Farní kostel sv. Josefa ve Vlčkovicích v Podkrkonoší

V této lokalitě se nacházel původně hřbitov, na němž byla vystavěna v roce 1703 kaple Panny Marie (někdy zvaná jako hřbitovní), jež se nacházela spolu se školou „pod jednou střechou“. Tato existence je doložena ještě roku 1751. Během následujících válek byla využívána jako sklad potravin i krmiva pro pruské a ruské vojska. V roce 1788 zase začala sloužit jako kontribuční sýpka. Roku 1817 byla kaple přeměněna na školní místnosti s bytem pro učitele a můžeme ji ještě vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA546018400). Následně byla zbourána a na jejím místě byl v letech 1849-1850 postaven současný kostel. Největší zásluhu na jeho vybudování měl rychtář Horních Vlčkovic Josef Nimbsche, který v roce 1839 věnoval na přestavbu původní kaple 1 000 zl. a před svou smrtí roku 1846 odkázal svůj statek čp. 72, který byl odhadnut na 9 000 zl. na postavení kostela. V roce 1853 zde byla založena lokálie (o 2 roky později byla založena farní pamětní kniha) a roku 1887 fara. Do té doby náležela obec pod Choustníkovo Hradiště. V roce 1924 byla uspořádána sbírka na údržbu interiéru svatostánku. Z vybraných 15 857 Kč byla provedena oprava varhan, lavic, zpovědnice a Božího hrobu. 4. července 1929 byl chrám poškozen velkou vichřicí. Po roce 1945 začal objekt chátrat. Důvodem bylo to, že noví osídlenci nebyli z většiny věřícími a kostel byl vystavěn Němci, takže ho spíše brali jako připomínku starých časů. Stejně macešsky se choval k objektu též okres, kraj či stát. S rekonstrukcí kostela se začalo teprve v letech 2000-2001, a to jen díky Česko-německému fondu budoucnosti, k němuž se svými financemi přidala obec a řada místních obyvatel. Prohlášení za kulturní památku ministerstvem kultury pochází z 25. března 2008 a 24. dubna téhož roku nabylo právní moci (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-josefa-1262707). Roku 2008 byla opravena střecha. V roce 2011 došlo k sanaci krovu včetně lucerny a helmice, novému oplechování cibule včetně lucerny, opravě podlah lucerny, opravě hrotnice, makovice a kříže.

Jedná se o jednolodní, orientovanou stavbu s vysokou hranolovou dvoupatrovou věží v západním průčelí, bez vyznačeného presbyteria a polygonálně zakončenou. Věž je oddělena profilovanými římsami a zakončena oplechovanou zvoncovitou střechou s cibulí a lucernou, ve vrcholu věže je ještě makovice s latinským křížem. Po obvodu věže jsou v úrovni 2. patra obdélná okna, ve vrchní části se segmentem, která jsou kryta dřevěnými žaluziemi, pod okapovou římsou jsou zbytky plechových ciferníků věžních hodin. Vstupní portál od západního průčelí má pravoúhlé profilované ostění. V nadpraží je trojúhelný tympanon s poničenou štukovou omítkou, a tudíž bez výzdoby. Presbytář je trojboce zakončený, po epištolní straně lodi je přistavěna sakristie s obdélným půdorysem a oratoří v patře, v přízemí jsou obdélná okna osazena v kamenném ostění. Boční vchod do lodi z evangelní strany má pravoúhlé kamenné ostění s ušima a kapkami. V nároží věže a hlavní lodi po epištolní straně je přistavěno kruhové schodiště se vstupem na kruchtu a do věže. Po točitém dřevěném schodišti jsou uplatněna terčová prosvětlovací okna ve štukových šambránách. Do podélné lodi se vchází z podvěží, které je sklenuto plackou. Kruchta je nesena dvojicí kamenných toskánských sloupů. Podkruchtí je plochostropé a jeho statika je navíc zajištěna 2 hranolovými přízedními pilíři. Zábradlí kruchty je kamenné s profilovaným dřevěným madlem. Loď kostela a presbytáře jsou sklenuty valenou klenbou s pasy vynesenými na předsazených přízedních hranolových pilířích, dělena je do čtyř polí (tzv. česká placka). Polokruhově zaklenutá obdélná okna mají hluboké špalety. Fasáda stavby je členěna nárožními štukovými lizénami. Po obvodu stavby kostela probíhá nízký kamenný pískovcový sokl. Střecha kostela je sedlová, nad presbytářem zvalbená.

Inventář pocházel původně z doby výstavby kostela a doplněn byl v 1. polovině 20. století. Část z něj byla rozkradena při osídlování Sudet po roce 1945, něco bylo způsobeno válečnými rekvizicemi. Na hlavním oltáři, který je sloupový a portálový, je obraz patrona kostela sv. Josefa s Ježíškem na ruce z roku 1851 od kukského malíře Lorenze. Ten doprovázejí sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Oba postranní oltáře mají na pravé straně malbu Nejsvětější Trojice a na té levé obraz sv. Kateřiny Alexandrijské, oba pocházejí z roku 1851 od malíře Zieglera. V podkruchtí se nachází oltář Pany Marie Lurdské, zpovědnice a prosklená skříň s klekátkem k uctění Krista – Ecce homo. Vnitřní vybavení kostela bylo pořízeno z církevních fondů (varhany, lavice, zpovědnice, křtitelnice, Boží hrob, sakristie). Varhany zhotovil v roce 1853 Johann Barth za 800 zlatých. Roku 1912 prošly opravou a dispoziční změnou. Nikde se však nedochovalo jméno toho, kdo tyto práce vykonal (viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=3187). Podle všech indicií muselo jít o někoho z blízkého okolí, tj. varhanáře z Trutnovska.

Ve věži visely původně tři zvony. Velký zvon byl ulit Karlem Paulem v Hradci Králové roku 1850 a po svém prasknutí byl přelit v roce 1895 Ernestem Diepoldem v Praze. Tvůrcem prostředního zvonu byl Jan Jiří Kühner v Praze roku 1768. Umíráček o výšce 27 cm a průměru 33 cm byl bez datace a spadal do období založení chrámu, případně byl do kostela přenesen z dřevěné obecní zvoničky. Jediný text na něm byl tento: „GEMEINDE WÖLSDORF“. Dva zvony byly zrekvírovány v roce 1916. Zůstal zde tak jen prostřední zvon o výšce 47 cm, průměru 50 cm, s reliéfy sv. Josefa, Ukřižování a Zmrtvýchvstání a nápisem: „HAEC CAMPANA EXTRVI CVRA TVR EX VOTO BEATO IOSEPHO TVTORI HVIVS LOCI AI PERPETVO EIVS CLIENTE IOSEPHO SCHVBERT. IOHANN GEORG KVHNER GOSS MICH IN PRAG ANNO 1768.“