Malá, Prostřední a Velká Houkvice

U počátků této soustavy tří lesních rybníků stál velký rybník, který byl zván jako Haugvic (též Haugwitz či Haugwic) a své pojmenování obdržel od Hanuše Haugvice z Biskupic, v letech 1559-1577 vlastníka týnišťského panství. Stejný název také nesl nad Křivicí pramenící potok, na němž rybník vznikl - Haugvický (takto byl uváděn ještě na přelomu 19. a 20. století, např. v Mapě okresního hejtmanství novoměstského od Josefa Erbena z roku 1883), teprve později byl přejmenován na Houkvický či pouze Houkvici.

Sám rybník však byl založen již předtím, kdy náleželo Týniště nad Orlicí se svým okolím pardubickým Pernštejnům (1495-1556) nebo ještě dávno předtím, aby byl za výše zmíněného šlechtice upraven a zejména rozšířen. Po vybudování Alby čili Vantrok (známé i jako Třebechovický kanál nebo Náhon) byl využit tento umělý kanál k tomu, aby mohl být vypouštěn. Do jeho vybudování nebylo kam, něco se dalo vypouštět pouze korytem Houkvického potoka, ale to nebylo dimenzováno pro větší množství vody v době vypouštění, takže vznikaly problémy a rozmíšky ohledně zatopování některých pozemků. Protože je však Alba řazena až do 15. století (někdy ještě dříve), tak z toho můžeme odvodit to, že v tomto čase mohl vzniknout také rybník Houkvice, zmiňovaný v zápisu zemských desek v roce 1559 a v urbáři z roku 1598.

V průběhu času se však vlivem zanášení sedimenty stala pouze dvojice rybníků - Malá a Velká Houkvice (někteří autoři uvažují, že k tomu nedošlo zabahněním, ale lidskou činností), přičemž druhý rybník byl uměle přehrazen, čímž vznikla Prostřední Houkvice. Tento stav je zakreslen v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA338018400) a v jeho reambulaci z roku 1877 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_8142_5). Zajímavé však je, že toto přehrazení bylo opomenuto v mapě II. vojenského mapování z roku 1853 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/13200) a za podívání stojí také I. vojenské mapování, tzv. josefské, z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783, kde je naopak vyobrazena trojice Houkvických rybníků (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c114). Z toho tedy můžeme dojít k závěru, že k rozdělení rybníka došlo někdy na přelomu 17. a 18. století. Tehdejší mapová díla, zejm. Müllerova mapa Čech z roku 1720 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=mul&map_region=ce&map_list=c014), jsou nám však k ničemu, protože vzhledem k měřítku v nich nejsou menší rybníky zaznamenány.

Panským vlastnictvím zůstaly tyto rybníky až do zabrání našich zemí německými okupanty, kdy byl Leopold František Sternberg nahrazen nuceným správcem, který dozíral na hospodaření celého častolovického velkostatku, a to kvůli tomu, že v září 1939 podepsal Deklaraci zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa. Po osvobození se sice navrátil do svého sídla a opětovně převzal správu rodového majetku, ale v roce 1948 došlo k jeho znárodnění. Samy rybníky se dostaly do rukou státu a spravovány byly Lesním závodem Opočno, za něhož byly v 70. letech 20. století opraveny hráze (nové požeráky byly vybudovány v roce 1977). Díky tomu byly tyto vodní plochy delší dobu vysušeny, takže odtud vymizely do té doby hojné lekníny a některé další druhy vodních rostlin. Kritika se objevila také kvůli nepořádku, jenž tu zůstal. Příkladem budiž "Pochodeň" z 15. června 1977, v níž se můžeme dočíst toto:

"Kritickým objektivem

"CHRÁNĚNÉ" ROURY

Zelená je prý barva naděje. Zeleně je značená také turistická stezka, která vede z Týniště nad Orlicí do Třebechovic pod Orebem.

