Kostel sv. Anny ve Vižňově

Zdejší kostel býval farním již ve 14. století, což můžeme zjistit nahlédnutím do popisu pražské diecéze, který vznikl na popud arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344-1350. Tehdy byla ves nazývána jako Pratum desertum nebo Vyznov. Jednalo se o chudou farnost, takže odsud nebyl odváděn žádný papežský desátek, o čemž máme zmínku z roku 1369. Prvního místního plebána známe po jménu v roce 1355, kdy jím byl kněz Jakub, jenž nahradil předchozího zemřelého faráře, jehož pojmenování se nám nedochovalo. O rok později si tento směnil faru s Konrádem z Libčic. Roku 1365 byl podán na místo zemřelého plebána Konráda kněz Mikoláš. V roce 1394 zastoupil zemřelého faráře Hertlina kněz Štěpán, po jehož smrti nastoupil do Vižňova roku 1409 kněz Matěj. Ještě v roce 1412 zde farář působil a jako filiálka spadal pod Vižňov kostel ve Verneřovicích. Za husitských válek fara osiřela a i sám kostel dostal zabrat, byl totiž několikrát vypleněn a snad i zapálen. V tom se však prameny značně rozcházejí, co se s ním dělo a nedělo. Po ukončení husitské revolty byl ovládnut stejně jako jiné svatostánky v okolí kněžími podobojí a následně utrakvisty, kteří byli odsud vyhnáni po bitvě na Bílé hoře, kdy se kostel stal pouhou filiálkou (někde najdeme zmínky o tom, že se tak stalo již koncem 15. století, kdy se osada dostala opětovně do rukou broumovského kláštera), jak je zmíněno v popisu z roku 1652, kdy navíc spadal jako ostatní svatostánky v okolí přímo pod broumovský klášter, odkud sem jezdili konat služby Boží řádoví bratři. Stalo se tak již podruhé v historii, neboť poprvé koupil obojí Vižňov v roce 1434 břevnovský opat Heřman, aby byla osada roku 1460 zastavena králem Jiřím z Poděbrad Štěpánu Grumhoferovi ze Mnichova, od něhož ji opětovně i s podacím právem vyplatil broumovský opat a prodal Mikuláši Hložkovi ze Žampachu. Po několika změnách majitelů se v roce 1499 dostal Vižňov zpět k broumovskému klášteru, aby se v následujícím století střídal jako klášterní majetek či zástava různých šlechticů, z nichž můžeme k roku 1556 jmenovat Jáchyma z Manšvic. Časem se však původní dřevěný kostel stal značně zchátralým a nevyhovoval ani kapacitně, takže bylo rozhodnuto o jeho likvidaci a přestavbě v nový chrám Páně, což se mělo uskutečnit v letech 1671-1672 (někde se hovoří o přestavbě, jinde o úplně nové stavbě). Ale ani to nestačilo a tak v letech 1724-1728 vznikla současná kamenná stavba (28. června 1724 položen základní kámen, vysvěcení proběhlo 20. června 1727 a stavba byla úplně dokončena o rok později). O její vybudování se zasloužil broumovský opat Otmar Zinke a nový objekt vznikl pravděpodobně podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Roku 1903 byla šindelová střecha vyměněna za břidlicovou krytinu. V září 1939 bylo vyzváněno na oslavu německého vítězství nad Polskem. Po odsunu německého obyvatelstva přestal být velký zájem o stav kostela, takže v roce 1971 muselo být provedeno jeho nouzové zajištění, a to i přesto, že již 6. března 1964 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-anny-s-ohrazenim-hrbitova-2151551). Následně byly zahájeny různé opravy. Ty však byly po nějakém čase zastaveny a v roce 1985 byl stav chrámu Páně zmíněn opět jako havarijní. Roku 1990 došlo k vloupání do kostela, z něhož pak byla odcizena vzácná barokní malba. V 90. letech 20. století došlo k výměně břidlice za plechové šablony a později byla zahájena postupná obnova chrámu Páně, z níž můžeme např. jmenovat opravu trámů v roce 2011, obnovu oken v letech 2018-2019 a roku 2024 zahájenou opravu fasády a věže. 1. července 2022 se kostel jako součást tzv. Broumovské skupiny kostelů stal navíc národní kulturní památkou, která je dnes spravována broumovským děkanstvím (viz https://www.broumovfarnost.cz/cs/).

