Kostel sv. Kateřiny, panny a mučednice v Chrudimi

Tento chrám Páně měl vzniknout někdy po ukončení husitských válek, protože před jejich vypuknutím se o něm nikde nehovoří. První zmínku o zdejší faře a kostelu máme z roku 1439, kdy k tomuto špitálu chrudimští měšťané zakoupili platy od Sobka z Kornic ve Vejvanovicích. O 7 let později věnovala Markéta Čankovcová na zhotovení nového kalicha 2 stříbrné lžíce, 4 střenky od stříbrných lžic, stříbrné záponky a staré groše. V roce 1458 byl zdejším plebánem kněz Prokop a roku 1461 kněz Martin. Později se mu začalo říkat "dolní kostel" (od tzv. Dolního špitálu, vzniknout měl totiž jako špitální kostel), což dokazují odkazy z let 1463-1470. Jestliže vznikl jako špitální, můžeme uvažovat, že existoval již dříve, protože v roce 1359 potvrdil král Karel IV. odkaz měšťana Mertlina, řeč. Praczera, k "novému špitálu" a tehdy nebylo špitálu bez kostela. Během 16. století byl kostel rozšířen, protože kapacitně již dávno nepostačoval, před rokem 1514 byl místním farářem kněz Viktorin a roku 1535 kněz Jiřík. Někdy po roce 1514 se začalo stavět (přípravy probíhaly již v letech 1508, 1511 a 1516) a stavba lodi byla ukončena roku 1536. Náklad byl zaplacen z darů a odkazů za přispění obce, jež se kvůli tomu v roce 1539 dokonce zadlužila, neboť na všechny zapůjčené peníze nestačily peníze v městské pokladně. Sama věž však byla dostavována ještě roku 1559. V té době však byl již pouhou filiálkou. V roce 1651 Magdalena Šebestiánová darovala do kostela velký a karmazínem prošívaný šátek. Z inventáře z roku 1658 víme, že v tomto chrámu Páně byly 3 červeným hedvábím vyšívané šátky, 1 karmazínem vyšívaný šátek, 1 stříbrem vyšívaný šátek a 3 černým hedvábím vyšívané šátky. V letech 1742 a 1744 došlo k vyplenění kostela. Tehdy zmizelo první vzácné zařízení. 6. srpna 1850 shořel při požáru Kateřinského a Janského Předměstí krov kostela a věž. Následně byla horní část věže opětovně vybudována. Všechny tyto práce spolu s dalšími opravami byly provedeny v letech 1887-1888 podle plánů architekta a krajinského konzervátora Františka Schmoranze, i když duší všeho byl katecheta měšťanské dívčí školy v Chrudimi P. Josef Kašpar. Jen dobrovolné sbírky na opravu kostela tehdy vynesly kolem 2 000 zlatých a sám císař František Josef I. věnoval k tomuto účelu 300 zlatých ročního čísla. Nový hlavní oltář a okno s obrazem sv. Kateřiny nad ním nechala svým nákladem pořídit Vilemína z Payersfeldu. Jiná okna pořídili manželé Jan a Marie Weissovi, purkmistr JUDr. Josef Machek, pernikář František Jírů, dřevař Jan Dostál a truhlář Jan Kautský. Obnovený kostel byl slavnostně vysvěcen 8. září 1888 svinčanským farářem P. Františkem Kvěchem. V letech 1892-1895 byl presbytář polychromován. V roce 1902 schválila Ústřední komise pro zachování historických a uměleckých památek, aby byla provedena zamýšlená úprava slohově správného krytu kostela, protože ten nebyl při opravě v letech 1887-1888 zhotoven kvůli nedostatku financí. Roku 1933 byla opravena malba po levé straně lodi, jež byla poškozena zavedením elektrického světla. V roce 1940 došlo k nové instalaci elektrického osvětlení, protože to dosavadní nepostačovalo. Kněžiště tak získalo 2 reflektory a hlavní loď obloukovou lampu. Koncem téhož roku schválila městská rada, aby byla opravena střecha kostela, což bylo provedeno o rok později, kdy se objevila ve zdivu za triumfálním obloukem trhlina, nejspíše od toho, jak postupně sesedal základ objektu. Další oprava kostela proběhla v roce 1943. Na přelomu 50. a 60. let 20. století byl opraven v interiéru. 24. ledna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-kateriny-12307501). V 80. letech 20. století byl kostel vymalován a v roce 1987 získal novou fasádu. Od té doby se s ním mnoho neděje, neboť situace je stejná jako jinde po republice, když chybí peníze, tak se nic udělat nedá.

