Kostel sv. Jakuba a Ondřeje v Červené Třemešné

Kostel vznikl na tomto místě přinejmenším počátkem 14. století, pokud ne již dříve. Dokud byl v Miletíně klášter německých rytířů, byl kostel v Červené Třemešné farním a náležel podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 ke královéhradeckému dekanátu a archidiakonátu. V roce 1358 nastoupil jako zdejší plebán kněz Jan z Holovous, neboť jeho předchůdce plebán Racek téhož roku zemřel. Plebán Jan posléze odešel do Chodovic a v roce 1363 byl na jeho místo podán kněz Hrzek. Ten si roku 1368 směnil místo s Kunešem z Jilemnice. O 2 roky později se vzdal své fary plebán Mikuláš a na jeho místo byl podán kněz Jan. V roce 1394 si směnil místo Václav ze Světí s místním plebánem Janem. Již následujícího roku plebán Václav zemřel a zastoupil ho kněz Martin z Nové Vsi. V roce 1407 byl za nástupce plebána Klimenta vybrán kněz Hašek. O 5 let později Macha (též Machna), vdova po zemřelém Diviši Mrzáku z Miletínka, založila se syny Bořkem a Václavem oltář sv. Kateřiny, jehož věno činilo 8 kop úroku na ½ vsi Bukovina a Lhota. Za husitských válek ztratila Červená Třemešná vlastní faru a od té doby byl zdejší kostel filiální k Miletínu. Během 15. století byl chrám pozdně goticky upraven, kdy byla k presbytáři připojena sakristie a loď. V té době byl již dávno filiálním a služby Boží zde konali miletínští kněží. O století později byla do lodi vestavěna kruchta. Kolem let 1620 a 1670 došlo k důkladné opravě kostela, přičemž první rekonstrukce je kladena většinou autorů do roku 1623, a to horlivým kališníkem Petrem Škopkem z Bílých Otradovic. V letech 1810-1839 se užívalo zdejší monstrance v Miletíně. V letech 1861-1862 (někde je uvedeno období o desetiletí dříve) byly zhotoveny plány a provedeny práce na rozšíření kostela a přístavbě věže v západním průčelí, jež byly na počátku odhadnuty na 3 000 zlatých. Do té doby visely zvony v samostatné dřevěné zvonici na přilehlém hřbitově. V této souvislosti je třeba zmínit trotinského mlynáře Jana Freudenberga, který odkázal 200 zlatých na rozšíření chrámu a 200 zlatých na nový oltář Nejsvětější Trojice. Kromě toho bylo zřízeno nové průčelí a při věži byla zřízena Falgovská hrobka. V roce 1881 byla do kostela přenesena stará křížová cesta z miletínského chrámu Páně. V roce 1895 byla zakoupena od vídeňské firmy Heindl křížová cesta, k jejímuž vysvěcení došlo 3. března téhož roku. V roce 1905 byly pořízeny nové varhany. Roku 1916 byly zrekvírovány 2 zdejší zvony, z nichž se vrátil pouze jeden. Stejný osud měly o 2 roky později i cínové píšťaly z varhan. V roce 1925 byl využit výnos z „mniškového dřeva“ na opravu varhan a samotného kostela o rok předtím. Od 6. února 1964 je objekt památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-vetsiho-s-ohrazenim-hrbitova-884943). V letech 1968-1973 došlo k zrestaurování exteriéru i interiéru celého chrámu, byla zasazena mozaiková okna a vnitřek získal modřínové obložení. Roku 1976 byl zaveden do kostela elektrický proud, takže o 5 let později mohly být varhany převedeny na elektrický motor. Od 1. ledna 2007, kdy zanikla miletínská farnost, náleží Červená Třemešná pod Lázně Bělohrad.

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s věží v západním průčelí, s presbytářem a malou obdélnou sakristií na severní straně presbytáře. Obdélná loď o délce 10,5 m, šířce 7,45 m a výšce 5,9 m je plochostropá s vestavěnou dřevěnou kruchtou na 2 kamenných sloupech s renesančními hlavicemi. Vítězný oblouk je lomený se skosenou hranou. Čtyřmi stranami šestiúhelníku uzavřený presbytář o délce 6,2 m a šířce 5 m byl původně zaklenut křížovou klenbou, v současnosti má repliku klášterní klenby. Naopak sakristie má valenou klenbu. Hranolovitá jednopatrová věž je v přízemí sklenuta plochou křížovou klenbou. Vchody do chrámu jsou dva: uprostřed jižní kostelní zdi a v čele věže. Oba mají hrotitý oblouk a gotické kamenné pažení. Střecha kostela je sedlová, nad věží jehlancová.

