Hospoda „U Vejrochů“ čp. 1 v Lejšovce

Na tomto místě stávalo dříve roubené chalupnické stavení, které podlehlo několikrát požáru a teprve počátkem 19. století bylo nahrazeno zděným objektem, což je vidět z indikační skici stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA233218400). Na rozdíl od jiných chalup nosilo vždy čp. 1, ať již podle starého původního, tak podle nového číslování, to proto, že náleželo mezi ty nejvýznamnější v obci, protože v průběhu času sloužilo jako kovárna nebo krčma.

Hospoda se v něm nacházela již v 17. století, pokud ne již dříve. Tehdy k ní nepatřily žádné dědičné role. Vrchnosti bylo odváděno 15 krejcarů svatojiřského a 15 krejcarů svatohavelského úroku, vedle toho ještě dále 1 slepice ouroční, 1 ½ kusu vajec, ½ husy od oumrtí a ½ slepice.

Prvním známým držitelem čp. 1 měl být Jakub Klukšnejder, který zemřel v roce 1588. Dalšími z řady jeho vlastníků se stali: Jan Krčmář, jenž zesnul roku 1619, a Jan Jirásek, který zemřel v roce 1655. K další zaznamenané změně vlastníka došlo roku 1683, kdy bylo stavení, náležející Pavlu Konířovi, zakoupeno Mikulášem Bartákem, jenž je jako majitel čp. 1 zmíněn ještě v roce 1689. Roku 1693 prodal dům Janu Vejrochovi. V roce 1702 ho zakoupil od vdovy Anny Vejrochové Václav Cejnar, který ho o 30 let později prodal opět Janu Vejrochovi. Zde se však objevuje v pramenech nesoulad, protože jedny tvrdí, že se stavení dostalo do rukou Jana Vejrocha od Václava Cejnara, druhé zdroje hovoří o tom, že ho získal od matky Anny, vdovy po Václavu Vejrochovi.

Ať tak či onak, stal se stejně jako jeho předchůdci vlastníkem a hospodářem na čp. 1, které se snažil rozhojnit, neboť roku 1769 koupil 6 strychů role od Jana Hejcmana z čp. 3. V roce 1779 převzal dům i s polnostmi Václav Vejroch, syn Jana Vejrocha. Roku 1817 převzal dům opět syn Václav. Později vlastnil tuto usedlost další Václav Vejroch, což můžeme vidět jak z již zmíněné indikační skici stabilního katastru od adjunkta 2. třídy Josepha Baudische a geometra 4. třídy Franze Soukupa z roku 1840, tak z parcelního přehledu z roku 1879, v němž je zakreslena další stavební úprava nemovitosti (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_3710_3). V roce 1845 ho převzal syn Jan Vejroch se svou nastávající manželkou Františkou, roz. Hejcmanovou. Roku 1880 měl být vybudován současný objekt hostince. O dalších osudech tohoto stavení hovoří Zdislav Vrabec ve své stati „Soupis popisných čísel a jejich obyvatel v obci Lejšovka. Stav k roku 1992.“, která vyšla v březnu 2006 ve „Zpravodaji obcí Mikroregionu Černilovsko“ takto:

„Dům č.1

HOSPODA.

Koncem 16. století krčma bez pole. V roce 1689 byl majitelem Miku1áš Barták, který ji koupil od Jana Jiráska. Vůbec prvním známým hostinským v Lejšovce byl Jakub Krčmář. Od roku 1702 je hospoda v majetku a v označení „U Vejrochů“. Vystřídaly se tři generace a poslední Marii Vejrochové byla živnost znárodněna ve prospěch družstevní Jednoty. To již měla zajištěno nástupnictví rodinou Kutíka Karla a Aloisie. Sál byl postaven v roce 1922. Časem přibývalo k hostinské živnosti polí na střední hospodářství. Později byla pole roznajata. Do roku 1990 se vystřídalo v hostinci nejméně deset zaměstnanců, jako vedoucích provozoven Jednoty, většinou krátkodobě. Hospoda byla majiteli vrácena v roce 1990. Synové Kutík Zdeněk (1922) a Jiří (1924). Přebírá Jiří, jeho dcera Marie (1949). Syn Jiří (1953) je ve Smržově, dcera Marie Eliášová v Novém Plese.“

