl neodjel, tak se tam na sebe řehtáme až dodnes!


Tak, kávička je dopita a zaplacena, můžeme vyrazit zase dál. Nyní nás čekal už jen závěr Smetanových sadů s rybníčkem a hejny divokých kačen. Možná jsou tihle pozoruhodní vodní ptáci i vaší krevní skupinou a také na ně rádi koukáte. Ale ono syslit na ně je něco úplně jiného než je fotit, neboť jsou to taková neposedná žíhadla.

Zvláště když je někdo krmí. Zaujala nás jedna kachna, která vypadala jako albín... a také ten prapodivný pár, procházející se po maličkém ostrůvku.

Kohout lilipután a kačena divoká, hmmm – tož takový svazek se hned jen tak nevidí! Myslím, že by z něj měl i slovutný pan Darwin radost.


My už moc ne, protože neúprosně běžící čas nás upozornil, že je třeba okamžitě se vydat ke spoji k domovu...

 

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.587, 17.249)
Poslední aktualizace: 8.5.2017
Autor: Franta
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Praktické informace
Velikonoční Olomouc mapa
Mapa Velikonoční Olomouc
Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
0,3km od místa

Příspěvky v okolí Velikonoční Olomouc

Terezská brána se nachází na třídě Svobody v Olomouci. Tato barokní brána vznikla v roce 1752, když bylo budováno pevnostní opevnění. Pojmenování „jerezská“ dostala až o dva roky později, při příležitosti návštěvy Marie Terezie v Olomouci. Brána má podobu triumfálního oblouku. Poté, co byly odbourány přilehlé hradby, stojí osamoceně. Nyní je brána čerstvě po restauraci a najdete tu i obnovené zákoutí s krbem, které sloužilo…
Třída Svobody, jedna z hlavních olomouckých ulic se nachází v západní části historické části Olomouce, jen několik desítek metrů od olomouckých hlavních náměstí na jedné straně…
Olomoucké parky tvoří prstenec okolo centra města o rozloze 47 hektarů a tvoří je Smetanovy sady, Čechovy sady a Bezručovy sady.
Smetanovy sady v Olomouci jsou rozlehlým parkem, který je návštěvníkům znám především místem konání přehlídky Flora Olomouc. Park je pojmenován po Bedřichu Smetanovi, kterému je také věnována plastika v čele hlavn…
Palmový skleník v Olomouci najdete v Smetanových sadech. Při víkendových procházkách po parku je oblíbeným místem odpočinku. Najdete zde subtropické a tropické rostliny. Vše je s popiskami a vysvětlením. Vstupné 5…
  Moc rádi jezdíme s manželkou do Olomouce. Zlín je sice dobré místo k životu, ale město je plné funkcionalistické architektury a my dva rádi hlavně tu historickou. Východní Morava je dost skoupá na historick…
Mariánský morový sloup je v Olomouci v centru na Dolním náměstí. Byl postavený na památku obětem morové epidemie v letech 1716-1723. Sloup navrhl Václav Render (1669-1733), olomoucký kamenický mistr a "císařský p…
Dnes jedeme do Olomouce oslavit 20.narozeniny mé dcery a protože je nádherné počasí, bude z toho i veliká fotografická výprava napříč městem. Oslavenkyně Katka nás už čeká na nádraží. Je rozhod…
Neptunova kašna v centru na Dolním náměstí je první a nejstarší kašnou v Olomouci. Roku 1683 byla kašna dokončená. Vytvořili ji sochaři Michael Mandík (sousoší Neptuna) a Václav Schüller (nádrž a schodiště).
Olomoucké Dolní náměstí je spolu s Horním náměstím nejstarším olomouckým náměstím. Z počátku bylo s Horním náměstím spojeno v horní zúžené části ulicí, která dostala později název Kramářská. Při přestavbě obou námě…
Smetanovy sady, největší z olomouckých městských parků se nachází jižně od historického centra Olomouce. Na severu jsou ohraničeny Vídeňskou ulicí, na západě Havlíčkovou ulicí, na jihu železniční tratí a na východě Polskou ulicí.V prostoru současných Smetanových sadů se původně nacházelo předměstí Německý Povel, které bylo při budování bastionov…
Součástí botanické zahrady je unikátní rozárium se sbírkou, čítající přes 600 odrůd růže velkokvěté, ale i barvami zářící růže sadové, pnoucí, pokryvné a původní botanické druhy. Sbírkové skleníky (palmový, kaktusový, tropický, subtropický), jsou svým rozsahem jedny z největších v České Republice.
Hanácká metropole, po Praze druhá nejrozsáhlejší městská památková rezervace. Na Horním náměstí barokní Sloup Nejsvětější Trojice, památka UNESCO.
