Dobřeničtí čápi, kteří se v roce 1845 nebáli ani vyzvánění zvonů

Jako zajímavá epizoda, jež se udála v historii Dobřenic, obce na pomezí Královéhradecka a Pardubicka, je přílet velkého množství čápů, kteří se usadili po vsi a nebáli se vůbec ničeho. Neměli strach z místních lidí, dokonce se nebáli střelby a nic si nedělali též z vyzvánějících kostelních zvonů. Snad byli svojí dlouhou cestou tak znaveni, že jim vše bylo jedno, i když spíše se zdá, že čekali na své „spolucestující“, jež se opozdili a bez nich by na cestu nevyrazili. Tehdy však vyvedli všechny zdejší obyvatele z míry. Ale dejme slovo dobřenickému kronikáři, který o této události zapsal toto:

„Čápi. (Doplněk k zápisu o kostele.) Ve večerních hodinách dne 9. srpna 1845 přiletělo od severozápadu ohromné množství čápů. Několikrát zakroužili a snesli se na střechu zdejšího kostela a věže, na zámek, na panské stodoly a stáje a na hospodu. Postavili se do pravidelné široké řady jako by je inženýr rozestavil. Dvůr byl jimi téměř obrouben. 9. srpna byla sobota, a když se večer zvonilo všemi zvony klekání, čápi se ani nehnuli, ale hlavu pod křídlem na jedné noze stáli. Při východu slunce přiletělo nové hejno čápů, ku kterým se zdejší přidali a společně jihovýchodním směrem odletěli. V noci bylo osm chyceno, přistřižena jim křídla a puštěni po dvoře. Později létali na polích a lukách. (Pamětní kniha farní - II. díl, str. 135.)“

Není jistě bez zajímavosti, že v původním znaku Dobřenských z Dobřenic, kteří zde hospodařili od dávných dob až do roku 1863, kdy jim bylo jejich panství prodáno v dražbě, se nacházel k pravé straně obrácený bílý čáp s červenýma nohama a s černými křídly na modrém podkladě, a to jako připomínka rodové pověsti, v níž jeden z legendárních předků Předbor, syn dobřenického rytíře Petra (jinde byl mladík označován za Kunatu), dlel v tureckém zajetí a čáp, který v létě létal do jeho domova (zvaný rovněž různě, ať již jako Čeperka, nebo Šotek), mu pomohl zanesením zprávy k návratu zpět, aby zachránil toho, kdo mu před lety pomohl, když se při nárazu do větve zranil. Právě zajatý šlechtic se ho tehdy ujal a na zdejší tvrzi čápa vyléčil.

Tato legenda je od těch dob vykládána v mnoha verzích a přebrána byla i do několika knih, z nichž nejlépe je zpracována v "Erbovních povídkách" od Marie Kubátové, v "Pohádkách, pověstech a národních písních Královéhradeckého kraje. Dílu I." od Františka Ladislava Sála nebo ve "Velké knize pověstí z českých, moravských a slezských hradů a zámků" od Josefa Pavla a Nadi Moyzesové. Díky tomu se čáp ocitl též na obecních symbolech, které byly obci uděleny 18. června 2003 (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/602).

Dobřeničtí čápi, kteří se v roce 1845 nebáli ani vyzvánění zvonů na mapě