Dům čp. 65 na Pražské třídě v Hradci Králové

Tento nárožní statek v barokním stylu čp. 65 pochází z konce 18. století a dříve nesl staré čp. 57. Roku 1778 při prodeji pozemku Exnerovi byl zmíněn starý Jan Rychtr. 24. srpna 1780 Jan a Alžběta Rychtrovi prodali nově vystavěný domek čp. 57 vedle Josefa Makovce a Jana Exnera Janu Wankemu, a to za 340 zlatých. Podle josefinského katastru z roku 1785 měl Jan Wanke (též psán jako Vaněk) 312 čtverečných sáhů zahrady, 3 3/8 centu výnosu sena a 1 11/16 centu výnosu otavy (Fasse kuklenská, I. položení: Kuklenské). Protože nebyl zmíněn mezi zdejšími řemeslníky, můžeme z toho dovodit to, že se živil z jedné části zemědělstvím a ze druhé při stavbě královéhradecké pevnosti, jak to bylo tehdy obvyklé. V roce 1800 Jan, Pavel a Anna Vaňkovi prodali dům a chalupu čp. 57 Marii Marvanové a ta roku 1802 postoupila půl domu v Hradci Králové a k němu náležející chalupu v Kuklenách čp. 57 manželovi Antonínu Krupařovi. Ten tuto nemovitost prodal Josefu a Barboře Kuncovým a oni v roce 1815 Josefu a Anně Bernardovým.

Později dům připadl rodu Helvichů, neboť roku 1825 Konrád a Apolena Helvichovi popustili čp. 65 svému synovi Josefu Helvichovi a jeho manželce Terezii. Ti k němu přikoupili od Václava Součka 6 korců role. V roce 1831 koupila Apolena Helvichová, roz. Andresová, Jelínkovskou roli se stavením čp. 20/23 (staré/nové čp.) od Jana Komárka. Josef Helvich koupil od mlynářky ze Ždánic 3 korce role a o 4 roky později od obce kus pozemku před jeho domem a zahradou a od mlynářky z Budína 4 korce role.

Roku 1851 byl Josef Helvich zvolen do obecního výboru. Kromě toho měl kupecký krám a prodával rovněž železo; od toho se zde říkalo „u Železných Helvichů“, případně „u Železníků“. Na zahradě měli stavení Kubátovi a Hynkovi. V roce 1840 koupil čp. 93 a 94, kterým se říkalo „Helvichovy chalupy“ a na jejich místě postavil následně stodolu. Kromě toho vlastnil domy čp. 65-67 a nechal postavit sochu Panny Marie u silnice do Plačic. Roku 1857 zdědili jeho majetek synové Josef, Albert, August, Wilhelm a Ludvík. V roce 1860 nechal Josef Helvich postavit nové maštale a kolnu. On to byl vůbec velmi podnikavý a přičinlivý člověk, např. roku 1873 navštívil vídeňskou světovou výstavu a podařilo se mu na ní ukořistit 3 zrnka alžírského žita. Ty následně zasel v Kuklenách a po pětiletém období již sklidil 30 hl tohoto obilí. Vedle toho byl velkým propagátorem pěstování cukrovky a čekanky. Rovněž se snažil zavést do své obce i širšího okolí novou mechanizaci a různé pokrokové metody.

V roce 1866 se několik kuklenských mladíků chtělo proplížit do královéhradecké pevnosti, kde vojákoval jejich kamarád. Z pevnosti však byli zpozorováni a považováni za pruské vojáky. Jeden z dělostřeleckých granátů doletěl až na pole za Helvichovým domem. Nebyla to však jediná věc, která se Helvichovým tehdy udála. Protože se Josef Helvich přátelil s pruskými důstojníky, byl podezřelý, že jim poradil, aby prokopali úval v Šostenské hrázi a díky tomu část vody ze zatopené kotliny kolem pevnosti odtekla. Po odchodu pruských vojáků z Kuklen byl zatčen, ale kvůli všeobecné amnestii byl zanedlouho propuštěn. Dalšími vlastníky čp. 65 byli: v roce 1863 Marie Helvichová, roku 1869 Josef a Marie Helvichovi, v roce 1873 Ludvík Helvich, roku 1903 Marie Helvichová a v roce 1921 Josef Helvich, přičemž obchod smíšeným zbožím Josefa Helvicha byl vymazán z rejstříku královéhradeckého krajského soudu již roku 1890. V roce 1931 zde žili v domě čp. 65/66: rolníci Jaroslav a Josef Helvichovi, vdova Bohumila Helvichová, strojník Eman Doležal, dělník František Pachl a účetní Karel Rössler. Před rokem 1927 tu měl svoji dílnu též kameník a sochař Jan Mertlík, který se odtud přestěhoval do domu čp. 27 na Denisově náměstí.

Roku 1925 bylo Josefu Helvichovi povoleno vyměnit dřevěný plot za drátěný se zděnou podezdívkou. V roce 1935 byl obcí 2x vyzván k úpravě nevyhovujícího komína. Roku 1940 byl před domem vydlážděn chodník. Zemědělstvím se Josef Helvich živil i za německé okupace a po celé toto období byl dům vzorně udržován. Na rozdíl od jiných objektů se dočkalo čp. 65 oprav i v době po roce 1948, protože jeho vlastník se jej snažil udržet v původní podobě, přestože tato barokní budova z roku 1781 s 2 mohutnými branami a bohatě zdobeným průčelím nebyla nikdy zapsána ve státním seznamu nemovitých kulturních památek. V roce 1973 tak došlo k opravě jeho bočního zazděného portálu. Členy Klubu ochrany památek a přírody v Hradci Králové byl zrestaurován klenák s nápisem: „1781 – P – W“ a se složitou značkou připomínající formou kotvu. A takových oprav proběhlo postupně několik, např. roku 1980, vždy však podle finančních možností vlastníka objektu, jímž byl v roce 2010 Karel Hašek, následně byla jeho majitelkou MUDr. Pavla Pršalová a dnes patří firmě Tlapnet s. r. o.

Dům čp. 65 na Pražské třídě v Hradci Králové na mapě