Kostel Povýšení (Pozdvižení) sv. Kříže v Pyšelích

Původně mělo jít o tribunový kostel v románském slohu, který nejspíše vznikl na přelomu 11. a 12. století, i když někteří autoři ho dělají ještě o století starší, avšak ani pro jedno nejsou neprůstřelné důkazy, pouze rozličné teorie a nepřímé vývody. Později došlo k jeho přestavbě do gotické podoby, snad kolem roku 1334. Podle popisu pražské diecéze z let 1344-1350 byl dávno již farním a náležel pod kouřimský dekanát a archidiakonát. V roce 1352 bylo odsud odváděno 24 grošů papežského desátku, z čehož můžeme vidět, že šlo o velmi bohatou plebánii. Roku 1358 byl na místo zemřelého plebána Oldřicha podán kněz Ješek, který byl o rok později zapisován již jako Jan. V roce 1386 nahradil zemřelého faráře Jana kněz Petr, o němž čteme ještě roku 1399. V roce 1391 Čeněk z Pyšel věnoval kostelu 1 kopu úroku. Za husitských válek zdejší fara osiřela, když zdejší farář uprchl s farářem z Uhlířských Janovic na Moravu. Následně se tedy ocitla pod správou kněží podobojí. Římskokatoličtí kněží se sem vrátili až po Bílé hoře (roku 1624), přičemž šlo o benediktiny od sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, jimž náležely Velké Popovice. Prvním známým administrátorem byl P. Jan Kašpar Mazura v roce 1678. Roku 1763 došlo k obnově fary, prvofarářem byl nejspíše P. Antonín Waisenthal, o němž víme, že zde působil v letech 1766-1769. V letech 1781-1783 došlo k odbourání starého malého presbytáře a k přístavbě příčné lodi s dvojicí bočních kaplí a předsíní po stranách a nového presbytáře, vše bylo vyvedeno v barokním slohu. K vysvěcení chrámu Páně došlo již 28. září 1791. V roce 1790 byl zrušen hřbitov u kostela a byl přenesen k Loretě. Za napoleonských válek bylo z kostela zrekvírováno toto zařízení - velká stříbrná monstrance, velké ciborium, stříbrný kalich, talíř s konvičkami, stříbrná kadidelnice a velký pacifikál. Roku 1824 byl pořízen empírový kalich. O 20 let později byla rozebrána stará hřbitovní zeď, aby mohlo dojít k rozšíření sousední cesty. V letech 1861-1862 byla zvýšena věž, obdržela současný pseudorománský vzhled a hodinový stroj od Jana Janoty z Poděbrad. 23. září 1863 a 4. května 1873 udílel v kostele sv. biřmování pražský arcibiskup Msgre. Bedřich Jan Josef Celestin kardinál kníže Schwarzenberg. V roce 1884 bylo zvětšeno zařízení kostela. 10. května 1886 tu udílel sv. biřmování pražský arcibiskup Msgre. František z Pauly hrabě ze Schönborn-Buchheim-Wolfsthalu. V červnu 1903 uhodilo do kostela, když se měl konat pohřeb. Jedna žena byla bleskem zabita a 3 další lidé byli zraněni. Roku 1906 došlo k úpravě interiéru, při níž byly vymalovány malířem Vaňkem některé fresky. O 3 roky později byla pořízena křížová cesta. V roce 1963 byl zrestaurován obraz Panny Marie s Jezulátkem. 31. prosince 1966 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-povyseni-sv-krize-2141350). Koncem 70. let 20. století byla zrekonstruována střecha. Mnohé opravy počkaly až na současnost, např. roku 1995 byl zrestaurován sokl u vchodu do kostela.

