Džbán (Molkenkrug, Krhanice, Mléčný džbán)

Na severovýchod od mimoňské místní části Vranova (něm. Rabendorf), v katastru zaniklé obce Svébořice, se nachází řada rozptýlených skalních útvarů, jimž se dnes říká Vranovské skály. Jedná se zvláště o soustavu různých věží a malých hřbetů, která je dnes zvláště stanovištěm teplomilné květeny a neopominutelné jsou obdivuhodné výhledy odsud do celého širého okolí.

Známé jsou tím, že patří k jedněm z mála míst, kde vystupují vápnité pískovce s vyšším obsahem uhličitanu vápenatého a ty jsou doprovázeny reliktními bory, které nahradily původní borové doubravy. Není tedy divu, že jsou od roku 1990 památkově chráněné (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=1352), i když tento krok je mnohem staršího data, ale jeho realizace trvala dlouho a vyvrcholila v roce 1985, kdy proběhla na Českolipsku prověrka účinnosti stanoveného ochranného režimu maloplošných chráněných území a ruku v ruce s tím došlo k navržení řady opatření k zdárné ochraně těchto míst a jejich doplnění o nové. Právě tehdy byly Vranovské skály doporučeny KSSPPOP v Ústí nad Labem k ochraně ve formě chráněný přírodní výtvor.

Každý z návštěvníků zná zejména Juliinu vyhlídku, pojmenovanou v roce 1822 podle Julie Hartigové; Vranovský hrádek či Luční skálu, ale obdivuhodná je i 30 m vysoká středněturonská skála Džbán (Molkenkrug, Krhanice), k níž se vztahovala řada pověstí a byla zmiňována v řadě turistických průvodců již od 2. poloviny 19. století, stejně tak v odborné geologické literatuře (např. v knize "Erdgeschichte und Bau des Sudetenlandes" od Bruno Müllera) a ve většině kartografických děl (indikační skica stabilního katastru z roku 1843, viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL171018430).

Zajímavé je rovněž to, že v obou řečích je vlastně nazývána stejně, protože všem svým tvarem připomínala džbán na mléko, i méně známý výraz krhanice totiž znamená velký dvouuchý a vysoký hrnec baňatého tvaru, do něhož se dávala dříve sebraná smetana. Na závěr ještě musíme dodat, že právě zde měl prý zahynout mladý horolezec Fellmann, jenž se sem měl vydat z Horního Hanychova. Právě již od přelomu 19. a 20. století byla tato i sousední skály místem, kam vyráželi členové německého horského spolku (něm. Der Deutsche Gebirgsverein für das Jeschken- und Isergebirge) a mnozí jiní. Dnes na této skalní věži, zmiňované ještě v publikaci "Cvičné skály a horolezectví v Československu" od Rudolfa Piláta, však není lezení povoleno a člověk se může pouze podívat ze zdejší vyhlídky.