Na prohlídce hradu Pecka

Jeho polozřícenina se vypíná na kopci se strmými svahy nad stejnojmenným městysem. V análech je poprvé připomínán LP 1322, kdy jej vlastnil Budivoj z Pecky. Za husitských válek jej po osm měsíců obléhali sirotci. Původní raně gotický hrad s mohutným bergfritem byl poté přestavěn na čtyřkřídlý renesanční „hradozámek“ - hlavní sídlo Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Po bitvě na Bílé hoře a Harantově popravě hrad zkonfiskován Albrechtem z Valdštejna, který jej o něco později daroval valdickým kartuziánům. Roku 1782 řád zrušen, objekt dále neudržován a roku 1830 vyhořel. Pro muzejní účely začal být opravován až ve 40.letech minulého století.

Za středověku byla nejdominantnějším prvkem hradu mohutná válcová věž, druhá menší vystupovala z východní obvodové hradby. Jižní část s nejstarším palácem prošla mnoha přestavbami a na nádvoří byla vyhloubena 56 m hluboká studna.

Dnes z něj návštěvníci z přístupové cesty spatří mohutnou hradbu se zříceninou druhé věže, zajímavý klenutý most s barokními sochami sv.Josefa a Panny Marie, nádvoří lemované hradbami a vysokými ruinami starého paláce a vyhlídkovou plošinu. A samozřejmě také zastřešenou hmotu západního paláce, v jehož interiérech se odehrává zpoplatněná prohlídka. Tu jsme absolvovali s velmi sympatickým průvodcem - černovlasým mladým mužem.

 

Základní okruh sestává z průchodu celkem sedmi větších prostor nacházejících se v 1.a 2.patře paláce. Tady jsme se seznámili s dějinami hradu, obdobím renesance a raného baroka a hlavně se životem a dílem význačného renesančního cestovatele, spisovatele, hudebního skladatele a politika – Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic i jeho oblíbenou pracovnou. Jedna z místností je celá věnována životu vesničanů v Podkrkonoší. V sálech je umístěna i pěkná maketa hradu z dob jeho největší slávy a z horního patra se z oken otvírá na jednu stranu hezký výhled směrem k Nové Pace. Na té druhé pak na Krkonoše, ale v tom nám bránilo nechutné protisvětlo.

Součástí tohoto okruhu bylo i obkouknutí černé kuchyně s renesančním krbem a sto let starým (ale dosud funkčním) orchestrionem. Ukázku hudby z prastarého „juke boxu“ jsme si mohli „vychutnat“ na vlastní uši. Překvapilo mne nejen to, že funguje na nynější české pětikoruny, ale hlavně jeho hlasitá produkce. Holt naši předci ještě nebyli omezeni dnešními (převážně) nesmyslnými nařízeními a o nějaké EU se jim ani nesnilo!

Zajímavým exponátem byl také na zemi umístěný nezvykle dlouhý koš s proutěným víkem, sloužící na odnos dočasných „mrtvol“ z městských hostinců.

(Vstupné na tento okruh činí 80 Kč za dospělého. Za druhý prohlídkový okruh se platí stejná částka a je jím návštěva Harantovských sklepení a mučírny. Tam jsme ale nebyli.)

Závěrem ještě stručný životopis Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, významné osobnosti té doby, která si těch pár řádků určitě zaslouží:

Narodil se roku 1564 na hradě Klenová do staré české vladycké rodiny. Ve svých 12 letech se stal pážetem knížete Ferdinanda III.Tyrolského na jeho zámku Ambras u Innsbrucku. Kryštof se naučil sedmero jazykům, studoval literaturu, zeměpis, historii, práva, hudbu a výtvarné umění. Poté bojoval proti Osmanské říši a v tomto konfliktu proslul jako statečný voják. Roku 1597 byl postižen ztrátou své choti Evy Černínové z Chudenic... a možná aby zahnal žal po zemřelé a přišel na jiné myšlenky, podnikl se svým švagrem Heřmanem Černínem cestu do Svaté země. O ní pak napsal dvousvazkový cestopis, který se stal v té době nejslavnějším dílem české renesanční literatury. Původní ilustrace autora zpracoval ve formě 47 dřevorytů slezský ilustrátor Jan Willenberg.

Kryštof Harant se stal také nejvýznamnějším českým skladatelem renesanční hudby. Do dnešních časů se z ní zachovalo 7 skladeb majících podobu duchovně vokálních děl.

Poté Kryštof změnil náboženství (konvertoval k evangelismu) a aktivní účast ve stavovském povstání, kdy jako velitel dělostřelců s voskem táhl ku Vídni, se mu stala osudným. Bitva na Bílé hoře pro stavy skončila fiaskem a i když se poté Kryštof Harant stáhl do ústraní, byl zadržen, uvězněn a 21.června 1621 spolu s dalšími 26 šlechtici, rytíři a měšťany na Staroměstském náměstí popraven. Jeho ostatky byly uloženy do hrobky kostela sv.Bartoloměje v městyse Pecka.