Mengusovská (Mengušovská) dolina

Jedná se o glaciální údolí (trog), které je zarostlé krásnými limbami, smrky a hojnou klečí a vroubené strmými skalnatými vrcholy. Nachází se na pomezí katastrálních území Štrbské Pleso a Starý Smokovec (město Vysoké Tatry) a Tatranská Javorina (samostatná obec) a jeho jméno je odvozeno od Mengusovců, do jejichž historického katastru dříve náleželo. Název této obce byl nejspíše odvozen podle lokátora nebo prvního osadníka, který se jmenoval Mengus čili Magnus. Na severu ho zakončují štíty, jimž dominuje Mengusovský Volovec (2 227 m), na severovýchodě je pak Popradský hřeben, který od Tupé a Ostrvy oddělují Dračia dolinka a Zlomisková dolina a na západě Kôprovský hřbet, jenž se táhne od Vyšného Kôprovského sedla (2 148 m) přes Satana (2 421 m) až po Sedlo nad Skokom (2 168 m) a Patrii (2 202 m), přičemž od severu k jihu teče těmito místy Hincov potok, jehož soutokem s Krupou vzniká řeka Poprad. V horní části se dělí na Hincovu kotlinu a Kotlinu Žabích ples. Naopak v ústí Mengusovské a Mlynické doliny nalezneme tzv. Štrbskou morénu.

Nejvýznamnějším místem této všeobecně známé a jedné z největších a nejkrásnějších dolin na jižní straně Vysokých Tater, vzniklé díky největší zaledněné ploše na jižní straně Vysokých Tater (2 891 ha; podle práce M. Lukniše z roku 1972 měl mengusovský ledovec délku 10,7 km, podle Atlasu SSR z roku 1982 dokonce 13,4 km), je okolí 6,88 ha velkého a 17,6 m hlubokého Popradského plesa, kde nalezneme dvojici turistických objektů - Majláthovu chatu (vybudována v roce 1879 Vojtěchem Majláthem jako dřevěný objekt, roku 1880 vyhořela, následně byla postavenná kamenná chata, jež v roce 1892 vyhořela a ještě téhož roku došlo k její obnově, aby byla v letech 2006-2010 nahrazena novou stavbou) a Chatu pri Popradskom plese (postavena v roce 1961 jako Chata kapitána Morávky) a o něco dále jižním směrem limbový háj a symbolický hřbitov obětí Vysokých Tater, který jsem popsal ve stati o vrcholu Ostrvy, pod jehož západní stranou leží. Že to v této lokalitě žilo již dříve, tak to nám ukazuje citát z knihy "Průvodce po Československé republice. II. část. Země slovenská a podkarpatoruská" od Bohuslava Lázňovského: "4. Popradské pleso je nejideálnějším koutem pro lyžaře. Je bezprostředním východiskem pro Mengusovskou dolinu, plesa Hincova a Žabí, sedlo Koprovské, výstup na Rysy (velmi obtížné), dolinu Zlomisk a Ľadové pleso, Ostervu. Též útulna vyhovuje dobře počtem lůžek i zařízením."

Co se týká osídlení této lokality (maď. Menguszfalvi völgy, něm. Mengsdorfer Tal), tak má stejnou historii jako ty okolní doliny, takže různí dobrodruzi, lovci, hledači nebo vyvrhelové společnosti, k nimž se družili pastevci dobytka a dřevorubci. Její jímavý půvab, zvláště pak v zimním období, posiloval zdejší turistický ruch, který dával obživu mnohým lidem v širém okolí a do vzniku ČSR byl ryze v působnosti Uherského karpatského spolku. Na přelomu 19. a 20. století býval největším znalcem okolí Mengusovské doliny Ondrej Rusnák ze Štôly. V téže době se dolina dostala jednou provždy také do historie kartografie, když se zde v roce 1893 začaly pokusné práce s využitím pozemní fotogrammetrie a po jejich úspěchu bylo již pokračováno v rámci IV. vojenského mapování, takže během 2 let se zmapovalo 372 km2 vysokohorského území, což byly 2 mapové listy v měřítku 1 : 25 000 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/25439/?view=-94.37451741873149,89.75172081821505,5), z nichž se později zhotovila samostatná mapa Vysokých Tater v měřítku 1 : 75 000 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/55798/?view=-41.09636684473495,54.766861708684345,4). Turistické značení pak prováděl KČST. Stejně tak se těmto místům nevyhnula 2. světová válka a její události, zejména pak spojené se Slovenským národním povstáním. Zapomenout se nedá ani na řadu tamních lavin, např. na nejtragičtější v historii Vysokých Tater, k níž došlo 20. ledna 1974 (viz https://skitourguru.com/clanek/968-velka-lavinova-nehoda-v-mengusovskej-doline) a tak bychom mohli pokračovat ještě dále, neboť historie doliny by již vydala určitě na jednosvazkové dílo.

Zdejší bohatá příroda se stala základním zdrojem vědění o fauně a flóře Vysokých Tater. Nebylo snad odborníka z botaniky, mykologie nebo zoologie tohoto pohoří, jenž by sem alespoň na chvíli na nějaký ten průzkum nezavítal. Jako příklad můžeme vzít výzkum zdejší kryoflóry, u jehož základů de facto stál objev červeně zbarveného sněhu, na který narazil roku 1751 Jakub Buchholz. Lichenolog Hugo Lojka zde naopak provedl výzkum zdejších lišejníků. Díky tomu všemu se zjistilo, že se tu nachází řada vzácných druhů, a tak byla v roce 1991 vyhlášena stejnojmenná národní přírodní rezervace o ploše 1 612,96 ha (viz https://data.sopsr.sk/chranene-objekty/chranene-uzemia/detail/744), aby se ochránilo cenné území krystalinika Vysokých Tater se vzácným výskytem krystalinických břidlic v granodioritovém masivu a s ledovcovými tvary reliéfu, plesy a vzácnými druhy rostlin, i když předchozí ochrana spočívala v rámci 1. ledna 1949 vzniklého Tatranského národního parku (viz https://www.tanap.sk), ale tomuto cíli pomohl rovněž návrh Ing. Jána Svetlíka o územním řešení Štrbského Plesa z roku 1968, podle něhož měl z doliny zmizet autocamping.

Na závěr dodejme, že dolina (viz https://www.tatry.sk/mengusovska-dolina/) byla častým námětem mnoha spisovatelů nebo výtvarných umělců, z nichž třeba zmínit: spisovatele Jana Vrbu (Dílo věčnosti. Kniha přírodních próz ze Slovenska), akademického malíře Otakara Štáfla (Mlha v Tatrách I, Mlha v Tatrách II, Mlha v Tatrách III, Hřbitov v Tatrách, V Tatrách), grafika T. F. Šimona (Mengusovská dolina), grafika Karla Vika (Mengusovská dolina v Tatrách) a fotografa Karla Plicku (Mengusovská dolina). Stejně tak se tu natáčela řada filmů a televizních seriálů (Medená veža, 1970; Orlie pierko, 1971; Spadla z oblakov, 1978; Nebojsa, 1988; Záchranári, 2003; Príbehy tatranských štítov, 2011-2013; Tenkrát v ráji, 2016; Keď draka bolí hlava, 2018; S tebou mě baví Slovensko, 2019).