Evangelický kostel v Bukovce

Bukovka byla známá svým odporem vůči římskokatolické církvi a všem zlořádům v ní již od husitských dob, a tak tomu bylo až do pobělohorských dob, kdy zdejší lidé náleželi mezi ty osadníky na pardubickém panství, kteří nejtužeji odpírali tehdejší rekatolizační hnutí. Část mu sice podlehla, ale zbytek vytrval, i když se navenek tvářil jako součást římskokatolické církve. Tajně se četly všechny "kacířské" knihy, mnohdy dobře ukryté po místních staveních, stejně tak se kázalo a konaly kališnické bohoslužby. Kvůli těmto fanatikům byl dokonce roku 1777 vyslán do Rohovládovy Bělé misionář Jan Brudna, který tu během tří let mj. honil nekatolíky, pálil jejich knihy a místo nich rozdával ty římskokatolické.

Nakonec byl 13. října 1781 vydán císařem Josefem II. toleranční patent a hned se začali zdejší obyvatelé hlásit k vyznání svých předků, i když tehdy pouze k helvetskému vyznání, protože podle tamního starého kalvinisty Jiřího Panchártka "Lutheráni drží hada za ocas". Nedlouho poté bylo v Bukovce již 15 evangelíků a jejich počet se posléze začal zvětšovat, i když zprvu museli za různými církevními úkony jinam, zvláště do Pardubic. Toleranční sbor v Bukovce vznikl v roce 1783 pod vedením pastora Jana Kazaye (první bohoslužby se zde uskutečnily 3. srpna 1783) a jeho prvním úkolem se stalo získat vlastní modlitebnu. Místní rolník Jan Salavec, v jehož stodole se původně konaly bohoslužby, daroval církvi pozemek na její stavbu. Dřevěná modlitebna byla postavena roku 1784, posvěcena 31. července 1785 a podle tehdejším předpisů neměla věž a vchod byl odvrácený od veřejné cesty. Ze zbytků dřeva byla o rok později zbudována fara, která se nachází za kostelem. Časem sbor zanikl, věřící z Bukovky připadli ke Krakovanům a teprve v roce 1823 byl zdejší sbor znovu obnoven, aby následujícího roku zahájil stavbu jednopatrové fary a v roce 1831 nechal vystavět novou faru (postavena byla mistrem zednickým Josefem Francouzem podle plánů jeho kladrubského kolegy Kučery), aby bylo vše dokončeno až revolučního roku 1848.

S výstavbou kamenné modlitebny to však bylo složitější. První pokusy o ni můžeme najít v roce 1836, kdy byla sehnána část stavebního materiálu i finančních prostředků. Osobní animozity a různé spory však měly za následek, že kostel evangelické církve helvetského vyznání vznikl až v letech 1859-1861 a k jeho posvěcení došlo 6. října 1861. Roku 1924 si vystavěl sbor s kostelem sousedící Husovu síň. 4. července 1929 byl kostel poškozen vichřicí, ale následně byl hned opraven. V roce 1935 byly díky sbírce mezi členy sboru a odkazu zesnulého živanického člena Pavelky pořízeny 3 zvony. Jejich odevzdání vykonal 10. června 1935 náměstek synodního seniora Kamil Nagy. O 3 roky později bylo nastíněno, že je potřeba opravit interiér chrámu a postavit novou faru, protože ta dosavadní z roku 1848 potřebovala stále víc oprav, a tudíž velké množství finančních prostředků. Sborové shromáždění se sice usneslo na zřízení zvláštního stavebního fondu, ale potřebné finance sboru chyběly, protože většina jeho členů nepatřila zrovna mezi movité občany. Takže vše zůstalo při starém.

Teprve po osvobození v roce 1945 byly zahájeny přípravy k velké sbírce na důkladnou opravu církevních budov a stavbu nové fary. V létě 1951 došlo k velké rekonstrukci kostela, kterou umožnily finanční příspěvky synodní rady a KNV. Sami členové sboru se účastnili brigád, darovali stavební materiál a někteří i finance. O rok později byla přeložena střešní krytina. Další oprava proběhla roku 1963. Později byla postavena nová fara, jež byla odevzdána svému účelu 20. října 1968. V roce 1984 byly opraveny klempířské prvky na objektu. V roce 1995 se podařilo s finanční pomocí města Basileje, obecního úřadu v Bukovce a z darů členů sboru provést opravu fasády a v následujícím roce pak i interiéru kostela. V letech 2014-2015 proběhla termosanace krovů a nátěry dřevěných konstrukcí střechy kostela ochrannými prostředky. Roku 2018 získal objekt nové krovy a střešní krytinu nad lodí.

