Evangelická zvonička v Jeníkovicích

Nekatolíci existovali v obci již od dob husitství, ale období po Bílé hoře pro ně nebylo příznivé, takže vždy působili v jakési ilegalitě, v uzavřených skupinách, které se scházely různě po dobech nebo pořádaly kázání po blízkých lesích, aby unikly pátravým očím svých nepřátel. Přesto se zde počátkem 18. století utvořila náboženská společnost v čele s chalupníkem Janem Hovorkou. 16. září 1732 (podle některých zdrojů chybně 26. září téhož roku) přišlo na zámek v Opočně 7 jeníkovických a 2 meziříčtí sedláci s kantorem Taucem z Rohenic, aby požádali vrchnostenskou kancelář o dovolení k vyznávání jejich náboženství a vydání kostela na Vysokém Újezdě k těmto účelům. Zároveň prohlásili, že požádali třebechovického faráře, aby jim v odpoledních hodinách v neděli a ve svátek nechal otevřený filiální kostel v Jeníkovicích, aby se v něm mohli věnovat zpěvu a modlení místo karbanu a pití, ale byli jím odmítnuti. Stejně dopadli též u vrchnosti. Navíc byl jejich pokus vzat jako nebezpečná vzpoura, a tak byli po opočenském panství rozloženi vojáci, k nimž přibyl jezuitský misionář P. Fiom. Během pouhých 3 dnů bylo zatčeno 171 tajných nekatolíků, z nichž 13 bylo z Jeníkovic. Samo vyšetřování netrvalo dlouho a všichni byli rozvezeni po vězeních po celém kraji. Kdo ve vězení nezemřel nebo neuprchl, byl většinou propuštěn 30. září 1734, pouze zbylých 32 bylo odsouzeno k pevnostním pracím a při invalidovně v Praze a v Chebu.

Zanedlouho začalo opětovné shromažďování nekatolíků, většinou opětovně po lesích, někteří raději emigrovali do slezského Pruska a teprve toleranční patent jim přinesl svobodu. První místní sedláci odpadli od římskokatolické víry v roce 1783, když přestoupili k helvetské víře. V téže době byl vybudován poblíž kostela evangelický hřbitov, jehož položení můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta Franze Matieky a geometra 4. třídy Josepha Terruggiho (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA174018400). Zatímco jejich římskokatoličtí konkurenti měli kostel se svými zvony, tak sami evangelíci si museli na svoji zvoničku počkat velmi dlouhou dobu, neboť nejprve si zřídili nový vlastní hřbitov, který byl ozdoben pyramidou s kalichem a odevzdán svému účelu 29. června 1899.

Teprve v roce 1901 si pořídili evangeličtí věřící zvonek, který vyšel na 360 K. Zřízení zvoničky však nebylo nic jednoduchého, protože se evangelíci dostali do prudkých až vášnivých sporů s místními římskými katolíky. Nakonec mohli svůj zvonek po 2 letech zavěsit na svém starém tolerančním hřbitově u kostela sv. Petra a Pavla. O pohřbech na něj vždy zvonil Jaroslav Švorc. Díky rekvizicím za 1. světové války přišla zvonička o svůj původní zvonek, k čemuž došlo 24. června 1917. Od té chvíle se vyzvánělo umíráčkem na římskokatolickém kostele, což se dá označit za unikát, neboť v celém okolí nebyly vztahy mezi oběma církvemi zrovna nejlepší, natož když byla obec složena ze 2/3 z římských katolíků a jen zbytek tvořili evangelíci. Nový zvonek byl pořízen až roku 1923, aby byl opětovně zabrán německými okupanty za 2. světové války. Zároveň s novým zvonem byla pořízena nová konstrukce, jež nahradila dosavadní dřevěnou. Později zvonička dokonce sloužila jako sušák hadic místního SDH.

Dlouhou dobu se nikdo o stav prázdné zvoničky nikdo nestaral, takže zchátrala a začal hrozit její pád. V roce 2010 schválilo její demolici obecní zastupitelstvo, a to na své schůzi 26. února téhož roku. 26. března 2012 bylo schváleno uzavření smlouvy na rekonstrukci zvoničky, přičemž s tímto nápadem prvotně přišli místní občané, zejména Marie Hůlková a Pavel Leier. S její opravou se začalo na koncem března 2012, kdy došlo k sejmutí původní konstrukce (viz https://vfs.rajce.idnes.cz/Jenikovicka_zvonicka_27.3.2012/). Následně bylo schváleno uzavření smlouvy s dodavatelem zvonu a podání žádosti o zaregistrování veřejné sbírky na výrobu evangelické zvoničky a zvonu v Jeníkovicích, v níž se nakonec sešlo 19 996 Kč. Zbytek tak byl hrazen z obecního rozpočtu. Novou konstrukci vyrobili žáci z královéhradeckého SOU v Hradební ulici pod vedením mistra Josefa Velíka, a to přesně podle původní zvoničky, aby jí nová plně odpovídala. Výroba nové konstrukce vyšla na 120 840 Kč. Bronzový zvon o hmotnosti 45 kg a průměru 42 cm, jenž byl odlit v Mondovi u Turína, byl dodán firmou Pavla Kováče za 62 900 Kč. Finální povrchová úprava zvonu se znakem obce a nápisem: "JENÍKOVICE 1901-2011" na jedné straně a s kalichem a s textem: "DĚDICTVÍ OTCŮ ZACHOVEJ NÁM PANE! EVANGELICKÝ ZVON" na druhé straně pláště byla provedena firmou METAX z Rasošek. 12. června 2012 byl proveden nový základ (viz https://vfs.rajce.idnes.cz/Jenikovicka_zvonicka_II.cast_12.6.2012). Počátkem července byla nová konstrukce usazena na původní místo, následně byl do ní zavěšen zvon a nad něj umístěna stříška. Pod korouhvičkou zvoničky byl navíc umístěn pamětní vzkaz pro budoucí generace. Slavnostní odhalení obnovené zvoničky s proslovy starostky Ing. Lenky Kosařové a evangelického faráře Filipa Čapka se uskutečnilo 6. července 2012 za účasti 160 občanů z Jeníkovic, Jílovic a Třebechovic pod Orebem, přičemž slavnostní pásku přestřihl 88letý Josef Kubišta (viz https://vfs.rajce.idnes.cz/Jenikovicka_zvonicka_IV.6.7.2012_otevreni/). Co k tomu dodat? Snad jen to, kdyby bylo takových obcí stále více, kde se dbá na odkaz předků a nehledí se na to, kdy a kým byl onen objekt vytvořen a přednost by vždy dostala jeho obnova, i když kolikrát se jeví jednodušším krokem jeho úplná likvidace.