Kostel Narození Panny Marie v Hořicích

Původní hořický kostel byl poprvé zmíněn v roce 1276, kdy měl zdejší farář Arnold spor o „ves Markovu“ s miletínským farářem (některé dobové prameny tvrdí, že původním osadním kostelem byl ten svatogothardský, neboť svatostánky s tímto zasvěcením bývaly stavěny zejména v letech 1131-1139). Tato záhada, co zde stálo dříve, zda děkanský kostel, nebo původní svatogothardská svatyně, zůstane nejspíše již na věky nerozluštěna a zůstane kolem ní jen řada teorií s nějakými nepřímými důkazy. Protože je známo, že Hořice byly rozděleny na několik dílů, mohly mít klidně i 2 chrámy. Jisté je, že v roce 1362 byl podán za zemřelého hořického plebána Lukáše kněz Bohunek, který si měl roku 1368 směnit plebánii s Hynkem ze Mšena. Z let 1350, 1360 a 1384 jsou zmínky o tom, že hořický kostel byl počítán do jurisdikce královéhradeckého děkana. V roce 1375 nastoupil do Hořic kněz Šimon, jeho předchůdce není znám po jménu. Z let 1377 a 1382 pochází zmínka o plebánu Hrdoni. 8. dubna 1391 Neplach z Ostrova, majitel ¼ Hořic, věnoval kostelu jménem svým a bratra Mareše 5 kop úroku z Chvaliny, aby plebán Zdeněk nebo jeho vikář časně zrána sloužil Mariánskou mši svatou a v podvečer zpíval se žáky ze škol Mariánskou Antifonu. Zároveň bylo ustanoveno, že tímto krokem nesmějí být poškozeny ostatní služby Boží, zejména každodenní „velká mše“. O 5 let později sem přišel Přech, kněz od sv. Petra v Hradci Králové, kterého po jeho smrti vystřídal roku 1412 kněz Lev. Následně tu byli kněží podobojí a evangeličtí, a to až do Bílé hory. Ke zničení kostela požárem došlo 7. srpna 1738 (zničen nejen sám kostel, ale rovněž 6 zvonů a staré hodiny), i když vyhořel již 2x předtím, a to 24. června 1649 a roku 1688. Jednalo se o jednolodní objekt s pravoúhlým presbytářem a v jeho severozápadním rohu se nacházela věž. Podle starých listin měla být jeho loď 29 loket dlouhá a 16 loktů široká, presbytář byl dlouhý 17 loktů a široký 7 loktů. K lodi a presbytáři přiléhala čtveřice přístavků. Podle opěrných pilířů, jež byly kolmo v lodi na hlavní zdi a v kněžišti v úhlopříčném směru, můžeme dovodit to, že jeho zaklenutí bývalo křížové.

Zbytky výše zmíněného kostela byly rozebrány a na jeho místě byl v letech 1741-1748 vystavěn nový chrám, pro jehož rozšíření postoupili své domky Jiří Bičiště a Václav Hylšer. Plány mového kostela vypracoval Kilián Ignác Dienzenhofer a soudí se, že dohlížel i na samotnou stavbu, průkazné důkazy pro to však chybí. Vazbu kostela zhotovili tesařští mistři Vojtěch a Jiří Matyášové ze Smiřic. Náklad ve výši 14 802,05 zlatých hradil sám pražský arcibiskup. Nejednalo se však o celkové výdaje, ale pouze o výlohy za roky 1740-1743. Základní kámen ke klenutí byl položen 6. června 1744. Pouze věž zůstala zakryta provizorně stanovou střechou a nová cibulovitá báň s křížkem z dílny chrudimského mistra Ignáce Klementa byla osazena až 29. října 1748 (uvádí se rovněž 28. října). Již 17. srpna 1778 (uvádí se též 17. března 1778) byl kostel poškozen požárem. To samé se stalo roku 1838. Po tomto ohni byl kostel opětovně pokryt a na věž byla posazena nová báň. 21. listopadu 1820 zde byli oddáni rodiče Bedřicha Smetany. Od 6. února 1964 je kostel památkově chráněn. Velkou rekonstrukcí prošel kostel v 90. letech 20. století. V roce 2019 došlo k výměně elektrorozvodů, instalaci nového ozvučení a osvětlení a zamontování topných těles do lavic a letošního roku proběhl restaurátorský průzkum omítkových vrstev a barevných nátěrů, na který navázala po více než 20 letech výmalba chrámu. Zároveň byla připravena renovace křížové cesty atd.

