Hemrovy skály

Jedná se o přibližně téměř 300 m dlouhý rozeklaný skalní hřeben temné barvy, který se nachází v jižní části jinonického katastru, kudy tečou Jinonický a Prokopský potok. Jeho nejvyšší část se nachází v nadmořské výšce 302,5 m n. m. Podle řady archeologických nálezů byla tato lokalita osídlena přinejmenším v mladší době kamenné, ale pravděpodobnější je, že pravěcí lidé se zde usídlili již mnohem dříve.

Původně skály bývaly plně zalesněné, ale o většinu porostů přišly již během středověku, aby byla celá okolní lokalita využívána jako pole a pastviny. Přímo ve skalách byl pak těžen i kámen (část materiálu na jinonický zámeček, který nechal vybudovat Pavel Michna z Vacínova, měla prý pocházet i odsud), přičemž většina z nich náležela místní obci nebo Johannu Adolfovi hraběti ze Schwarzenbergu, což je vidět např. v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=RAK088018400).

Dříve se tento skalistý útvar přezdíval různě, ale tato pojmenování nezahrnovala pouze ony skály, nýbrž i celé širší okolí. Původní jméno znělo Kácina či Káciny, a to od toho, že šlo o vykácená území, nikoliv tedy od vodního ptactva, jak se kolikrát píše. V německém Grundbuchu můžeme číst k roku 1702 W Kasynach a v rustikálním katastru z roku 1713 nalezneme pojem W Kalczinach. Teprve v v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 a v reambulaci stabilního katastru z roku 1877 se objevuje tvar Kacnia (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_2596_5), z čehož vznikl název Kační, objevující se pak v mnohých geologických dílech, a tudíž se šířící do všeobecně používaného vědeckého názvosloví. Načež se pojmenování ustálilo na pouhém názvu Skály.

Počátkem 20. století se však objevila jména Hemráky a následně i Hemrovy skály, které podle některých zdrojů měly obdržet své jméno podle vlastníka nedalekého statku (např. viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Hemrovy_skály), jenž měl své pozemky i v jejich části, ale jde o velký omyl, neboť tím, kdo jim dal své jméno, byl tesařský dělník a poslední jinonický pohodný Jan Hemer (1866-1907), jenž se svou manželkou žil v pod skalami při silnici se nacházející pohodnici (Nová Ves čp. 45), která patřila jeho ženě Marii, roz. Bauerové a provdané Kolingerové (za Jana Hemera se provdala 23. října 1894), neboť jako pohodný se živil již její zemřelý manžel Jan. Od něho pocházelo i pojmenování lesíka Nad Hemrovým, někdy zaznamenaným i v podobě Nad Hemračkou. Spojení Hemrových skal s kachnami se projevilo i v tom, že se v 70. letech 20. století spatřuje také výraz Kachní hřbet, naštěstí se objevující pouze ve Večerní Praze. Nadále se však do dnešních dní používá též pojem Černá skála, odvozený od vzhledu skal.

Z geologického hlediska to jsou vlastně výchozy pyroklastik a bazaltů Novoveského vulkanického centra a podložních sedimentů z období před více než 430 miliony let (pozůstatek dávné silurské podmořské "Novoveské sopky"), které jsou součástí v roce 1973 vyhlášené přírodní rezervace Prokopské údolí, protože již od 19. století byla tato lokalita významným geologickým, botanickým a dokonce i mykologickým nalezištěm, což se můžeme dozvědět z řady publikací a výsledků mnoha průzkumů, např. RNDr. Jana Otakara Martinovského z roku 1969, RNDr. Lubomíra Hroudy z roku 1989 a RNDr. Jaroslava Rydla z roku 1998.

Na málo přikrytých Hemrových skalách se z botanického pohledu vyskytují zejména suchomilné řídké trsy trav, drobné polodřevnatějící keříčky, mechy, lišejníky a z hub zde můžeme objevit též vzácnou hvězdovku Pouzarovu. Co tu roste přesně dnes, o tom se částečně můžeme dozvědět na těchto webových odkazech: https://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/prokopske-udoli/hemrovy-skaly a https://www.praha13.cz/mestska-cast/o-praze-13/krizem-krazem-prahou-13/2-hemrovy-skaly-prokopske-a-dalejske-udoli.