Tento novorenesanční objekt má obdélnou loď se vstupem obráceným k silnici. Nad vstupním průčelím se tyčí jehlancovitě zastřešená hranolová věž, pod kterou se nachází vchod do kostela, nad nímž je vyveden do fasády nápis: „JÁ JSEM DVÉŘE, SKRZE MNE VŠELLIBY KDO, SPASEN BUDE, A VEJDE I VYJDE, A PASTVU NALEZNE JAN X IX.“ Vnější fasáda je zdobena řadou biblických citáty. Vlevo od vchodu se nachází v mělkém výklenku text: „Náš král Ferdinand I. Dobrotivý, svobodné a evangelické město Basilej, Gustav-Adolfský spolek, skoro všickni zdejší evangelíci a mnohé jiné církve stavěli dům tento celý z lásky.“ Nalevo je naopak biblický citát: „Bůh láska jest, a kdož v lásce přebávý v Bohu přebývá a Bůh v něm. I. Ján. 4.16.“

Vedle hlavního se v kostele nachází trojice vedlejších oltářů, jež mají úpravu z 2. poloviny 19. století. Oltář Panny Marie je z roku 1852. Oltář Božího hrobu má altare portabile z roku 1602, svěcené od Bonea, arcibiskupa pražského. Druhý postranní oltář je zasvěcen sv. Janu. Nad vchodem do sakristie visí obraz sv. Rosalie, jehož autor se inspiroval technikou Ignáce Raaba. Rámec je z poloviny 18. století. Z téže doby je dřevěná kazatelna s rozetami a slunečnicovými květy a křtitelnice s třemi nohami z téhož materiálu. Za faráře Sebastiana Karáska byl opraven hlavní oltář, kazatelna a došlo též k pořízení nové křížové cesty. Uvnitř kostela je navíc umístěna pamětní deska s textem: „NEBO JSEM USOUDIL NIC JINÉHO NEUMĚTI, MEZI VÁMI, NEŽLI JEŽÍŠE KRISTA A TO TOHO UKŘIŽOVANÉHO. I. KE KOR. 2,2 V UPOMÍNKU NA JOSEFA DOBIÁŠE, FARÁŘE A HISTORIKA, BUDOVATELE TOHOTO CHRÁMU PÁNĚ A DUCHOVNÍHO SBORU 1858-1908 VZPOMÍNEJTE NA VŮDCE SVÉ, KTEŘÍŽ VÁM MLUVILI SLOVO BOŽÍ... ŽID.13.7. L. P. 1947“

Do věže, jež od svého postavení v roce 1861 postrádala jakýchkoliv zvonů, byla v pozdější době zavěšena trojice původních zvonů. První vážil 737 ½ libry a měl obraz sv. Pavla a sv. Václava; druhý měl hmotnost 360 liber a na jeho plášti byl obraz sv. Jiří s krucifixem a třetí vážil 215 liber, později pouze 183 liber a byl obohacen vyobrazením Panny Marie. Později byla trojice zdejších zvonů popisována takto: první o průměru 0,93 m, výšce 0,80 m (s korunou), s reliéfy sv. Pavla a sv. Václava a s nápisem: „KE CTI A CHWALE BOHU WŠEMOHOUCÍMU ULITÝ OD ANT. SCHNEIDRA V HRADCI KRÁLOWÉ W ROKU P. 1829.“; druhý o průměru 0,72 m, výšce 0,65 m byl přelit roku 1879 nákladem faráře Františka Hýbla a třetí o průměru 0,56 m, výšce 0,52 m byl přelit v roce 1855 od K. Hellmanna v Praze. Díky rekvizicím obou světových válek (5. března 1942 byly zrekvírovány zvony, jež byly zavěšeny na věž 10. června 1935) se do dnešní doby dochoval pouze 1 zvon. Více o sboru se dá najít zde: http://bukovka.evangnet.cz a o celé obci lze získat mnoho cenných informací v knize "Bukovka v proměnách času. 650 let: 1365-2015" od Aleše Kozára.