Jde o orientovanou centrální stavbu, jež byla postavena na půdorysu řeckého kříže, k níž je východním směrem přistavěn půlkruhem uzavřený presbytář a na západě obdélná předsíň. K presbytáři přiléhají plackami sklenuté objekty sakristie a oratoře, jež jsou zaklenuty plackami. V severozápadním rohu přiléhá k chrámu dvoupatrová věž hranolovitého tvaru, jejíž přízemí je tvořeno zbytky původní gotické stavby z konce 13. století. Fasády jsou děleny toskánskými zalamovanými pilastry, jež zesilují všechna nároží. Pilastry nesou vysoké kladí, složené z architravu, hladkého vlysu a silně vyložené římsy. Západní průčelí je vyvýšeno nad římsu kamennou nadezdívkou, v jejímž středu se zvedá trojhranný štít s oblými volutami po obou stranách. Věž má v 1. patře na každé straně 1 půlkruhem ukončené okno a pod hlavní římsou zděnou galerii, jež je otevřená na každé straně 2 oblouky. Střechu věže tvoří osmiboká báň cibulovitého tvaru, která je zakončena lucernou a menší bání. Sanktusník je rovněž osmibokého tvaru s jehlancovitou stříškou. Vchodů do kostela bylo původně 5, přičemž hlavní v západním průčelí je zakončen segmentovou římsou s volutami po stranách. Ve štítu kostela je osazena 8 m vysoká Madona z roku 1926 od prof. Václava Suchomela.

Hlavní oltář je ozdoben obrazem Narození Panny Marie, který pochází z 18. století a jeho autor pocházel nejspíše z italské školy, případně se jí inspiroval. Na postranních oltářích se nacházejí sochy: na epištolní straně Ukřižovaný Kristus, sv. Jan Křtitel a sv. Petr, vesměs ze 2. poloviny 18. století. Na protějším oltáři sochy: Mojžíše a sv. Prokopa, nad nimiž se vznáší sv. Jan Nepomucký, jehož doprovázejí andělé. Také ony pocházejí ze 2. poloviny 18. století. Naopak socha Panny Marie byla pořízena až ve 30. letech 19. století. Oba boční oltáře v příčné lodi mají rovněž barokní architekturu. Severní oltář má ve svém středu obraz sv. Anny z 1. poloviny 18. století a vedle něj se nacházejí plastiky sv. Isidora, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Barbory a sv. Františka Xaverského v otevřené rakvi. Jižní oltář má uprostřed skříň s oblečenou sochou Panny Marie s Jezulátkem, jíž doprovází dvojice andělů. Stěny kostela zdobí obrazy křížové cesty z roku 1860 od hořických malířů Petra a Karla Maixnerových, většinu dřevěných soch z 18. a 19. století zhotovil novopacký řezbář Antonín Sucharda, strop a částečně i stěny jsou bohatě zdobeny freskami z konce 19. století, které provedl pod odborným dozorem prof. Václava Weinzettla novobydžovský malíř Ludvík Nejedlý. Dřevěná kazatelna s řezanými barokními ornamenty a sochou Panny Marie. Cínová křtitelnice ze 2. poloviny 14. století o výšce 80 cm a průměru kotlíku 58 cm stojí na 3 nohách, které jsou zakončeny lidskými tvářemi. Nalezneme na ní zčásti již nečitelný latinský nápis: „Euntes (in omnem orbem) terrarum, predicate et docete omnes gentes (baptizantes eas) in nomine Patris et Filiii et Spiritus Sancti.“, k němuž je přidán český text: „pomoziz mie pane.“ První varhany byly zhotoveny v letech 1669-1670 pražským varhanářem. Ty byly opraveny v letech 1695 (Jan Dmych), 1698 (varhanář z Vrchlabí), 1699 (oprava měchů, truhlář Václav Tichý), 1701 (varhanář z Vrchlabí), 1708 (Jan Mayer z Hořic) a 1739 (Ambrož Tauchmann). Další nástroj zhotovil v roce 1738 Ambrož Tauchmann. K jeho opravám došlo v letech 1745 (učitel z Hoříněvse), 1747, 1751, 1836 (Anton Barth) a 1854 (Josef Prediger). Kolem roku 1761 vznikly nové varhany, jež byly opraveny v letech 1790 (Adalbert Schreyer), 1792, 1798, 1800, 1801, 1836 (Anton Barth), 1850 (Josef Jirousek), 1871 (Friedrich Anders) a 1877 (Ludvík Fukátko). Tvůrcem současného nástroje z roku 1890 je Emanuel Štěpán Petr, který ho opravil v roce 1906. Další opravy se uskutečnily v letech 1921, 1942 (Josef Melzer), 1944 (Josef Melzer), asi 1980 a 2004 (firma Rieger-Kloss). V dlažbě kostela jsou zapuštěny desky, jež kryjí otvory do krypt. V západní příčné lodi uvnitř kostela jsou zazděny 2 desky, a to z let 1586 (Václav Sadovský ze Sloupna) a 1629 (Hieronymus Bukovský z Neudorfu).

