Kostel Navštívení Panny Marie v Moldavě

Oficiálně se říká, že tento kostel byl poprvé zmíněn roku 1346 v účtech míšeňské kapituly, kdy sloužil sklářům z okolí. Když se podíváme do soupisu pražské diecéze z let 1344-1350, tak ho v něm nenalezneme, ani samotnou Moldavu, což by odpovídalo zápisům, že vznikl v onom roce 1346. Z toho nám však může plynout i to, že tehdy nejspíše ještě k Čechám Moldava nemusela patřit, případně nesla úplně jiné pojmenování, dnes nám neznámé. Pokud náležela osada k Čechám, musel být kostel součástí bílinského dekanátu a archidiakonátu, což tvrdí např. Jan Schlenz ve svém díle "Geschichte des Bistums und Diözese Leitmeritz. Teil 2. Maxmilian Rudolf Freiherr von Schleinitz und seine Zeit", aby na jiné straně psal o tom, že Moldava náležela k míšeňskému dekanátu a do roku 1547 patřila k Sasku, takže si můžeme vybrat. Soudí se, že vzhledem k jeho umístění, tak byl původně čistě dřevěnou stavbou. Postupem času se však počet zdejších římskokatolických věřících začal zmenšovat, neboť ti již za třicetileté války přešli na reformační stranu a raději docházeli na luteránské bohoslužby do saského Hermsdorfu. Když však předem jmenovaný konflikt skončil a k moci se vrátili římští katolíci, tak se většina z moldavských osadníků vystěhovala za hranice, mnozí de facto jen o několik set metrů, kam na ně protireformační moc a její krutosti nemohly dosáhnout. Protože se nějaký čas v kostele nic nedělo a rovněž starost o něj byla minimální, naopak přírodní živly mu dávaly zabrat, tak netrvalo dlouho a bylo rozhodnuto, že musí být zbořen a nahrazen novou stavbou, což se stalo v roce 1687 na náklad hraběte Popela z Lobkovic. Ten svůj patronát nad chrámem Páně myslel opravdu vážně a brzy po jeho výstavbě ho dal navíc rozšířit, aby stačil svou kapacitou pro ohromný boom moldavského okolí. Při jeho slavnostním vysvěcení byl zasvěcen "Navštívení Panny Marie" (něm. "Maria Heimsuchung"), i když původní kostel prý míval dříve jiné zasvěcení. Tehdy tu byl rovněž usazen první římskokatolický kněz, ovšem stáří místní fary je přinejmenším nejisté. Podle dochovaných záznamů zde v letech 1608-1629 působilo 8 protestantských kazatelů, v roce 1629 se stal prvním římskokatolickým farářem pro Moldavu a Mikulov P. Leonhard Leffler, roku 1644 náležela k Libčevsi, v letech 1644-1670 ji spravovali cisterciáci z Oseka (z roku 1667 je zpráva P. Wenzela Eckera o tom, že 2 horliví jezuitští misionáři byli místními luterány opakovaně ohrožováni na životě) a 5. května 1670 obdržela opět svého duchovního správce P. Martina Johanna Gebharda (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Římskokatolická_farnost_Moldava), který ještě téhož roku začal vést samostatné matriky. Tehdy sem byly přifařeny ještě osady Oldříš (něm. Ullersdorf) a Pastviny (něm. Grünwald). Dekretem z 15. listopadu 1724 byl v Moldavě systematizováno kaplanské místo. 12. března 1768 se uskutečnila v kostele misie. K jeho dalším úpravám mělo dojít kolem roku 1800, kdy byla postavena nová fara. Vzhledem ke svému položení však býval mnohdy během zimního období uzavřen. Dalšími stavebními úpravami prošel objekt v roce 1851, kdy došlo k jeho opětovnému rozšíření a dalším úpravám. Později došlo ještě k rekonstrukci věže. Po odsunu německého obyvatelstva se nikdo o osud stavby nezajímal, dokonce se přišlo několikrát s plánem kostel zbourat a nedaleký hřbitov zrušit a rozorat. 23. září 1964 však byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-navstiveni-panny-marie-13831021), ale s postupnými nejnutnějšími opravami se začalo až koncem 90. let 20. století, např. v roce 1994 došlo na nedaleký hřbitov.

Jde o obdélnou jednolodní stavbu, jež je trojboce uzavřená, s čtverhrannou sakristií za závěrem a šindelem pobíjenou hranolovou věží s protaženou cibulí, představenou západnímu průčelí (dříve však měla jehlancovité zakončení, což je vidět na fotografiích, jež vznikly před 1. světovou válkou). Vnější fasáda se segmentovými okny (čtveřice je vykládána barevnými skly) je členěna lizénovými rámy. Střecha je sedlová a nad presbytářem nalezneme šindelem krytou valbu. Loď je plochostropá, presbytář sklenut křížově.

Zařízení tohoto chrámu Páně je z většiny pseudobarokní a nepříliš umělecky významné, a to včetně hlavního oltáře s vyobrazením Panny Marie, přičemž některé věci z něho zmizely v souvislosti s mnoha válečnými konflikty, jež se osady dotknuly, takže to není žádné překvapení, že tu mnoho nezůstalo. Stejně tak se nedochovaly originální varhany, jež byly v roce 1915 nahrazeny nástrojem od bratří Riegerů z Krnova (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=1960). Co tu doopravdy je, tak to jsem na vlastní oči neviděl, neboť jsem zde byl v době, kdy je chrám Páně zamčený a nepřístupný.

Co se týká zvonů, tak jich zde bývalo několik, většinou šlo o 2 velké zvony, k nimž se řadil umíraček. Víme, že větší ze zvonů, doložený tu před 1. světovou válkou, nesl na sobě pouhý letopočet 1611. O dalším zvonu o výšce 69 cm, dolním průměru 64 cm, hmotnosti 172 kg a s nápisem: "CAMPANA SONANS AD SACRA VENIRE. ANNO 1609 VVLT POPVLVM GABRIEL VND ZACHARIAS HILLGER ZV FREIBERGK. GOSSEN MICH." víme, že byl slit roku 1609 Gabrielem a Zachariasem Hillgerovými z Freibergu. Za 2. světové války byl sice zrekvírován k válečné výrobě, ale po osvobození se vrátil zpět, ovšem ne na Moldavu, ale dnes ho najdeme v kostele sv. Klimenta v Odoleně Vodě. Dnes tedy ve věži nalezneme pouze zvon z roku 1923 od Richarda Herolda a trojici neobsazených závěsů ze zrekvírovaných zvonů.

Na závěr dodejme, že se v kostele, který byl po odsunu spravován z Teplic a Šanova, v letech 1999-2001 administrován z Duchcova a od roku 2001 ho administruje hrobský farář, stále ještě konají pravidelné nedělní bohoslužby a jednou do roka se na mši svaté setkávají bývalí rodáci z Moldavy, Pastvin a Oldříše (viz https://www.moldava.cz/turista/turisticke-zajimavosti/pamatky-v-obci).