Vlčkovice v Podkrkonoší

Tato obec vznikla díky německé přemyslovské kolonizaci, i když osídlení se tu vyskytovalo již v neolitu. Podle prvního osadníka nebo organizátora byla ves pojmenována německy jako Wolfsdorf. Takto je známa ještě v roce 1515, později se její název změnil na Wölsdorf, nikoliv Wölfsdorf, jak se někdy uvádí. Český ekvivalent tehdy zněl jako Wlczkowicze. První zmínka o ní pochází z 27. června 1415. Tehdy byla uzavřena kupní smlouva mezi Žofií, vdovou po Janu Rohtsteinovi z Rohtsteinu, a Janem Městeckým z Opočna. V ní je rovněž uvedeno, že vznikla v roce 1410. Tehdy byly Vlčkovice poddanskou vsí s vlastní samosprávou a spadaly pod hrad v Choustníkově Hradišti. Počátkem 14. století náleželo hradišťské panství Půtům z Turgova, od nichž je v roce 1382 získali Jan a Václav Krušinové z Lichtenburga. Následně panství měnilo až příliš často své vlastníky, přičemž neznáme přesně jejich posloupnost. Mnohé prameny se tak navzájem liší. V lednu 1418 souhlasil Jiří z Hustířan s přenecháním vlčkovického léna Hanovi z Kohoutova, po němž získal celé Vlčkovice jeho syn Bohuněk. Roku 1457 prodal Bughard z Janovic hradišťské zboží Mikuláši z Házenburka a na Kosti. V roce 1492 se stali majiteli Vlčkovic Hanovi vnukové Václav a Mikuláš Hrabišové z Nové Vsi. Roku 1504 je prodali Burianovi ze Schwarzenburgu, čímž se opět vrátily k hradišťskému panství. V roce 1520 náležely Adamovi Silbrovi ze Silbersteinu a na Pilníkově. Později vlastnil Vlčkovice Diviš Slavata z Košumberku, který roku 1541 prodal celé hradišťské panství Mikuláši Pecingarovi z Bydžína, po jehož smrti v roce 1561 získal tyto majetky jeho syn Balcar. Balcarův syn Václav Mikuláš prodal Vlčkovice svým strýcům Albrechtu Ctiborovi a Heřmanu Vilémovi Pacingarovým z Bydžína. Druhý z nich si v Horních Vlčkovicích vybudoval menší tvrz, jež zanikla kolem roku 1630. V roce 1598 zemřel Albrecht Pecingar a jeho majetky byly rozděleny podle kšaftu z roku 1594. Syn Heřman Vilém obdržel Vlčkovice a další vsi, Albrecht Ctibor zbytek hradišťského panství. V roce 1622 propadlo vlčkovické zboží české královské komoře, protože Heřman Vilém Pecingar z Bydžína (psán též jako Petzinger z Bydžova) se účastnil stavovského povstání. O rok později zakoupil Vlčkovice Albrecht z Valdštejna, který je roku 1624 směnil s Marií Magdalénou Trčkovou z Lobkovic, čímž se Vlčkovice staly opět součástí hradišťského panství. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna a Adama Erdmana Trčky z Lípy v roce 1634 obdržel 4. dubna 1637 hradišťské panství František hrabě z Ulfeldu. Roku 1652 připadlo Octavianu Piccolominimu de Amalfi. Prvním známým rychtářem je v roce 1651 Martin Jeschke. 15. listopadu 1664 ho zakoupil od markraběte Leopolda Viléma Bádenského Jan hrabě Sporck (později psán i jako Špork). Roku 1695 František Antonín hrabě Špork pronajal horní mlýn Kryštofu Havlovi, prostřední Jiříkovi Havlovi a dolní, také zvaný jako rybniční, odprodal. V roce 1751 byla zřízena v Horních Vlčkovicích samostatná filiální škola. 10. července 1762 táhli vsí pruští kozáci, kteří později zapálili Hradec Králové. Ve Vlčkovicích si řekli o 112 zlatých dukátů výpalného. Mezi Kuksem a Vlčkovicemi však poprvé tábořili již předchozího roku. V roce 1778 byl vlčkovický lenní statek rozparcelován. Téhož roku se tu utábořil pruský král Bedřich II., a to v Horních Vlčkovicích čp. 56. Prusové odtáhli 15. srpna 1778 a po nich tu zbyla zničená ves, protože na 60 chalup bylo využito jako otop. 6. září 1778 navštívil Vlčkovice Josef II. V roce 1817 byla kaple přestavěna na kontribuční sýpku. V prosinci 1845 založil obchodník s plátny Josef Hofmann v obou vsích přádelní školy. Místní obyvatelé mu nedůvěřovali, a tak začal do přádelní školy posílat svou jedinou dceru a slíbil kupovat plátna vyrobená ze školní příze. Do roku 1848 patřily Dolní a Horní Vlčkovice (Wölsdorf-Nieder a Wölsdorf-Ober) pod hradišťské panství, přičemž každá měla svého rychtáře a vedla samostatné účty.