Ve věži bývalo původně 5 zvonů a v sanktusníku 1. Nejstarší, „Václav Donát“, byl původně slit v roce 1738 a nesl nápis: „A FVLGVRE ET TEMPESTATE LIBERA NOS DOMINE JESV CHRISTE. ANNO DOM 1738. Za W. D. a W. Pana Jana Gindřicha Kunkla toho czasu děkana Horzickeho a W. P. Simona Jakuba Wirtha toho czasu hegtmana Horzickeho. Nicolaus Pricota me fecit in regia urbe Junioris Boleslai.“ K jeho přelití došlo roku 1819, kdy obdržel pod korunou text: „Incremente Divorum Donati Atque Wenceslai Honoribus. Ecclesiae Horzicensis Incolumitati Et Incremento Quo Ipso Ano Primo Post Stratam Viam Regiam Per Hanc Civitatem Versus Reginae Hradecium et Giczinium Ecclesie Huie Reique Publicae Moderabantur Venerab. D. Thadd. Aloys Hanl Decanus Illust. D. Franz. Jac. Kainz Domini Horzic Direktor Praenob. D. Joan Reimann Civium Magister.“ a na plášti: „Campana haec incertum quo tempore primum conflata incendio quod maximam urbis partem cum aede absumsit an. MDCCXXXVIII d. VII Aug. corrupta refecta verum post annos circiter LX megligentia pulsantium denuo fracta tertiojam fundebatur Pragae liberalitate civium Horzicensium Opera Caroli Bellmann MDCCCXIX.“ Druhý zvon o výšce 0,75 m a průměru 0,99 m byl opatřen textem: „IN HONOREM SANCTI IOSEPHI. DER HOCH u. WOHLGEBOHRNE HERR IOSEPHVS SOSSNOWETZ FREIHERR v. WLKANOWA. IOHANN CHRISTIAN SCHVNCKE Prag 1766.“; třetí o výšce 0,46 m a průměru 0,56 m měl původně nápis: „Sit nomen Domini benedictum. Anno Dom. 1708. J. D.“, ale v roce 1824 byl přelit; čtvrtý o výšce 0,36 m a průměru 0,44 m měl původně text: „Goss mich Ignatius Drack in Königgrätz 1791.“, ale roku 1864 byl přelit; pátý - „Umíráček“ - o výšce 0,31 m a průměru 0,34 m obdržel nápis: „GOSS MICH IGNATIVS DRACK in KÖNIGGRAETZ 1778.“ Zvon v sanktusníku o hmotnosti 40 centů byl slit roku 1789 a měl text: „Orodug za nas, sv. Bozi Rodiczko.“ Do dnešních dnů se dochoval pouze první zvon. Další informace o kostele lze najít na stránkách hořického děkanství: https://www.farnost-horice.cz.