Kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů v Jeníkovicích

Současný svatostánek je již třetím kostelem, který stojí na tomto místě. Nejprve tu stával dřevěný objekt, jenž byl poprvé zmíněn v roce 1385 jako filiální k třebechovické faře, kdy byl prezentován plebán ke kostelu v Třebechovicích a jeho filiálce v Jeníkovicích, a ještě roku 1542 byl zasvěcen sv. Mikuláši. V popisu kostelů z roku 1579 bylo uvedeno, že u kostela nebylo žádných rolí. Také farář v roce 1706 poznamenal: „Tento kostel (Jeníkovický) kromě hřbitova obehnaného dřevěným plotem žádného jmění nemá.“ Roku 1732 žádali obyvatelé vzbouřených obcí, aby byl kostel v Jeníkovicích předán pro potřebu evangelické církve. Opočenská vrchnost na všechny žádosti o náboženské svobody a osvobození od daní i robot zareagovala tvrdě a všechny evangelíky nechala vojskem zatknout a uvěznit. Místo tohoto svatostánku byl v roce 1741 založen nový kostel, který byl kvůli válce s Pruskem dostavěn teprve roku 1747, kdy byl rovněž vysvěcen přepyšským vikářem a farářem P. Ludvíkem Sýkorou. Opraven byl v letech 1842 (vybílení interiéru a vyštafírování jeho vnitřního vybavení, a to včetně kruchty, kazatelny a oltáře) a 1860 (střecha a báň pobité šindelem, narovnání kříže na báni). Na konci 19. století se začaly u kostela objevovat závažné stavební poruchy, takže bylo konstatováno, že objekt se může kdykoliv sesunout. Z tohoto důvodu byl nejprve v roce 1881 policejně uzavřen kvůli ohrožení lidských životů, v letech 1899-1900 rozbořen a v roce 1901 byl na jeho místě postaven nový chrám téhož zasvěcení, do něhož byl přenesen nově opravený barokní oltář sv. Petra a Pavla s obrazem sv. Petra od Antonína Müllera, sochy sv. Prokopa a Vojtěcha, lavice a dokonce kostelní dveře. Kazatelna, varhany (věnované manželi Špriňarovými) a zpovědnice byly zhotoveny nové. Celkem vyšla výstavba nového kostela na 24 768,76 K, přičemž jeho vybudování měl na starosti královéhradecký stavitel Václav Rejchl. K jeho slavnostnímu vysvěcení královéhradeckým biskupem Mons. Edvardem Janem Nepomuckým Brynychem došlo 10. října 1901 (základní kámen byl položen 5. května téhož roku). Při stavbě byla v základě oltáře nalezena skleněná miska na okraji ozdobená dvojím páskem ze stočeného stříbrného drátu a uprostřed s ostatkem světce obtočeným podobným drátem. Roku 1918 došlo k rekvizici píšťal z varhan. V roce 1959 byla zbourána zeď bývalého starého hřbitova, která byla dokončena roku 1865. V roce 1966 byla kostelní věž natřena na oranžovo. O 2 roky později na sebe kostel upozornil tím, že 26. srpna 1968 bylo v 9.00 hod. zvoněno proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. 16. srpna 1974 byl po mnoha letech obnoven provoz věžních hodin, jež byly namontovány jako světelné 2. a 3. července téhož roku. K jejich opravě došlo až v roce 2001 spolu s celou věží. V roce 1995 došlo k vloupání do kostela, z něhož byly odcizeny mj. mosazné lampy a cínové svícny. Od 24. července 2002 je objekt památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-12925125). Roku 2007 byla provedena výměna střešní krytiny, latí a klempířských konstrukcí nad hlavní lodí a na věži kostela. 11. prosince 2011 proběhl v kostela první vánoční koncert, který se od té doby stal pravidelnou akcí. Zdá se, že kostel začal opět po letech žít.