Jedná se o síňové, čtveřicemi polí křížové klenby zaklenuté trojlodí (hlavní loď je širší a rozdělena od bočních je 3 páry pilířů) s krátkým pětiboce uzavřeným presbytářem a s věží se sakristií při jihovýchodním nároží. Vnitřní délka kostela je 31 m, presbytář je dlouhý 8,6 m, loď 22,4 m. Šířka presbytáře je 5 m, lodi 12,7 m. Sakristie má délku 5,7 m a šířku 3,5 m. Na vnější straně se nacházejí jednou odstupněné opěrné pilíře. Uprostřed západního průčelí je obdélný portál s mírně lomeně profilovaným záklenkem, se 2 postranními sloupy s listovými hlavicemi, rozetami ve cviklech. Nad portálem je hrotité čtyřdílné okno. Při jižním boku trojlodí je sedlový portál s nadpražním plaménkovým panelem a bohatě profilovaný sedlový portál završený oslím hřbetem. Naopak na severní straně trojlodí nalezneme hrotitý portál s přetínavými profily ostění. Polem a kápěmi závěru křížové klenby zaklenutý presbytář se 7 okny je nižší než loď, od níž je oddělen půlkruhovým triumfálním obloukem, nad nímž se nachází freska Ukřižování, jež byla původně z období přelomu středověku a novověku, ale v dnešním stavu je z 19. století. Na severní straně presbytáře je situován bohatě sochařsky zdobený sanktuář. Kruchta z roku 1536 od J. Hanzara je nesená 3 segmentovými oblouky na pilířích (původně trojramenná a náležela místním literátům) a podklenutá je 3 poli křížové žebrové klenby. Na jejím plném kamennném parapetu se nachází 12 čtvercových výplní s reliéfními poprsími proroků a evangelistů. Podobné sedmero desek je vsazeno do stěn západní části lodi, z bočních empor se dochovaly jen konzoly. Okna lodi a presbytáře jsou hrotitá a trojdílná s plaménkovými kružbami. 2 poli křížové žebrové klenby zaklenutá podvěžní sakristie je přístupná sedlovým portálem s přetínavými profily ostění.

Zařízení kostela je zčásti novogotické z 1et 1887-1888. Jde zejména o hlavní oltář a boční oltář sv. Antonína. V lodi je umístěn malovaný čtyřdílný křídlový oltář se dvojicí andělů uprostřed, na křídlech jsou výjevy sv. Kateřiny a sv. Doroty, Stětí sv. Kateřiny a sv. Barbora, Bičování a Kristus před Pilátem, Ukřižování a Kristus na hoře Olivetské, na předěle Kristus s apoštoly. Tento nejspíše původní hlavní oltář pochází z období kolem roku 1500 z dílny Mistra královéhradeckého oltáře, přičemž nad středním štítem je ještě obraz Kamenování sv. Štěpána ze 17. století. Dřevěná malovaná kazatelna od Samuela Gindtera pochází z 2. poloviny 17. století. Oltář Panny Marie Sedmiradostné v řezaném akantovém rámu s figurálními medailony je datován rokem 1716, obraz sv. Antonína Paduánského pochází z 1. třetiny 18. století, malované pohřební štíty se znaky a nápisy byly vytvořeny v letech 1680 (náleží Václavu Šťastnému Stráníkovi z Kopidlna na Vlčnově) a 1716 (Anny Margarethy Marie Kaucžovny z Kaucže), obraz sv. Kateřiny (původně umístěn na hlavním oltáři) je od Josefa Cereghettiho (viz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/CEREGHETTI_Josef_11.3.1722-6.6.1799) z 2. poloviny 18. století. V lodi jsou ještě 3 kamenné znakové náhrobníky z let 1506 (Václav Franc z Liblic), 1606 (místní děkan P. Václav Agricola) a 1677 (neznámý zemřelý, má pouze nápis: "1677. HODIE MIHI CRAS TIBI."). Současné varhany pocházejí z roku 1884 a zhotovil je varhanář Jan Mácal.

Původně měl kostel trojici zvonů. Ta však vzala za své při výše jmenovaném požáru. Podle Antonína Rybičky měly pocházet z 15. nebo počátku následujícího století. Na jejich místo byly v 19. století pořízeny nové. Tato čtveřice byla zrekvírována v roce 1917. Po vzniku ČSR byly pořízeny nové zvony, které podlehly rekvizici roku 1942, takže dnes zde nenalezneme žádný zvon (viz https://chrudimskenoviny.cz/kategorie/zpravy/funkcni-hodiny-zvony-ve-vezi-kostela-svate-kateriny-jsou-hudbou-vzdalene-budoucnost). Více o současnosti tohoto chrámu Páně lze najít zde: https://www.farnost-chrudim.cz/kostely-chrudim?i=7.