V roce 1849 byly obě části sloučeny do samostatné politické obce Vlčkovice, ale již roku 1866 došlo k jejich opětovnému rozdělení. V roce 1853 byla zřízena lokálie, jež byla roku 1887 povýšena na faru. V letech 1853 1854 byla postavena nová školní budova. Prusko-rakouská válka v roce 1866 se dotkla obce jen částečně, a to tím, že skrz ní prošla pruská vojska 30. června 1866 po vítězství u Svinišťan. Roku 1870 byla Josefem Hofmanem vybudována hřbitovní kaplička. V roce 1875 byl ustaven SDH. O 8 let později došlo k novému očíslování domů. Roku 1884 vznikla místní skupina německého školního spolku – Schulvereinu. V roce 1894 došlo k ustavení Spořitelního a záložního spolku pro Horní Vlčkovice, Dolní Vlčkovice a okolí. Roku 1903 byla provedena přístavba školy. V roce 1905 vznikl zemědělský spolek a v Horních Vlčkovicích byl otevřen poštovní úřad. O rok později se ustavil tělovýchovný Deutscher Turnverein. Roku 1913 došlo k elektrifikaci obce. V roce 1916 byla zrekvírována dvojice zvonů, na kostelní věži tak zůstal pouze zvon sv. Josef. Z front 1. světové války se nevrátilo 23 zdejších mužů.

Protože se mnozí Němci přihlásili po vzniku ČSR k provincii Deutschböhmen, přišli do obce královédvorští a jaroměřští příslušníci Národní obrany, jež byli vystřídáni v prosinci 3 vojáky s důstojníkem. Nejvíce v obci zbrojil továrník Selisko, nadporučík v záloze, který však po příchodu československých ozbrojených sil své zbraně odevzdal. Dodnes se traduje to, že jim předal kulomet. Roku 1920 vznikly katolický spolek a německý lidový spolek práce. O 8 let později začal v obci zastavovat autobus na lince Dvůr Králové nad Labem-Česká Skalice. V letech 1938-1945 náležela obec do Třetí říše. Většina zdejších mužů padla nebo se dostala do zajetí. Jen mezi 1. zářím 1939 a 10. srpnem 1944 padlo na frontě 28 místních mužů. Prvním z nich byl 10. září 1939 Emil Kreigler z Dolních Vlčkovic čp. 5. Od února do dubna 1945 procházeli obcí nebo se na nějaký čas usadili němečtí uprchlíci z východních území, kteří utíkali před Rudou armádou. Ta vstoupila do obce 8. května 1945. Následně byly v obou obcích ustaveny místní správní komise, jež byly složeny z českých občanů od Dvora Králové nad Labem. V Dolních Vlčkovicích byl předsedou František Strnad a v Horních Vlčkovicích Jan Barbora. Na pomoc jim bylo vysláno 10 vojáků z jaroměřské posádky a neznámý počet příslušníků revolučních gard. Začaly odsuny německého obyvatelstva a éra rabování. V letech 1945-1946 bylo z Vlčkovic odsunuto na 623 obyvatel i zde se nacházejících uprchlíků. V roce 1947 vznikla TJ Sokol jako pobočka královédvorské jednoty. Ustavující schůze pobočky se uskutečnila 12. dubna 1947 a samostatné jednoty 26. září 1948. Roku 1949 byl založen Čs. svaz mládeže, JZD (11 členů) a začala přestavba hostince U Mašků na sokolovnu. V roce 1950 došlo ke sloučení