Jedná se o jednolodní orientovanou obdélnou stavbu s obdélným a segmentově ukončeným presbytářem, odděleným od lodi z přístěnných pilastrů vystupujícím klenbovým pasem, se čtvercovými kaplemi, sakristií a předsíní po stranách a hranolovou věží v západním průčelí. Fasády jsou hladké a členěné obdélnými a polokruhem zakončenými okny. Na jižní straně lodi je pak zazděný portál lomeného oblouku s plochou profilací. Na severní straně je situován monumentálně vyvedená průčelní stěna předsíně s obdélným vchodem s trojúhelným frontonem, rámovaným podloženými pilastry se stáčejícími se úseky říms. Nad vchodem je obdélné okno se supraportou, ukončenou segmentovou římsou. Stěna vrcholí štítem s oválným oknem a segmentem proloženou zvlněnou římsou. Přistavěná pozdně barokní část je sklenuta dvěma poli placky a konchou v závěru, její boční kaple naopak kupolemi. Loď je plochostropá, podvěží je sklenuto valeně. Nad sakristií a předsíní jsou v patře oratoře. Součástí zdi, uzavírající na západní straně kostelní areál, je trojice barokních soch z počátku 18. století od pražského sochaře Kohla - sv. Anna s podstavcovou kartuší s nápisem: "S. ANNA ORA PRO NOBIS 1716.", sv. František Xaverský a sv. Florián s textem na podstavci: "DIVO FLORIANO MARTYRI PRO VOTO LOCATA." Jižně od kostela volně stojí socha sv. Františka z Assisi, jež byla zrestaurována v roce 1995.

Zařízení chrámu Páně pochází zejména z 18. a 19. století. Původní vyřezávaný hlavní oltář s obrazem Anděla Strážce od Jana Františka Marchettiho z Říma byl přenesen do Jílového u Turnova, kde byl vysvěcen 31. srpna 1692. Hlavní oltář z let 1816-1817 je opatřen volutami s klečícími anděli a velkým křížem, u jehož paty je na dřevě malovaný obraz Panny Marie se spícím Jezulátkem z 2. poloviny 17. století (podle legendy měl být dovezen roku 1332 z Říma pražským kanovníkem Oldřichem z Paběnic), jenž sem byl darován v roce 1782 Antonínem hrabětem Voračickým. Kazatelna pochází z 2. třetiny 18. století a má převislou drapérií, reliéfy evangelistů a sošky sv. Otců a Krista na stříšce. Za zmínku stojí ještě: barokní socha sv. Jana Nepomuckého, mariánský obraz v řezaném rokokovém rámu, s víkem 60 cm vysoká (bez víka 40 cm) cínová křtitelnice z roku 1609 a renesanční figurální železná litá deska z počátku 17. století o výšce 1,21 m, šířce 0,51 m a s nápisem: "CHRISTVS IST KOMMEN DIE SVNDER SELIG ZV MACHEN.", na níž je vyveden reliéf Ukřižovaného Krista, pod nímž stojí na kříž ukazující sv. Jan Křtitel s mužem se sepjatýma rukama a tabulka s textem: "SIEH DAS IST GOTTES LAMB DAS DER GANTZEN WELT SVND TREG." a Beránek Boží s korouhvičkou. Současné varhany pochází z roku 1858 a byly zhotoveny Karlem Vocelkou, aby je v roce 1913 opravil Josef Novák z Tábora a roku 1989 došlo k jejich konzervaci (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1704).

Původně byla v kostele trojice zvonů - první o průměru 0,79 m, výšce 0,66 m a s gotickým nápisem: "Anno domini mccclxi fvsa est hec campana pan gesu cristi ame."; druhý s reliéfem Panny Marie o průměru 0,6 m, výšce 0,5 m a s textem: "I. G. K. IN PRAG 1781. IHS." (pražský zvonař Jan Jiří Kühner použil materiál z puklého gotického zvonu) a třetí s reliéfem sv. Václava a sv. Jana a Pavla o průměru 0,43 m, o výšce 0,35 m a s textem: "I. V. K. 1799." Díky rekvizicím 1. světové války v roce 1917 se ve věži dochovaly zvony z let 1461 a 1781, k nimž musíme ještě přidat umíráček v sanktusové vížce. Na závěr dodejme, že dnes jde o pouhou filiálku Jílového u Prahy (viz https://katalog.apha.cz/web/chramy/319).