Hlavní oltář stojí na kamenné menze a skládá se z dřevěné archy s nápisem: „L. P. 1612 Urozeny a Stateczny Rytirz Pan Petr Sskopek z Bilych Otradowic a na Bielehrade Za ziwota druhé Panj Manzelky Swe urozene Panj Anny Sskopkowe rozene Gestrzibske z Ryzumberku Chram Pane tento S nemalym nakladem gak wnitrz tak zewnitrz S wyzdwizenjm Nowe Archy teto Przedne pro lesk a Slawu Pana Boha nasseho obnowiti a ozdobiti dati raczil. S. Mat: 26. ka: A když odwecžeržel, wzal Chleb Gežjš a dobroržecžil a lamal a dawal Vcžedlnjkům swým ržka: Vezmete a geste, toto gest Tělo mé. A wzal kalich, dijky cžinil a dal gim ržka: Pijte z toho wšickni. Nebo tato gest krew má nowého Swědectwij, kteráž za mnohé wylywá se na odpuštenij hržychůw. 1612.“, pozdní renesanční architektury s tabulovými obrazy, přičemž uprostřed je na plátně malovaný sv. Jakub se sv. Ondřejem. Tito světci byli nevhodně přemalováni v roce 1862. Na postranních křídlech jsou vepředu vymalováni 4 evangelisté. Vzadu na křídlech je napsáno gotickým písmem desatero přikázání, Věřím v boha a Otče náš. Až do roku 1862 byla u hlavního oltáře na straně evangelia na stěně olejomalba, jíž tam nechal v roce 1623 zavěsit Petr Škopek. Byla rozdělena na několik polí a obsahovala jeho rodokmen. Původní varhany byly zhotoveny kolem roku 1750 a opraveny v roce 1818, aby roku 1845 byly vyměněny za nový nástroj od Johanna Bartha, jenž byl opraven v letech 1862 a 1872. V letech 1904-1905 pak vznikl nový nástroj od Jana Tučka z Kutné Hory, k jehož opravě došlo v letech 1912 (Josef Kobrle) a 2003 (Jan Karel, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2706). Za zmínku ještě stojí: měděná a zlacená monstrance z konce 18. století, empírový stříbrný a pozlacený kalich a dvojice cínových svícnů na trojbokých nožkách ze 2. poloviny 18. století. Na epištolní straně byl kamenný náhrobek z roku 1598 se znakem Dobřenských z Dobřenic, který je v současnosti zazděn ve hřbitovní zdi vpravo u vchodu. Vlevo ve zdi je zazděn náhrobek se znakem Holovouských z roku 1599 původně umístěný na evangelní straně. Pod stolicemi byly 3 náhrobky rodu Škopků, z nichž dva z let 1611 a 1605 jsou zazděny ve hřbitovní zdi na severní a východní straně a třetí z roku 1606 zmizel beze stopy. Ostatní náhrobky z dlažby kostela byly zazděny do ohradní zdi hřbitova.

Ve zvonici se původně nacházela trojice zvonů – první, tzv. „Hrubý“ o výšce 0,70 m, průměru 0,91 m a s nápisem: „RVF MICH AN IN ZEIT DER NOT SPRICHT DER HER SO WIL ICH DICH ERETEN VND DV SOLT MICH PREISEN. Leta Panie MDLXXXXVI Tento Zwon Gest slytey k zadussy Czerwene trzemessny Za wladarztwj Urozene pany Anny Sskopkowy Holowauske z Holowaus a Na Bilegradie przid pane Kryste a poziehney lidu sweho. ASSHZH (Anna Škopková Holovouská z Holovous) PSSZBO (Petr Škopek z Bílých Otrádovic) ASSZH (Anna Škopková z Hustířan); druhý, tzv. „Poledník“ o výšce 0,55 m, průměru 0,70 m a s textem: „AVE MARIA GRACIA“ a třetí, „Umíráček“ o výšce 0,46 m, průměru 0,55 m a s nápisem: „ia hlas wolagici podte dobrzi i hriecizenici cem do bozieho domu wzdeite czest“. První zvon z roku 1596 byl roku 1894 odlit žactvem c. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích k účelu vystavení na pražské národopisné výstavě. V roce 1916 byl zvon „Poledník“ zapůjčen do Miletína, kde byla trojice zvonů, stejně jako zbývající 2 třemešenské zvony („Hrubý“ či „Hrubák“ a „Umíráček“). „Umíráček“ byl rozlit, ale „Hrubák“ se zachoval a roku 1920 byl přivezen z Prahy zpět. O zdejším kostele se zmiňuje Karel Jaromír Erben ve svém „Pokladu“.