Dříve než "přeběhne" koleje do Opočna, prochází rezervací "U Houkvice", nebo-li podle označení "Chráněným nalezištěm u Houkvice". Stezka je vroubena nádhernými majestátnými duby a buky. Přirozená bažinná vegetace a rybník s lekníny a řadou význačných vodních rostlin upoutá i neodbrníka. V červnu tu kromě leknínů kvetou i jiné rostliny. V poslední době se však v rezervaci objevily i další "rarity".

Kde se vzaly, tu se vzaly a jsou tu - čtyři velké betonové roury a devět menších. Povalují se v bahnité vodě a mezi stromy. Při pohledu na tuto okrasu rezervace člověk zapomene i na to, kolik taková roura stojí. Uvědomuje si jen to, že byla určitě vyrobena pro docela jiný účel...

MIROSLAV HLOUŠEK"

Díky tomu, že se mnoho s rybníky i jejich okolím nedělo, tak zde vznikl svébytný rybniční biotop s okolním dubo-olšovým porostem (mnohé ještě pamatují vznik panské obory roku 1770, např. památný Dub u Houkvice s obvodem 893 cm, výškou 35 m a stářím okolo 400 let - údaje z roku 2001; bývá nazýván jako Žižkův, protože podle lidových vyprávění měl pod ním tábořit Jan Žižka z Trocnova, čímž by musel být starší 600 let; nejen zdejších památných stromů se týká kniha Františka Hrobaře "Staré a památné stromy na Rychnovsku n. Kněžnou" z roku 1940) a bažinatou vegetací s rákosinami, jehož si všimly rovněž úřady a ministerstvo kultury ho 5. srpna 1954 prohlásilo státní přírodní rezervací. Po úpravě a zpřesnění hranic došlo 19. září 2007 k jejímu opětovnému vyhlášení, tentokrát jako přírodní rezervace (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=465).

Oblast byla rovněž mnohokrát prozkoumána jak z botanického, tak zoologického hlediska. Častokrát zde byla objevena řada zajímavých věcí, kupříkladu v roce 1938 byl pozorován na Velké Houkvici hohol severní. O 2 roky později, tj. 28. července 1940, se zase ve "Venkově" psalo toto: "Vzácná květena na Třebechovicku. Na rybníku Houkvici v bědovické zahradě u Třebechovic vyrůstá vzácný druh leknínů, leknín bílý (Nymphaea alba) s bliznou plochou, žlutou, nitky vnitřních tyčinek nerozšířené, tenké, jenž se velmi podobá známému leknínu bělostnému (Nymphaea candida), který se však liší bliznou oranžovou, vypouklou s nitkami tyčinek kopinatě rozšířenými. Leknín bílý vyskytuje se ojediněle i u Nové Vsi u Týniště n. Orl. -vkr."

Teprve roku 1992 byly rybníky v rámci restitučního řízení navráceny Franzisce Dianě Sternbergové Phipps a v roce 2011 je získala její dcera Alexandra Hardegg. V současnosti je tato trojice vodních ploch pronajata Rybářství Litomyšl s. r. o. a slouží stejně jako nedaleký Hlinský rybník jako jednohorkové rybníky. Velká Houkvice má katastrální plochu 3,0824 ha (využitelná vodní plocha je 2,95 ha, litorál činí 0,6724 ha) a její maximální hloubka dosahuje 2 m, Prostřední Houkvice má katastrální plochu 0,4563 ha (využitelná vodní plocha je 0,42 ha, litorál činí 0,0762 ha) a její maximální hloubka je 1,5 m a Malá Houkvice má katastrální plochu 0,8172 ha (využitelná vodní plocha je 0,77 ha, litorál činí 0,0256 ha) a její maximální hloubka je 1,8 m. Kdo má rád rybniční a mokřadní zákoutí, tak určitě návštěvou těchto míst neprohloupí, a to nehovořím i o blízké Albě a dalších raritních lokalitách.

Malá, Prostřední a Velká Houkvice na mapě