Jedná se o k západu otočenou stavbu s centrální elipsovitě obdélnou lodí s vtlačenými bočními stranami, kapiovými výklenky po vnitřním obvodu, napříč situovaným presbytářem se sakristií v ose a obdobným prostorovým útvarem na vstupní straně, který zahrnuje podkruchtí a hranolovitou věž s cibulí a lucernou. Exteriér valbovou střechou zakrytého kostela je členěn rámci v omítce, lizénami, obíhající profilovanou podstřešní římsou a širokými pravoúhlými okny s nízkými segmentovými záklenky, jichž jsou v lodi 3 páry, v kněžišti a ve věži nad kruchtou po jednom a vedle toho po stranách kněžiště se nachází ještě další menší okno, stejná pak nalezneme v trojici v sakristii a ve zvonici věže jsou ještě 4 velká půlkruhem zaklenutá okna. Nad hlavním vchodem je pak umístěna mramorová deska s nápisem: "DEI GENITRICIS MATRI S. ANNA EREXIT 1727 O. A. B." Prostor 24 m dlouhé a 15 m široké lodi je kryt zrcadlovým stropem, presbytář a podkruchtí jsou zaklenuty plackou, sakristie a podvěží valenou klenbou s výsečemi, kapiové výklenky lodi jsou završeny půlkruhově, v jejich patře je pak ochoz s dřevěnou kuželkovou balustrádou, obíhající ve dvou třetinách zadní části lodi. Stěny jsou členěny přeloženými pilastry, nesoucími obíhající podstropní římsu, v kaplích nalezneme boční mušlové niky; prostor presbytáře je rozšířen bočními půlkruhově završenými výklenky s okny. Za zmínku stojí i to, že na stropě a na stěnách presbytáře je fresková výzdoba "Bůh Otec v oblacích" z poloviny 18. století a po obou stranách hlavního vchodu pod kruchtou jsou 2 pamětní desky se jmény 48 v 1. světové válce padlých, nezvěstných a zemřelých vižňovských mužů (viz https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/7333-viznov/).

Zařízení, jež se dnes nachází převážně v depozitáři, sestává z rokokového tabernáklového hlavního oltáře s řezbou 3 postav z Poslední večeře Páně na antependiu, nad ním situovaným obrazem Vyučování Panny Marie sv. Annou od Karla Schüllera z Vídně z roku 1889, 2 postranními soškami klečících andělů a na zdi malovanou sloupkovou barokní architekturou se sv. Vojtěchem a sv. Benediktem; malovaných nástěnných bočních oltářů s obrazy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého z 19. století a řezanými barokními tabernákly z doby kolem roku 1700; dřevěné ornamentálně zdobené kazatelny z přelomu 18. a 19. století s kázajícím Ježíšem Kristem na stříšce; kamenné křtitelnice s křestem Ježíše Krista na víku; krucifixu s Pannou Marií a sv. Janem Milosrdným a Piety z 1. poloviny 18. století (někde se hovoří až o následujícím století); 2 rozměrných svícnů v podobě andělů-světlonošů z 1. poloviny 18. století a barokních i novodobých soch světců a světic v nikách kaplí. Původní varhany se nedochovaly a současný nástroj pochází od Paula Noskeho z roku 1899 (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3186).

Ve věži, postavené Johannem Heinrichem Opitzem z Ruprechtic, byla původně zavěšena trojice zvonů, z nichž 2 byly zrekvírovány za 1. světové války (viz https://www.olivadesign.cz/zabava/volny_cas/Broumovsko/pages/foto09.htm). První o hmotnosti 200 kg a průměru 70 cm pocházel z roku 1826 a druhý o průměru 82 cm byl z roku 1874. Zbyl tak zvon o výšce 78 cm a průměru 105 cm s reliéfním krucifixem, Pannou Marií a sv. Janem Milosrdným a s nápisem: "KOMPT FÜR SEIN ANGESICHT MIT FROHLOCKEN JAUCHZET DEM HERRN ALLE WELT DIENET DEM HERRN MIT FREUDEN. IM JAR 1601 HAT DIESE GLOCKE ZUR WIESE IN DER KIRCHE ZUM LOB GOTTES DIESE GLOCKE GIESEN LASSEN ADAM ÄLTER ERBSCHOLTZ DIE SCHÖFEN HANS OPEZ, MERTEN SCHNABEL, GEORG TUBER, HANS MENCZEL, MATZ RINGEL, KIRCHVÄTER WALTER WINTER HANS DINTER."