obou obcí (nejprve jako Vlčkovice a od roku 1966 jako Vlčkovice v Podkrkonoší) a vznikl Výbor žen při MNV. 1. září 1950 byl žňový útulek přeměněn na mateřskou školu. Roku 1964 byla založena hudební skupina, jež v roce 1978 získala pojmenování Melodik. Roku 1968 došlo k otravě ryb v potoce, který teče obcí. V letech 1970-1974 byla vybudována velkovýkrmna prasat. V letech 1972-1973 byla provedena rekonstrukce silnice. V lednu 1974 byla ustavena místní organizace Čs. svazu žen. V roce 1976 byla zregulována Drahyně od Dolních Vlčkovic ke Stanovicím. Roku 1978 byla adaptována hřbitovní kaple, opravena kanalizace a vydlážděny chodníky. V roce 1983 došlo k rekonstrukci kinosálu, zrušení zdejší školy a budova MNV získala novou omítku na jižní straně. 21. prosince 1989 bylo založeno Občanské fórum. O rok později byla provedena rekonstrukce kulturního domu. Roku 1995 byla opravena budova obecního úřadu. V roce 2001 byla opravena hasičská zbrojnice. Roku 2002 byl instalován bezdrátový místní rozhlas. O rok později byla zrušena MŠ. V roce 2005 byl opraven mostek u kostela. V letech 2005-2006 došlo k plynofikaci obce a rekonstrukci veřejného osvětlení.

Nejvýraznější zdejší pamětihodností je od 24. dubna 2008 památkově chráněný kostel sv. Josefa, který byl postaven v letech 1849-1850 na místě původní barokní kaple Panny Marie z roku 1703. Dále zmiňme: od 22. dubna 1964 památkově chráněnou roubenou kovárnu čp. 21 z poloviny 19. století se zděným přístavkem z roku 1922; od 17. ledna 2002 památkově chráněný přízemní dům čp. 52 s roubenou částí z 18. století a zděnou klasicistní přestavbou z 19. století; přestavěnou faru z roku 1849. Od 22. dubna 1964 do 27. února 1990 byl památkově chráněn rovněž vodní mlýn čp. 73 z roku 1728. Dále se v obci nachází řada křížů a soch svatých, o nichž se dnes mnoho neví, neboť vědomosti o nich si odnesli zdejší obyvatelé do odsunu po roce 1945. Mnohé z nich byly zničeny. Stejný osud měl rovněž pomník padlým v 1. světové válce, který stával u obecního úřadu a odstraněn byl někdy v letech 1966-1968. Z Horních Vlčkovic pocházel Johann Faltis (* 4. června 1796 Horní Vlčkovice - 18. února 1874 Trutnov), od roku 1836 vlastník největší mechanické přádelny lnu ve střední Evropě v Mladých Bukách a v roce 1835 zakladatel 1. přádelny lnu v dolnorakouském Pottendorfu; a Josef Kudernatsch (* 26. dubna 1831), od roku 1872 společník newyorské továrny na piana Sohmer & Comp. Dodejme ještě, že pekař z Horních Vlčkovic Karl Selisko byl v letech 1876-1880 členem okresního výboru a v letech 1880-1910 královédvorským okresním starostou a řídící učitel Franz Kriegler (1818-1901) působil v letech 1836-1889 jako učitel, z toho 46 let ve Vlčkovicích, a v roce 1886 obdržel za svoji službu stříbrný záslužný kříž s korunou. V jeho povolání pokračoval od roku 1867 rovněž syn Arnold (* 1846).