Kostel sv. Václava v Blíževedlech

Zdejší kostel býval farním již ve 14. století, což dokazuje popis pražské diecéze, který byl zpracován v letech 1344-1350 na pokyn arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Tehdy Hřídelík či Plížebidly (později Blížvedly a Blíževedly) náležely pod litoměřický dekanát a archidiakonát. Staré německé spisy však uvádějí, že existoval již v roce 1221, resp. 1. ledna 1292, kdy byla vydána králem Václavem II. darovací listina pražskému biskupství. Již ve 14. století musel být poprvé přestavěn a z původního kostela měly zbýt zdi presbytáře. Samostatná fara je pak zmíněna opět k roku 1384, ale v "Českém slovníku bohovědném" z roku 1916 nalezneme toto: "Blížvedly (Blíževedly, Bleiswedel), fara v diec. litom., ve vik. ouštěckém, připomínaná již r. 1364, později přidělená k farnosti kravařské (Graber), znovuzříz. 1754; patron: biskup litom., duchovní správu obstarává farář; 926 katol., 6 ak., obyv. něm." 22. ledna 1364 byl podán na místo předchozího roku zemřelého plebána Viléma (psán jako Wilhelmi) kravařský plebán Petr. 15. července 1389 byl podán do Blíževedel kněz Jan z Újezda, před nímž tu působil plebán Ulrich. V roce 1392 si směnili faru plebáni Jan z Blíževedel a Mikuláš z Levína. 10. června 1404 byl na místo zemřelého plebána Mikoláše podán plebán Martin zvaný Rasika (též Razyka), po jehož smrti sem byl 25. dubna 1422 instalován Alšem z Malíkovic plebán František z Hoštky. Avšak 11. srpna téhož roku byl podán Janem Kralovickým, Janem z Dubé, biskupem Janem z Olomouce a dalšími Štěpán z Benátek u Žitavy. Takže nastaly spory, do nichž ještě navíc přišly nové volby biskupa, avšak vítězem se stal kněz Štěpán. Ten však posléze rezignoval a na jeho místo byl 22. června 1424 podán Jan ze Zákup, dosavadní plebán ve Stvolínkách. Po rozpoutání husitských bouří zdejší fara nedlouho poté osiřela, aby byla později pod utrakvistickou správou. Stejně tak se stalo v neklidném období třicetileté války, kdy byla po bitvě na Bílé hoře opětovně osazena římskokatolickým klérem, avšak spravujícím ji odjinud, ať již z Úštěku, nebo ze Stvolínek, v letech 1672 a 1675 zmiňovaných jako společná farnost s Kravařemi. Podle tabely z roku 1713, kdy byl kostel již pouhou kravařskou filiálkou, k němu náleželo 22 1/4 strychu polí a 2/8 strychu obilného pole. Později následovala řada žádostí a proseb o obnovení zdejší fary, k čemuž došlo v roce 1754, aby pod ni náležely vedle Blíževedel také Stranné a Skalka. Církevní patronát mělo litoměřické biskupství a světský náležel stvolínskému panstvu. Prvofarářem se stal P. Johannes Müller, kaplan z Kravař. Hned poté se musel pustit do jeho obnovy, takže roku 1763 došlo k barokní přestavbě původního gotického objektu. V roce 1751 byl slit sanktusník u Jana Kryštofa Grohmanna z České Lípy a roku 1768 se stal novým farářem P. Mathias Bugend, který se narodil v Blíževedlech čp. 51. V roce 1784 došlo k požáru Blíževedel, takže během 3 hodin shořelo 77 domů a pouze kostel s 35 staveními tento oheň přečkalo. O 8 let později byl slit nový zvon u Jana Baltazara Gromelia z Ústí nad Labem. Roku 1818 bylo naopak provedeno statické zajištění kostela, když byly u presbytáře zřízeny opěrné pilíře. V roce 1835 došlo naopak na krov a nové pokrytí střechy. Později rovněž musela být vybudována nová fara, aby mohl být zdejší farář vhodně ubytován. Stalo se tak roku 1862, přičemž ta původní byla vybudována v roce 1658. Roku 1866 se utábořili v obci pruští vojáci, z nichž někteří zde zemřeli a byli pochováni na hřbitově u kostela. Poslední výrazné opravy kostela byly provedeny za P. Josefa Kadeho. Později se mu nevěnovalo tolik pozornosti, co by si zasloužil. Chyběly totiž jak peníze, tak vůle a chuť, protože řada nových dosídlenců nebyla věřící. 20. ledna 1965 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-15978849). V roce 2008 obdržel svatostánek novou fasádu.

Jedná se o jednolodní orientovanou barokní obdélnou stavbu s hranolovou západní věží s křížem zakončenou cibulovitou bání a starším gotickým polygonálním presbytářem s pěticí opěrných pilířů. V presbytáři se nachází žebrová klenba s hruškovým profilem ze 14. století, bez konzol a přípor. Loď je plochostropá se 2 řadami oken, nejspíše z 2. poloviny 17. století, vítězný oblouk je lomeného tvaru, na dveřích v podvěží můžeme objevit původní barokní kování.

