Lejšovka

Název obce má být odvozen od staročeského slova „líše“, což má být liščí mládě. Podle jiných teorií má spojitost se slovenským pojmenováním slunky obecné – lejšovka. Ale dejme slovo prof. Antonínu Profousovi a jeho knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L", v níž se praví následující:

"Lejšovka (lid. v Lejšovce, do Lejšovky, lejšovskej), dlouhá ves 6 1/2 km na jih od Jaroměře: 1406 super villis vid. Kralewa Lhota, Lyssowecz, Mezerziecz, Wilkowigiech, LEr. V, 721 č. 985; 1500 děd. své v Králové Lhotě - ves Zdívce - it. Lajšovku ves, dvuor p. s p. - z též vsi Lajšovky, it. Vlková ves, RT. II, 528; 1542 (1533) hrad Weliβ - ves . . Wlkow, Leyssowka, Smrziow, DZ. 42 G 16; 1636 panství smiřické - mčko Smiržicze - vesnice . . Smržiow, Leyssowicze, Swinary, DZ. 145 D 24; 1651 a 1654 ves Leyssowka, AMV. - R 109 a BR. 12/962; 1790 Hft Smiržitz: Leyschowka von 23 N., Schaller XV, 250; 1836 Leyschowka (Legssowka), Sommer IV, 59.

Doloženy jsou tvary *Lýšovec n. *Líšovec, Lajšovka > Lejšovka a Lejšovice. Ok. pol. 17. stol. ovládl tvar Lejšovka. Toto jméno vzniklo nejspíše z příjm. *Líše a to ze stč. líšě, -ěte ʻliščí mládě, junger Fuchsʼ (Geb. Sl. stč. II, 256) a ony přípony -ec, -ka a -ice měly význam substantivující: Líšovec = *Líšův, t. dvůr (srov. jm. Borovec, Olšovec, Vrbovec a p.) a Lejšovka a Lejšovice = *Lejšova, t. ves (srov. jm. Bobrůvka, Habrůvka, Bukovice a p., v. Černý-Váša 169 n.)."

První zmínka o ní pochází z roku 1406, kdy náležela Hynkovi z Dubé, který zapsal bratřím Kazatelům u Panny Marie na podměstí Hradeckém 5 kop úroku ze vsi Výrava, po případě Královy Lhoty, Lejšovky, Meziříčí, Vlkovyje a lesa Rasošky na pobožnosti v kapli sv. Kateřiny. Zdejší osídlení je však staršího původu, protože v lese Kaltouzu (dříve psán jako Kalthaus) na jih od obce se nacházejí zbytky vodní tvrze z 2. poloviny 13. století a v okolí došlo k rozličným objevům kamenných nástrojů či zbytků keramiky. Nykl z Labouně seděním v Kalthůzu svědčil v roce 1428, když Jan ze Žampachu prodal své dědictví v Přepyších. Roku 1500 byla ves při Kaltouzu, jíž se říkalo Předboř (též Předboří), již pusta, ale na tvrzi seděl ještě v roce 1511 Vilém z Veselice. Roku 1500 Petr Adršpach z Dubé prodal Lejšovku Trčkům z Lípy a ta se tak stala součástí smiřického panství, v jehož rámci zůstala až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. Po třicetileté válce bylo obydleno pouze 7 z 21 stavení. Roku 1738 si obce Ples, Vlkov, Smržov a Lejšovka stěžovaly, že vysoká zvěř z rasošských lesů způsobuje velké škody na jejich polích a žádaly od vrchnosti odškodnění. Ta je však odbyla, aby se neopovážily podruhé „tlouci na keř“. V roce 1745 vydrancovali obec pruští vojáci. Roku 1756 tábořili po celém okolí císařští vojáci a po jejich odchodu se zde usídlili ti pruští. V roce 1762 došlo k dalšímu drancování pruskými vojáky. V roce 1773 bylo ve vsi 6 sedláků, 8 chalupníků a 9 domkářů, z nichž někteří se zúčastnili o 2 roky později selského povstání. Roku 1780 byl vysušen Velkočíbuzský rybník a v roce 1786 později byly pozemky po něm rozparcelovány mezi osadníky vsí: Hubíles, Číbuz, Smržov, Lejšovku, Libřice, Vlkov, Smiřice, Skalici, Újezd a Černilov. Roku 1843 měla Lejšovka 28 domů a 208 obyvatel.

