Lázeňský park v Lázních Bohdaneč

Zdejší lázně byly založeny v roce 1896 Janem Veselým, doplněné byly v letech 1906-1910 Občanskou záložnou a roku 1911 byly převzaté obcí města Bohdanče, kdy byla pardubickým stavitelem J. Novotným vystavěna nová budova lázeňského domu s 20 kabinami, z nichž první polovina byla určena pro muže a druhá polovina pro ženy, a 32 pokoji v 1. poschodí, a to podle návrhu architekta Josefa Gočára, přičemž rozpočet na to činil 150 000 K. Tím lázeňský areál obsahoval 8 budov s 90 pokoji, moderně zařízený lázeňský hotel s jídelnou, rozsáhlou dvoranu s galerií, verandu, prostorný balkon, budovu starých koupelen, budovu vodoléčby, rozsáhlé nádvoří v podobě francouzského parku, přilehlý a na 13 ha založený lázeňský park s tenisovým hřištěm, na který navazoval městský sad, zalesněný Kuttnerův kopec s lesy Horka.

Zprvu po založení však měly lázně pouze 1 budovu s několika kabinami, které byly umístěné přímo v zahradě. Nedlouho po jejich zřízení došlo k vybudování přilehlého lázeňského parku podle plánů Františka Josefa Thomayera, o němž píše Ludvík Domečka v knize "Výlety polodenní a jednodenní z Hradce Králové" následující: "Rašelinné, vodoléčebné, uhličité, elektrické a j. lázně, zal. r. 1897, majetek obce. Na budově lázeňské pamětní deska básníka J. J. Langra. Při lázních rozsáhlý park s besídkami, hříštěm a říční koupelnou. Za ním lesy."

Ten vznikl kvůli tomu, aby poskytoval lázeňským hostům dokonalé osvěžení svým klidem, stíny a polostíny a vzduchem prosyceným vůněmi záhonových růží a dalších květin, lesních stromů a kvetoucích lučin. Rajská strouha pak tvořila přírodní koupaliště a protékaje parkem vytvářela příjemně vlhké a chladné ovzduší lesa za parných dnů. Roku 1906 byl park nově upraven a vznikly v něm nejrůznější útulky a besídky - Čechova chýška, Vlasty Pitnerové místečko, Vrchlického zátiší, Šípkova mokrosouš, Hejdukova besídka, Hálkova chaloupka, Zeyerova chata, Chýše Boženy Němcové, Langrova kopřivka, Chata Karoliny Světlé, Nerudovo sedátko, Tylův pobyt, Kosinův odpočinek, Havlíčkova vyhlídka, Štolbův letní byt, Palackého pustevna, Jungmannova rozhledna a Škroupův útulek. Zároveň došlo k úpravě chodníků z parku do obecních lesů. Po parku bylo rovněž mnoho bazánů a rybníčků, z nichž bylo dovoleno lázeňským hostům lovit ryby. Později pomáhal správě lázní též zdejší Okrašlovací spolek, k jehož založení došlo v roce 1909, a to po projednávání tohoto návrhu ve schůzích besedy "Langer". Není tedy nic divného, když v roce 1912 napsal František Hadač o lázeňském parku následující, až oslavná slova:

"Vejdeme tedy do lázní. I ony překvapí! Čistota a úpravnost a pilná péče mluví odevšad. A ten jejich park! Je málo lázní s podobným. I ke konci srpna astra, jiřiny, poslední růže zpívají na záhonech podle bílých cest, na besídkách divoké víno zardívá se už první červení podzimu a jen hýřivé svlačce a plamínky hájí jásavé barvy léta...

Cesty běží sem a tam, potkáváš hosty, všude takový příjemný ruch; prsa oddychují lehce a s rozkoší, čistý vzduch, kořeněný vůní posečené trávy..."

V letech 1928-1929 byla do parku umístěna nová ptačí krmítka. Vedle koncertů a různých kulturně-společenských podniků se v parku pořádaly též rozličné sportovní akce, např. v srpnu 1932 šlo o boxerský mítink. V červenci 1941 byl německými úřady zakázán vstup do parku mezi 7.00 hod. a 19.00 hod., výjimku měli pouze osoby příslušející k tamnímu dětskému táboru. Vše se vrátilo do starých kolejí až po osvobození, kdy došlo také k obnově koncertů a dalších kulturních a společenských akcí v areálu parku.

Od těch dob se zde jinak příliš nezměnilo, protože na jihovýchod od Gočárova pavilonu se nachází volná krajinářská úprava. Park je rozdělen výše jmenovanou Rajskou strouhou na 2 části - Přední (vnitřní) a Zadní (vnější) park, přičemž první z nich má dodnes čitelnou krajinářskou úpravu od vrchního zahradníka hlavního města Prahy Františka Josefa Thomayera a Zadní park pozvolna přechází do volné krajiny jako les, kde nalezneme např. Kuttnerovu kapličku a Tillerovo sedátko. Pouze v roce 1940 byla do parku umístěna vodárna. V 70. letech 20. století však bylo v Předním parku vysázeno několik skupin jehličnanů, jež narušily původní Thomayerovu koncepci. 29. prosince 1983 byl Gočárův pavilon s parkem zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/gocaruv-pavilon-s-parkem-150299). Částečná náprava přišla v roce 2014, kdy celý park prošel revitalizací, během níž byly vysázeny také některé nové dřeviny.