Noc na Lomnickém štítě

Jak tak život plyne, přícházejí různá překvapení a to určitě bylo, když jsme na kulatiny dostali poukázku na noc strávenou na Lomnickém štítě. Už samotné objednání termínu je zážitek, nečekal jsem, že je neustále plno a objednává se pouze na tři měsíce dopředu. Po delší době, kdy se nám podařilo domluvit i termín, jsme vyrazili vstříc nočnímu dobrodružství.

Jelikož jsme v Tatrách už pár let nebyli, tak jsme vyrazili s předstihem, si je takzvaně osahat. Po návštěvě infocentra, jsme byli ujištění, že rezervace platí a máme se dostavit hodinu a půl před odjezdem posledních návštěvníků na štít.

V uvedený den a termín jsme napochodovali do íčka. Paní nám předala lístky na lanovku (záloha 2€ na lístek, která se na druhý den vrací) a voucher na večeři. Takto vyzbrojeni se vydáváme k lanovce. Po příjezdu na Skalnaté pleso vzhlížime k vrcholu, kde se honí mraky, ale co na výhledy máme dost času do rána – snad nám «lomničák» umožní si prohlédnout i jiné vrcholky.

Ve stanovený čas nasedáme do lanovky, aby nás vyvezla k nezapomenutelné noci ve výšinách. V kavárně Dědo už na nás čeká «náš» číšník se štamprlkou hruškovice a hurá na výhledy. Kouzlo hor spočívá v počasí – na nejmenších velehorách se přelévá mlha, ale sem tam se roztrhne a naskytne se nádherný pohled, třeba na Teryho chatu, Priečné sedlo, Pyšný štít a hlavně Kežmarský štít a Belianské Tatry. Začíná foukat nepříjemný vítr a proto nastává ta pravá chvilka na tu naši valašskou medecínu.

A přichází čas slavnostní večeře. Jsou celkem čtyři chody, které se objednávají předem. O půlnoci se podává ještě studená mísa a noční aperitiv. Po večeři se noční obloha vyjasňuje a nám se naskýtá výhled na noční krajinu pod Tatrama. Světelný Poprad, Kežmarok, Spišský hrad, ale i na polskou rovinu, nad kterou se derou první blesky. V apartmánu je na stolku v ledu nachystáno šampíčko, ale dneska už odolá, vždyť ve čtyři je východ slunce… Jenže v noci se bouřka přesouvá do hor a za okny se prohání ledový vítr s deštěm a blesky, takže se dá vyjít na vyhlídku až po páté a to už se slunce prokousává mezi mraky. I přes to se oplatí postát na vyhlídce a pozorovat probouzející se tatranskou krajinu. Je zvláštní se po ránu sám procházet po opuštěných vyhlídkách a nikomu nepřekážet ve focení…

Dáváme si ranní kafíčko a mlha halí krajinu do bílého hávu a my ranní lanovkou sjíždíme do Skalnatého plesa na snídani. Mezitím první návštěvníci se vyvážejí na Lomnický štít s nadějí, že mlha zvedne svoji oponu a umožní nádherné výhledy na tatranské velikány…

A ještě malá poznámka k večeři – v ceně je pouze slovenské víno, my si nechali poradit a za italské (ještě, že se dá platit kartou) jsem zaplatil