Většina původního vybavení byla v průběhu času zcizena nebo zničena, zejména pak v období různých válečných konfliktů, na něž bylo naše území velmi bohaté. Hlavní oltář s obrazem sv. Václava pochází z roku 1842 a byl sem přivezen z Liberce jako dar biskupa Hilleho. Oltář Panny Marie byl zasvěcen v roce 1747 biskupem Msgre. Mořicem Adolfem Karlem Saským a oltář Ježíše Krista roku 1760 biskupem Emanuelem Arnoštem z Valdštejna. Oltářní kámen posledního zmíněného s ostatky mučedníků sv. Severina a Aurelia byl konsekrován již 16. listopadu 1671 (někde se vyskytuje i rok 1677) biskupem Msgre. Jaroslavem Františkem Ignácem ze Šternberka. Pískovcová křtitelnice je polygonální s renesanční profilcí. Dřevěný reliéf Poslední večeře je renesanční práce z 1. poloviny 16. století a je bez polychromie, jinak mnohde jinde veskrze tradiční. Velkou opravou prošel roku 1957. V kostele se vystřídala řada varhan. První známé vyrobil v roce 1694 Tobias Anton Melzer a různými opravami prošly v letech 1718 (Hans Georg Kern), 1728, 1730, 1732 (Johann Georg Wöhle) a 1738. Další nástroj byl zhotoven v roce 1741 Tobiasem Franzem Fleckem ml. a různými opravami prošel v letech 1748, 1760, 1794 (Anton Rusch), 1820 (Anton Rusch), 1835 (Wenzel Anton Quaiser) a 1853 (Josef Miksch), aby byl přestavěn roku 1876 (Franz Müller). Současné varhany pocházejí z roku 1923 od Josefa Růžičky (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=20).

Kostel měl původně čtveřici zvonů: velký s nápisem: "Anno Domini 1702 gegossen worden. Joannes Balthasar Cromeli in Aussig. Unter der Regierung des hochwürdig hoch- und wohlgebornen Herrn Herrn Jaroslaus Franciscus Ignatius von Gottes und des apostolischen Stuhles Gnaden Bischofen zu Leitmeritz des heilig Römischen Reiches Grafen von Sternberg und des Fürstlichen Hochstiftes zu Passau Domherrn ist diese Glocke gegossen worden. Dermalen gewesener Pater zu Graber Drum und Bleiswedel Guielmus Golnitz Capellan Albertus Golnitz Amtsverwalter der Herrschaft Drum Jakob Leopold Kopitlansky Kornschreiber Andreas Jarschel Kirchväter Mathes Scholze und Wenzel Glaner Richter George Prade Schulmeister Johann Zinke.", na straně s erbem Šternberků a vyobrazením Panny Marie s textem: "Mater Jesu Christi." (podle Josefa R. Grunerta byl přelit v roce 1832); střední zvon s vyobrazením sv. Václava byl opatřen nápisem: "Anno 1648 ist diese Glocke gegossen worden zu Ehren der heiligen Dreifaltigkeit und heiligen Wenzeslai zu der Kirchfahrt Bleiswedel zur Zeit des ehrwürdigen Herrn Zacharias Franc. Beckero Pfarrherrn zu der Kirchfahrt gehörigen Richter Christoph Krische Johannes Proft Kirchvater Johann Krische Gemeinältesten von mir Stanislao Glockengieβer."; malý zvon, tzv. Schulglöcklein (Školní zvoneček) s vyobrazením sv. Václava a textem: "Anno 1739. Laudetur Jesus Christus. In saecula. Amen." a sanktusník s reliéfy sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého a s nápisem: "Johann Christoph Gromann Glockengieβer goβ mich in Leippa - Anno 1751 - Gutthaeter aus Bleiswedel haben mich zur Wandlung und Todtangst gieβen lassen." Velký zvon, Školní zvoneček a sanktusník byly zrekvírovány 17. října 1916 a ponechán byl pouze střední zvon o výšce s korunou 85 cm a dolním průměru 81 cm, jenž byl zrekvírován 20. ledna 1943, aby se po osvobození vrátil zpět a posléze byl umístěn do kostela sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem. Jako náhrada sem byl poměrně nedávno umístěn alespoň malý zvon.

Na závěr dodejme, že do konce 2. světové války zde býval největším svátkem den sv. Jana a Pavla, mučedníků (viz http://www.stjoseph.cz/sv-jan-a-pavel-mucednici-pripominka/) 26. června, kdy sem na pouť směřovali věřící z celého širého okolí. Výjimkou se stal rok 1800, kdy se toto nekonalo kvůli řadě požárů, jež byly způsobeny množstvím bouřek. Ty nebyly v historii obce nic zvláštního, spíše ji trápily dost často, např. v roce 1926 zabil blesk na poli 2 ženy - manželku sedláka Krale a její služku Bradatschovou.