Hložec - historie oblasti

Říká se, že prý "trocha historie" nikoho nezabije a tak si dovoluji nastínit vám stručnou historii této horské oblasti: nejstarší lidské osídlení z okrajů Hložce pochází dokonce už z nejstarší doby kamenné - neolitu. Ve Valašských Kloboukách, Lipině a Bylnici byly nalezeny sekeromlaty. Dnes se zdá až neuvěřitelné, že i tady sídlili pravěcí lidé a lovili v tehdy neprostupných pralesích pravěká zvířátka (anebo ony je...) V období lužické kultury - tedy v mladší a pozdní době kamenné - dosáhlo jižní Valašsko značné hustoty osídlení. Z této doby se našlo v trati zvané Ďulův kopec u Vrbětic rozsáhlé pohřebiště lidu popelnicových polí. Nálezy z lokality jsou bohaté na množství popelnic a užitkových nádob. Pak přišli do kraje Keltové a přinesli sebou vyspělejší lidskou civilizaci v podobě tzv.laténské kultury. Jako své hlavní sídlo si vyvolili dnešní hradní ostroh nad Brumovem a vystavěli si zde opevněné hradiště. Další přistěhovaleckou vlnu tvořili už Slované a toto intenzivní osidlování trvalo až do pol. 12.století. Nad Brumovem tehdy vzniklo dřevěné opevnění, předchůdce hradu kamenného.

Mohutná pevnost, vystavěná zde králem někdy před pol.13.století, nesloužila jen na ochranu zemských hranic a Vlárského průsmyku, ale zároveň sloužila jako sídlo velmi rozsáhlého panství. To původní sahalo na severu a západě až po řeky Dřevnici a Moravu, jih a východ tvořila uherská hranice. Hrad fungoval jako centrum správy a také jako jakési administrativní centrum středověké hospodářské správy. Proto zde panovník jako hradní purkrabí dosazoval své oblíbené a na svou dobu významné velmože. Od pol.16.století přichází mohutná migrační vlna původních rumunských pastevců ovcí a koz - Valachů. Ti osidlují výše položená místa v krajině, svahy a vrcholky hor, zakládají zde nové Pastviny, klučí lesy a postupně mění ráz KRAJINY na velmi malebnou typicky "valašskou krajinu." Obrovský boom kolonizace v celé oblasti zapříčinil to, že se od 17.století začíná celá tato veliká oblast na východě Moravy nazývat Valašskem!

Pohodu a prosperitu brumovského panství v 16.století střídají neblahé události století následujícího. Roku 1605 kraj navštěvují první nezvaní "zahraniční turisté" - bohužel se zbraní v ruce! Bočkajovci plení a drancují celý kraj, muži jsou odváděni do otroctví, ženy znásilňovány. Dřevěné vesničky a městečka Brumov a Valašské Klobouky se ocitají v plamenech, lidé hledají ochranu za pevnými zdmi brumovského hradu. Ten ale není nafukovací a tak se lidé z Valašskoklobucka musejí ukrývat v hlubokých lesích Hložce. Přichází 30.letá válka s návštěvami jejích vojsk, do toho vypuká Valašské povstání a vzbouřenci se na nějakou dobu zmocňují i brumovského hradu. Aby toho nebylo málo, následují ničivé vpády Turků, Tatarů a jiných hord a počátkem 18.století sem ještě pronikají Rákocziho uherští povstalci. V té době se v klobucké kronice píše, že zdejší lidé museli jako zvěř po 7 let v lesích Hložce přebývati, zatímco lišky se procházely mezi staveními vydrancovaného a vypáleného městečka.

Jen velmi pomalu se kraj vzpamatovává z válečných útrap a hrůz a dochází k oživení hospodářského života. Rozmáhá se soukenictví - hlavně ve Valašských Kloboukách, manufaktura vzniká ale i v Brumově. Po zániku brumovského hradu se vinou jednoho panského úředníka - (že by opravdu korupce?) - stěhuje celá správa panství v r. 1851 k nelibosti místních obyvatel do sousedních Klobouk. Ony sice už asi od 15.stol. plnily na panství funkci hospodářského a pak i soudního centra, ale díky tomuto rozhodnutí se Brumov stal bezvýznamným provinčním městečkem. V prosperujících Kloboukách se předtím v baroku hodně stavělo a vznikl zde např. morový Mariánský sloup, kde archanděl Gabriel drží malého Tobiáše - Dobiáše. Protože takových Dobiášů bylo v Kloboukách "jako naseto," vysloužili si tím Klobučané hanlivou přezdívku Dobiáši, dnes se jim říká Dobši. Na oplátku zase Klobučané neřeknou obyvatelům Brumova - Bylnice jinak než "Kajetáni." Z čehož vyplývá poučení, že velkými rivaly nemusí být jen velká krajská města jako jsou Hradec Králové versus Pardubice...

Od 2.pol.19. století přichází velký vzestup podnikatelů a továrníků - za všechny jmenujme např. Antonína Drehera, který na přelomu století kupuje většinu Brumovského panství. Roku 1896 přichází k veliké tragédii - při rozsáhlém požáru lehne popelem polovina tehdy ještě převážně dřevěného městečka Valašských Klobouk. Po velké světové hospodářské krizi se i do této oblasti vrací vlna prosperity, přerušená druhou světovou válkou. V posledních dnech války, při osvobozovacích bojích, "hostí" lesy Hložce prchající a na svém ústupu se zde skrývající německé vojáky. Pak už zde konečně po dlouhých staletích zavládne mír. Hložec se stává tichým svědkem výstavby nových továren: V Brumově - Bylnici je založen rozsáhlý MEZ, ve Valašských Kloboukách Pal Magneton a závod IGLA, dříve založená zbrojovka u Bohuslavic nad Vláří se rozrůstá na velké Vlárské strojírny. Velká změna nastává také v oblasti zemědělské výroby - v kraji jsou zakládána první JZD! Po zániku komunismu a odtržení Slovenska se tato oblast stává pohraničím. Továrny jsou rušeny anebo přecházejí na provozy s co nejúspornějším výrobním programem a tato oblast Jižního Valašska je postižena velikou nezaměstnaností. Jen pomalu se i tady začíná blýskat na lepší časy a městečka Brumov - Bylnice a Valašské Klobouky nabízejí návštěvníkům ve svých centrech čím dál líbeznější tvář. Rivalita "Kajetáni versus Dobši" ale trvá dál...

(Zde se váženým Klobučanům omlouvám, že nemám jak na potvoru jednu jedinou fotečku jejich města či památky - vše mám na negativech a skener nevlastním - ale co také čekat od Kajetána, že ano?!?)