V roce 1849 se stala ves součástí obce Libřice, od níž se odtrhla roku 1866, kdy se jí přímo vyhnula prusko-rakouská válka. Do obce tehdy zajely pouze pruské hlídky a ukrývali se v ní někteří uprchlíci z Josefova. Zdejší děti docházely původně do Libřic, ale v roce 1876 byla vystavěna vlastní školní budova, jejímž správcem se 1. ledna 1877 stal Jan Šafka. Jeho nástupci byli: od roku 1890 Josef Vítek, od roku 1893 Josef Pácalt a od roku 1898 Josef Hostáň. 8. května 1877 se bývalý statkář František Koucký, který přišel na mizinu, pokusil otrávit manželku, 6 dětí a příbuznou Annu Šrámkovou, jež u Kouckých bydlela a zemřela jako první. Lékaři se je však všechny podařilo zachránit. 22. června 1878 byla založena školní knihovna. 23. srpna 1889 vyhořela stavení J. Hlušičky čp. 15, A. Cejnarové čp. 16, K. Hlavy čp. 14, J. Samka čp. 27, J. Fabiána čp. 38 a M. Jandíkové čp. 26. Roku 1895 byl založen SDH. V roce 1901 vznikl Spořitelní a záložní spolek Lejšovka. 29. června 1902 proběhl v Lejšovce hasičský sjezd, kterého se účastnilo 14 sborů. Roku 1910 zde žilo 325 lidí v 61 domech. 1. února 1913 byla obec přidělena k poštovně v Libřicích. V roce 1913 vznikla TJ Sokol. Za 1. světové války padlo 6 zdejších mužů.

Roku 1919 byla založena místní organizace strany lidové. K 16. únoru 1921 měla Lejšovka 352 obyvatel a 63 domů. 21. února téhož roku byla podepsána společenstevní smlouva Hospodářského strojního družstva pro rozvod a upotřebení elektrické síly v hospodářství a živnostech, jehož prvním předsedou byl Josef Fabián. Právě to se zasloužilo o elektrifikaci obce. V roce 1926 se stala knihovna TJ Sokol veřejnou. 11. září 1927 se uskutečnila informační a ustavující schůze místního sdružení Volné Myšlenky československé. Roku 1927 byla zdejší trafika přidělena zdejšímu sedlákovi Fabiánovi, místo aby byla dána legionáři Josefu Hejcmanovi. 8. prosince 1935 byla založena místní organizace sociální demokracie. Za německé okupace nesla ves pojmenování Leischhof. V roce 1940 se začalo hrát sokolské loutkové divadlo, ale již o rok později bylo spolu s dekoracemi akademického malíře Petra Jaroše prodáno. Roku 1945 vznikla místní organizace KSČ. V roce 1948 byla zahájena rekonstrukce rybníka. Roku 1957 vzniklo JZD, jež bylo 1. ledna 1974 připojeno k JZD Smržov. V roce 1967 byla zrušena základní škola. O 3 roky později byla otevřena prodejna Jednoty, jež byla vybudována místními občany za 5 měsíců (stavba byla zahájena 11. dubna 1970). 1. ledna 1976 byla Lejšovka připojena k Libřicím a 1. července 1980 k Černilovu. Od 24. listopadu 1990 je Lejšovka opět samostatnou obcí. V témže roce se uskutečnil 1. ročník turnaje v malé kopané „O posvícenský tuplák“. Roku 1998 došlo k rekonstrukci knihovny. O rok později byl vybudován vodovod a plynovod. V roce 2001 bylo založeno Venkovské sdružení pro sport a krajinu, jež udržuje okolí „Náveského rybníka“ a pečuje o ryby v něm. Roku 2007 byl uveden do provozu dětský koutek za hasičskou zbrojnicí. O 2 roky později byla uzavřena farma, kde byli chování norci a lišky. V roce 2011 proběhla revitalizace a obnova hřbitova, v jejímž rámci byla zbourána bývalá márnice a vybudován nový objekt. Roku 2015 byly zhotoveny 3 vodovodní přípojky k parcelám pod bytovkou a vyšla kniha Václava Bartoně „Lejšovka“.

Z místních pamětihodností je nutno zmínit: na návsi se nacházející dřevěnou zvoničku a vedle ní situovaný pískovcový kříž z roku 1882, památný litinový křížek na kamenném podstavci naproti rybníku, bývalou školu, hasičskou zbrojnici a areál hřbitova. V obci se nenarodil někdo z celostátně známých osobností, ale za zmínku stojí Josef Hejcman (1881-1970), který býval nejen místním hostinským, nýbrž také obecním starostou a zakladatelem zdejší TJ Sokol, jejímž býval do roku 1925 starostou a od roku 1936 členem výboru. Z Lejšovky má rovněž pocházet Vladimír Bidnár, který v roce 1973 v rámci své základní vojenské služby zachránil na Slovensku z řeky Váh tonoucího. Výraznými postavami nejen místního života byli též zdejší řídící učitelé, např. Josef Pácalt obdržel roku 1895 biskupské pochvalné uznání za vydatnou podporu duchovní správy v náboženské a mravní výchově mládeže.