V Olomouci na Horním náměstí na zdi olomoucké radnice stojí kašna Hygie, kterou v roce 1945 rekonstruoval sochař Karel Lenhart. V roce 1886 na památku zrušení olomoucké pevnosti byla na místě dnešní kašny Hygie postavena mramorová socha buclatého dítěte - putti. Ta však, stejně jako původní Olomoucký Orloj, padla za oběť událostem druhé světové války. Zničena byla během osvobozování Olomouce v roce 1945.
Ariónova kašna se měla stát sedmou olomouckou kašnou už v 18. století. Arión byl podle antické pověsti řecký pěvec, hráč na kitharu a básník. Žil na přelomu 7. a 6. století př. Kr. Vracel se na lodi do rodného Ko…
Na Horním náměstí každého návštěvníka upoutá monumentální Sloup Nejsvětější Trojice. Sloup byl zařazen roku 2000 do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je ojedinělým dílem barokního sochařství a architek…
Pruské obléhání Olomouce v pol. 18.stol. zanechalo v Olomouci velkou zkázu, jak na majetku, budovách i počtu obyvatel. Postupem času se Olomouc opět stala krásným prosperujícím městem s mnoha památkami, mezi které …
Olomouc, druhá největší městská památková rezervace se může pochlubit šesti nádhernými barokními kašnami v historickém centru města, ale i množstvím kašen, fontán i gejzíru v jezírku v přilehlých částech města. Ne…
Olomoucké Horní náměstí, kterému vévodí Radnice s orlojem, je olomoucký hlavním náměstím již téměř 750 let. Na tomto místě vznikla v r. 1261 dřevěná tržnice, která byla na základě privilegia markraběte Jošta z r.1378 nahrazena v letech 1378-1411 Kamennou budovou Radnice s kupeckým domem a od té doby, jak tvar náměstí tak jednotlivé domy, před velkým požárem v červenci 1398…
Úzká nedlouhá ulička, spojující Horní a Žerotínovo náměstí v Olomouci, patří k místům nesmírně romantickým, zajímavým a u nás – příznivců zachovalých lokalit s dobovou atmosférou historických měst – nesmírně oblíbeným. Ulička, kterou  - na to, že jste v hlavním městě Hané - nečekaně prudce stoupáte nebo klesáte od jednoho místa, kde se psala historie Olomouce, ke druhému. Ulička, kde se mohou stejně dobře a uvěřit…
Město
Olomouc leží na Severní Moravě, jihozápadním směrem od Ostravy. Olomouc je nejvýznamnější historické město na Moravě ležící na soutoku řeky Moravy a Bystřice. Město je centrem oblasti zvané…
Olomoucký orloj je určitě nejvyhledávanější atrakcí v Olomouci. Kromě Prahy orloj žádné jiné město v Česku nemá. Orloj je poprvé zmiňovaný roku 1519. Několikrát byl upravován. Dnešní jeho podoba pochází z let 1947-1955 podle návrhu Karla Svolinského. Figurky ve stylu tehdejšího socialistického realismu ukazují 12 typických hanáckých postav. Lidi různých zaměstnání, také matku…
Říká se, že kostel sv. Michala je ze všech olomouckých kostelů nejkrásnější. To je těžké posoudit, každý je jiný a svým způsobem jsou krásné všechny. Tento kostel stojí na Žerotínově náměstí a je barokní. Původní…
Olomoucká vila Primavesi v Univerzitní ulici je stavbou všeobecně známou, zajímavou a oprávněně považovanou za klenot „moderní“ secesní architektury. Turisticky atraktivní výhodou této…
Volně přístupná kostelní Věž s exkluzivním výhledem na město a okolí.
Farní proboštský kostel sv. Mořice v Olomouci, postavený v gotickém stylu se nachází nedaleko od centra. V 11. stol. zde stávala rotunda v české osadě. Na její pozůstatky se přišlo při výkopových pracích při stavb…
Monumentální sálová barokní stavba jezuitského auniverzitního kostela vznikla vletech 1712-1719 Prací Lucase Glöckela podle projektu Michaela Kleina. Na architektuře průčelí apředsunutém…
OLOMOUC – krajské město stejnojmenného kraje a zároveň největší město na Hané je historické město, které má spoustu památek a zajímavostí. Mezi nejvíce navštěvovanější patří samotné centrum – Dolní a Horní náměstí. Dominantou Horního náměstí je Radnice s orlojem a Sloup Nejsvětější Trojice. Sloup Nejsvětější Trojice Je monument postavený v létech 1716 až 1754. Jeho hlavním účelem bylo díkuvzdání za ukončení morových u…
Katedrála je výraznou dominantou města Olomouce a to především svojí hlavní věží, jejíž výška 100,65 metrů z ní činí druhou nejvyšší kostelní věž v České republice a nejvyšší novogotickou věž v České republice. V katedrále je také umístěn největší zvon na Moravě.
OLOMOUC – krajské město stejnojmenného kraje a zároveň největší město na Hané je historické město, které má spoustu památek a zajímavostí. Mezi nejvíce navštěvovanější patří samotné centrum…
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace