Klášter Wiblingen u Ulmu I. - historie (Kloster Wiblingen bei Ulm I. - Geschichte)
Klášter Wiblingen je bývalým benediktinským opatstvím, které bylo založeno v roce 1093 a fungovalo zde až do roku 1806. Následně byl klášterní komplex využíván jako vévodská rezidence, kasárna, knihovna nebo oddělení Fakultní nemocnice v Ulmu.
Klášter Wiblingen s kostelem sv. Martina představují poslední vrchol barokní církevní architektury v Horním Švábsku a jeho Knihovní sál je považován za jeden z absolutních vrcholů mezi prostory z období rokoka. Vzhledem k tomu, že klášterní svatomartinská bazilika bude do roku 2028 kompletně zrekonstruována a že zde bylo v rámci restaurování cenných nástropních fresek postaveno vnitřní lešení, musíte počítat s tím, že v nejbližší době toho z interiérové podoby kostela mnoho neuvidíte.
Klášter se nachází ve spolkové zemi Bádensko-Würtembersko, jižně od pomyslných bran starého císařského města Ulm (dnes je už Wiblingen jeho městskou částí) a mezi řekami Dunaj a Iller. Pro mnohé turisty může být také zajímavá informace, že Wiblingen leží na Hornošvábské barokní cestě i na Illerské cyklostezce. Adresou kláštera Wiblingen je Schlosstraße (Zámecká ulice) č. 38, Ulm-Wiblingen.
Následující řádky budou v podstatě popisem průběhu mnoha staletí, kdy byl původně středověký klášter s románským kostelem opakovaně upravován, ozšiřován a přestavován.
Klášter Wiblingen založila v roce 1093 hrabata Hartmann a Otto von Kirchbergové (tady již to jméno lehce předurčuje), která mu také věnovala třísky pocházející údajně z Kristova kříže. Nový benediktinský klášter vznikl na počest sv. Martina z Tours a poprvé je písemně zmiňován roku 1098. V roce 1271 zničil klášter požár, ale hned roku 1275 byl vysvěcen nově postavený kostel. Jednalo se o trojlodní románskou baziliku s východní transeptem a věží nad křížením. Od poloviny 14. do počátku 15. století pak klášter prožíval období velkého hospodářského i duchovního rozkvětu. Ten pak znovu začal za působení reformně smýšlejícího opata Ulricha IV. Hablüzela (ve funkci v letech 1432 až 1473), díky kterému pak mohli wiblingenští opatové nosit biskupské symboly (hůl a mitru). Od roku 1507 až do počátku 18. století patřilo panství s klášterem slavnému rodu Fuggerů.
Za Třicetileté války byl klášter vyrabován a byli zde ubytováni vojáci. V důsledku války tady později dokonce vypukl mor, takže k dalšímu rozmachu došlo až na konci 17. století. V následujícím století – konkrétně v letech 1714 až 1783 - byl vybudován nový klášter. Ve své podobě spojoval pozdní baroko, rokoko a raný (neo)klasicismus.
Na počátku 18. století tedy začala komplexní přestavba kláštera, která byla vedena po vzoru španělského Escorialu, tedy s centrálním kostelem obklopeným symetricky uspořádanými nádvořími. Autorem projektu byl zřejmě stavitel Christian Wiedenmann. Právě podle Wiedenmannova plánu vznikl v severním křídle kláštera slavný knihovní sál dokončený jeho synem Johannem v roce 1744. Johanna pak vystřídal mnichovský stavitel Johann Michael Fischer. Ten přepracoval Wiedenmannovy plány a nově navrhl východní křídlo s kapitulní síní.
Klášterní (dnes farní kostel s titulem basilica minor) svatostánek pochází z II. poloviny 18. století a ve své podobě spojuje pozdní baroko s raným (neo)klasicismem. Jeho stavbu vedl opat Roman Fehr a stavební mistr Johann Georg Specht, které později vystřídal freskař Januarius Zick. Ten také stavbu dokončil a v roce 1783 byl kostel sv. Martina vysvěcen. Průčelí klášterního kostela s nárožními věžemi však zůstalo nedokončeno.
Klášter byl v rámci sekularizace zušen – jako jeden z posledních – v roce 1806 a část zdejších mnichů se následně přesunula do opatství Tyniec (u Krakova). Komplex se následně stal rezidencí vévody Jindřicha Würtemberského a byl nazýván zámkem (odsud adresa Schloßstraße). V polovině 19. století se bývalý klášter stal součástí zemské pevnosti Ulm, aby sloužil zejména jako pěchotní kasárna zvaná Schloßkaserne. Proto také došlo v letech 1915 až 1917 k přístavbě budov, které podle starých plánů na jižní straně kostela dosud chyběly.
Jako kasárna sloužil tento komplex až do konce II. světové války a i po ní byl využíván jako ubikace pro válečné uprchlíky. Následně převzala část budov ulmská univerzitní knihovna. Ve 21. století se do někdejšího kláštera nastěhovala Akademie zdravotnických profesí, Fakultní nemocnice Ulm, domov důchodců nebo „mikroskopické“ muzeum Johannese Schumanna. V současné době se v bývalých pokojích pro hosty konventu nachází nevelké klášterní muzeum.
Klenotem kláštera je rokokový knihovní sál, který je přístupný podle ročního období (rok je rozdělen na 6 částí), v letním období (15.3. až 31.10.) je to v úterý až neděli od 10,30 do 16,00 hod. Většinu roku to ale neplatí v sobotu, kdy se otevírá až ve 13,00 hod. Bazilika sv. Martina bývá přístupná od 9,00 do 18,00 hod., jen v období 1.11. až 28.2. se zavírá o hodinu dříve. Vstupné do kláštera přijde na 6,00 € (skupinové je za 5,40 €).
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Ulm
Půjčovna autPříspěvky z okolí Klášter Wiblingen u Ulmu I. - historie (Kloster Wiblingen bei Ulm I. - Geschichte)