K výše zmíněnému bych rád doplnil to, že po postavení sálu v roce 1922 byl hostinec stále víc navštěvován i z jiných pohnutek než jen kvůli posezení nad sklenicí dobrého moku či taneční zábavě, ale pravidelně se zde začaly pořádat různé schůze (18. srpna 1929 schůze josefovského okrsku Volné myšlenky), přednášky a vzdělávací akce. Roku 1927 tu měla několik přednášek dokonce Volná myšlenka a přednášejícím byl sám tajemník jejího ústředí Dr. Lubomír Milde z Prahy. O 3 roky později se v hostinci zase uskutečnila Husova oslava, protože jí nepřálo počasí. O Vejrochově rodu se zmínil rovněž „Venkov“, v němž 15. září 1935 vyšel tento článek:

„STARÉ SELSKÉ RODY FABIÁNŮV, HEJCMANŮV, JANDÍKŮV A VEJROCHŮV V LEJŠOVCE U JOSEFOVA.

Pan Jos. Jandík, ředitel č. školy v Lanškrouně, nám píše:

V malé vesnici Lejšovce, soudní okres Jaroměř, je několik rodů, z nichž všechny hospodaří na jednom místě od roku 1689, t. j. 246 let. V Knize nové gruntovní panství smiřického, uložené pod č. 180 v knihovním úřadě okresního soudu v Jaroměři, lze se dočísti podle zápisu z 15. února 1797 toto:

Grunt boučkovský č. p. 9. byl od roku 1689 do 1723 v rukou Jana Fabiána. Rolí má 22 prutů. Udržel se nezměněný v rodě Fabiánově do dneška.

Druhý díl gruntu Nejmanovského, 1 ½ lánu, převzal 1689 Jan Hejcman. Rod udržel se na témž místě rovněž do dneška.

Grunt Grylovský č. p. 7. koupil roku 1689 Václav Jandík. Při tomto bylo rolí 13 prutů. Rod Jandíkův hospodaří na zmenšené výměře rovněž do dneška.

Roku 1689 koupill Jan Vejroch od Mikuláše Bartáka chalupu č. 1., hospodu dědičných rolí nebylo žádných při této chalupě. Rod Vejrochův rovněž hospodaří do dneška. Kromě rodu Vejrochova, v němž není již mužských potomků, je v ostatních třech rodech o další mužské dědice postaráno. V jednotlivých rodech hospodařilo 7 generací po 246 let.“

Hrálo se tu však i ochotnické divadlo. Jeho konec znamenalo uzavření sálu roku 1961. Další přístavba se sociálním zařízením byla zřízena o 4 roky později, a to směrem do dvora. V témže roce byl přistavěn venkovní dřevěný bar a zastřešený venkovní parket s betonovou podlahou a venkovním barem. K další adaptaci hostince došlo ve 2. polovině 80. let 20. století. V letech 1990-1995 se zde konaly zábavy po ukončení „Posvícenského turnaje v malé kopané“. Následně došlo k restituci objektu. V letech 1995-1998 provozoval hostinec Jan Ferbas ze Skalice, v letech 1997-1999 Jindřich Šimon z Lejšovky, který se později přestěhoval do Jasenné, v letech 1999-2006 Vladislav Šimon z Lejšovky, později Milan Hejlek a v roce 2012 Jakub Hunana z Hradce Králové. 25. listopadu 2014 získala hostinec obec, a to v elektronické aukci dlužníka Milana Hejlka za 490 000 korun. S prvními opravami objektu začala obec o rok později. Hostinec však byl již předtím nahrazen soukromým klubem u tenisových kurtů, takže nastala debata na téma, co s ním udělat, od nápadu na jeho kompletní rekonstrukci na kulturní dům až po demolici objektu. Více o usedlostech v Lejšovce lze najít mj. zde: http://www.smirice.eu/usedlosti/lejsovka.htm.