Jedná se o jednolodní neorientovanou stavbu s hranolovou věží při jižním průčelí a s pravoúhlým presbytářem užším než neckovou klenbou se štukovým zrcadlem zaklenutá loď, k němuž přiléhá nižší sakristie. Valbová střecha je napojena nízkým sedlem na věž s hodinami a se stanovou střechou s námětky a plechovou lucernou zakončenou hrotnicí s makovicí a křížkem. Uprostřed jižního průčelí se nachází již zmíněná zděná věž, jejímž půlkruhově sklenutým přízemím se vchází do chrámu. Průčelí je po stranách členěno toskánskými pilastry. Nade dveřmi je segmentově zaklenuté okno. První patro věže má opět po stranách pilastry, hladký sokl oddělený profilovanou římsou nese vysoké zvonicové okno s půlkruhovým záklenkem a profilovanou archivoltou s klenákem, patkami a trojúhelným nástavcem. Výplň oken tvoří žaluziové okenice se sloupkem a římsou. Pilastry v úrovni kladí propojuje profilovaný pás, uprostřed půlkruhově vykrojený pro osazení hodinového ciferníku, jenž má profilovanou šambránu. Korunní římsa je bohatě profilovaná. Takto jsou členěny všechny stěny věže, jen na severní straně výzdoba chybí a okno je zazděno. K oběma bokům věže přiléhají do výše římsy jednopatrové schodišťové přístavky s přízemní rytou pásovou bosáží, s jedním kruhovým okénkem a zakončené nízkými valbovými střechami. Okénka v 1. patře jsou úzká, stojatě obdélná a s železnou výplní. Západní a východní průčelí jsou trojosá a členěná toskánskými pilastry na hladkém soklu. Přízemí pokryté rytou pásovou bosáží je ukončeno kordonovým pásem, patro je hladké, s půlkruhově zakončenými okny, jež v úrovni paty záklenku propojuje profilovaná římsa. Presbytář je jednoosý, výškově i provedením shodný s lodí. V závěru k němu přiléhá čtvercová sakristie s valbovou střechou, jejíž stěny člení lizénové rámy, hladký sokl a římsa a v každé z jejích stěn je po jednom obdélném okně se subtilní mříží (na severu je místo okna vstup v pravoúhlém kamenném ostění). Kruchtu podpírá dvojice sloupů, přičemž podkruchtí má rovný strop. Po levé straně kostelní věže je vsazena do zdi pískovcová deska o rozměrech 65 x 156 cm, jež je považována za náhrobek Jana Šárovce ze Šárova, který byl v 16. století pánem na Jeníkovicích. K tomu ještě dodejme, že v zápise obecní kroniky k roku 1966 je deska označena jako kámen s postavou rytíře Trčky, též vlastníka Jeníkovic. Protože však byl kámen původně zazděn do podlahy starého kostela, není kvůli jeho ošlapání a pozdějším následkům povětrnostních podmínek možné zjistit, komu skutečně náhrobek patřil.

Barokní hlavní oltář sv. Petra a Pavla, sochy sv. Prokopa a Vojtěcha nad průchody za oltář, lavice a kostelní dveře pocházejí z 18. století a bývaly součástí původního kostela z let 1741-1747. Kazatelna, zpovědnice a většina dalšího interiérového vybavení však pochází až z počátku 20. století. Období vzniku dlabané pískovcové křtitelnice je odhadováno na 15. století. Varhany od Josefa Vanického z Třebechovic pod Orebem jsou datovány rokem 1902 a jejich pořízení vyšlo na 1 600 K (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=4112). Co se stalo s těmi původními, tak to se mi nepodařilo zjistit.

Ve věži visela původně trojice zvonů. Zvon z roku 1534 (uvádí se též rok 1535) o hmotnosti asi 3 centů, průměru 0,75 m, výšce 0,60 m a s textem: „leta panie tisyczy (ho) pietiste (ho) xxxiiii slit gest tento zwon ke czti a k chwale panv bo. (hv).“ byl zrekvírován 24. června 1917. Stejný osud měl malý zvon, tzv. poledník, který byl 67 liber těžký, bez nápisu a byl pořízen v roce 1860 nákladem zdejších katolíků za 80 zl. Zůstal tak jen 435 kg těžký zvon z roku 1528, který slil královéhradecký zvonař Jan Hlaváč, má průměr 0,80 m, výšku 0,68 m a nese text: „Anno domini MDXXVIII slit gest tento zwon ke cti a k chwale pa. (na) bo. (ha) wssem swaty (m) do Jenkowicz wod Jana Hlawacze“. V roce 1942 došlo k rekvizici zvonu německými okupanty, ale o 4 roky později byl přivezen z Prahy zpět. Roku 2011 muselo být opraveno jeho porouchané srdce. Rozsáhlá rekonstrukce zvonu a trámoví byla zakončena 17. července 2011 slavnostním svěcením zvonu. Více o farnosti a jejích kostelech zde: https://farnost-trebechovice.webnode.cz.