Mlýn na Hrázce u Malšovic

Při Novém rybníku na Náhoně byla postavena v roce 1768 královéhradeckou obcí pila. Mlýn tu byl asi již tehdy, i když přímé důkazy pro toto tvrzení chybí. Jediným dokladem toho může být pojmenování této osady, jež je dnes součástí královéhradecké městské čtvrti Malšovic. Domky postavené při náhoně na mlýn obdržely jméno podle vodního toku, zvaného jako Náhon. Ten se však takto jmenuje až roku 1791. Lidově pak byla tato část Malšovic zvána i jako Hrázka, a to od hráze bývalého Nového rybníka.

Původně byl tento mlýn panský a královéhradecká městská obec do něj dosazovala mlynáře, který odváděl každoročně dohodnuté úroky a poplatky ke sv. Havlu a ke sv. Jiří, případně i další potřebné práce, jež byly uvedeny v kontraktu. Roku 1772 byl mlýn prodán mlynáři Janu Sladomelovi se závazkem, že musí 2 kopy klád pro obec zdarma ročně pořezat a na nasazené ryby v Novém rybníku dohlížet. V roce 1791 byl zdejším mlynářem Josef Sladomel (tehdy se oženil a jeho otec mu mlýn následně přenechal). V roce 1822 byla při mlýně zřízena jahelka, kterou zřídil mlynář Josef Rückr. Ten mlýn 17. května 1822 prodal manželům Blažeji a Alžbětě Čížkovým. Tito ho 17. dubna 1827 prodali Josefu a Františce Pitrovým za 1 680 zlatých k. m. Roku 1833 se připomíná ještě Nový rybník, ale brzo poté byl vypuštěn a zalesněn. Zůstala z něj pouze nádrž v lese u Smiřické hráze, jež měla výměru 17 měřic a 7 1/2 mázlíku a voda z ní byla pouštěna na mlýn podle jeho potřeby. Mlynář za to, že mohl v této nádrži zadržovat vodu, musel platit královéhradecké obci 21 zlatých.

Ještě v roce 1840 byl mlýn, nesoucí tehdy čp. 12, kompletně roubenou stavbou, v mnohém podobný Bělečskému mlýnu, jehož repliku, zčásti doplněnou originálními částmi, můžeme vidět v krňovickém skanzenu. Areál mlýna se rozkládal na obou stranách Náhonu. Na pravém břehu se nacházela mlýnice a obytná část, na opačné straně všechny další hospodářské budovy. Jejich rozmístění můžeme krásně vidět v indikační skice stabilního katastru obce Malšovic s osadami Zámostím a Náhonem z roku 1840 od adjunkta 1. třídy Ferdinanda Tarische a geometra 3. třídy Franze Fenzla.

17. května 1847 vyhořel mlýn, jehož majitelem byl Jan Skalický. Následně sice došlo k jeho obnově, ať již stavební, tak strojové, ale zdejším mlynářům (roku 1863 mlynář Josef Týl z Bělečka čp. 1, který se oženil s Annou, dcerou Jana Skalického; v roce 1869 krupař František Sladomel z Hradce Králové, jenž byl pouze v nájmu u Josefa Týla; roku 1880 mlynář Václav Hampl z Větrníka čp. 7, dnes součásti obce Vestec na Náchodsku) se již tak nedařilo, protože byl několikrát dán do dražby. Jedno z oznámení nalezneme v "Národních listech" z 24. února 1888: "Králové Hradec. Mlýn č. 12 na Náhoně a pozemky ve vložce čís. 130 v Malšovicích v odh. ceně 901 zl. a 3937 zl., 20. března, 4. dubna." Další můžeme objevit v témže listě ze 27. března 1889: "Hradec Králové. Mlýn číslo 12 v Náhoně u Malšovic a pozemky ve vložce číslo 130, 30. dubna a 31. května." a v "Národní politice" z 26. července 1889: "V Hradci Králové: Mlýn č. 12 v Náhoně (zl. 1974), 23. srpna."

Z toho můžeme usoudit, že o převzetí tohoto objektu nebyl jeven přílišný zájem, i když jeho dražební cena byla postupně snižována. Šlo nejspíše o to, že poslední velká rekonstrukce proběhla pouze po jeho výše zmíněném vyhoření, ale důležitou věcí bylo rovněž to, že Náhon ztrácel postupně dostatek vody, a tak se zde mnohdy mlelo jen někdy. Spory byly vedeny také s královéhradeckou obcí a s tamními pravovarečníky, jež se nestarali o odvodňovací příkop z vypouštěného rybníka, a tak je muselo řešit c. k. okresní hejtmanství, např. roku 1856. Určitou pomocí tehdy bývalo rovněž pronajímání volných místností k bydlení, např. v roce 1857 tu žil s rodinou podruh Josef Zajíc.

Roku 1896 město Hradec Králové koupilo od Václava Hampla mlýn, v němž se tehdy již nemlelo a chystala se jeho přestavba. Následně v něm zřídilo moderní zděnou hájovnu čp. 239 (po přečíslování Malšovic v roce 1928), přezdívanou podle zdejšího hájenství jako Obicka, která zde byla připomínána ještě roku 1940. Že se tu nacházela hájovna, můžeme vidět z řady zpráv z tehdejšího tisku. Např. v roce 1932 byl přeložen hajný Josef Šrámek z hájenství Obicka, revír svinarský, do hájenství Kapounky, revír Běleč nad Orlicí. Naopak hajný Karel Zeman z Kapounek do Obicky. Později se dům dostal do soukromých rukou a dnes již svému účelu objekt neslouží, neboť je z něj rodinný dům, který náleží Jiřímu a Evě Mazačovým. Na závěr ještě dodejme, že dcera hajného Karla Zemana se 20. května 1933 provdala za štábního strážmistra Josefa Arazima, známého z televizního seriálu Četnické humoresky. S ním tu také následně až do jeho převelení žila a o rok později tu přišla na svět jejich dcera Alena.