Dětřichov nad Bystřicí-drobné památky

Obec Dětřichov nad Bystřicí s 509(2005) obyvatel s místní částí Krahulčí se 3(2005) obyvateli, se nachází v Nízkém Jeseníku při silnici ze Šternberka do Bruntálu, pod nejvyšším vrchem Nízkého Jeseníku-Slunečnou (800 m n. m)., dříve nazývanou Rozsutice, která je rozvodím Černého a Baltského moře. Mezi Dětřichovem a Rýžovištěm v Horním lese v 665 m n. m., pramení řeka Bystřice, která téměř po celé své délce toku 56 km vyryla do jesenické hornatiny hluboké, romantické údolí vyhlášené přírodním parkem „Údolí Bystřice“.

Ves se poprvé uvádí pod názvem Ditrichova Lhota v r. 1317 jako lenní uhlířská a dřevařská ves, spadající pod správu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu. Další zmínka o vsi je z r. 1410, za 30leté války zpustla a byla opět obnovena v r. 1660 pod názvem Jetřichovice, něm. Dittersdorf. Na místě starého dřevěného kostelíka postaveného v r. 1350 byl postaven v letech 1766-1767 barokní Kostel sv. Jiří s oltářním obrazem od Jana Amlera ze Šternberka a na počátku 19.stol. vybaven barokními varhany v šesti mutacích, které postavil A. Steinunger z Andělské hory. Ke kostelu bylo později vysázeno lipové stromořadí. R. 1834 bylo v Dětřichově 75 domů a 590 obyvatel. V r. 1850 se Dětřichov osamostatnil, v r. 1853 byla otevřena obecná škola. Česká menšinová škola byla otevřena v r. 1929. V r. 1862 byla založena v Dětřichově pila a v r. 1869 založili knížata z Lichtensteina druhou pilu. V letech 1903-1912 byla lesním úřadem knížete Jana II. z Liechtensteinu v Kralovci, vybudována rozsáhlá lesní drážka zvaná Dětřichovská, která zajišťovala svoz dřeva z lesů od Roudna a Nových Valteřic přes polesí Slunečná až na pilu v Dětřichově. Drážka měřila 24 212 m , postupem doby byly některé části drážky zrušeny. Ještě v r.1945 měla délku asi 10 km, v r.1952 k ní přibila odbočka v délce 3 km, ale roku 1969 byla z ekonomických důvodů zrušena. Ještě dnes při toulkách zdejšími lesy narazíte na zbytky této drážky. Nejvíce obyvatel měl Dětřichov v r. 1921, kdy měl 814 obyvatel, z toho 25 české, 768 německé a 21 jiné národnosti ve 110 domech. Po odsunu němců bylo v Dětřichově r. 1950 518 obyvatel ve 120 domech.

V r. 2007 při větrné smršti přišel Kostel sv. Jiří o svoji typickou cibulovitou hlavici na věži. Věž byla zastřešena jen provizorně. Vpravo od lipové aleje ke kostelu najdete zbytky pomníku. U silnice ve směru na Moravský Beroun jsou boží muka se dvěma pamětními deskami. U silnice před OU je kamenný kříž s reliéfem P. M. Bolestné.

Místní část Krahulčí, dříve Krahujčí (něm. Spersbersdorf) vzdálena 4 km jižně od Dětřichova se připomíná v r. 1397 na katastru obce Horní( dříve Německé) Loděnice. V r. 1500 se uvádí pustá ves která byla obnovena byly parcelací dvora v r. 1747 na současném místě. V r. 1834 mělo 18 domů a 132 obyvatel. R. 1900 mělo Krahulčí 21 domů, ve kterých bydlelo 3 české a 130 obyvatel německé národnosti. Mimo zemědělství se obyvatelé živili v místní továrně na vlněné zboží. Na začátku 20.stol. byla postavena v Krahulčí kaple. Po odsunu německého obyvatelstva, zůstala obec téměř vylidněná a velmi málo opět osídlená. V současné době je obec využívaná chalupáři, převážně pro rekreační účely. Do r. 1960 bylo Krahulčí osadou Horní Loděnice a od té doby místní částí Dětřichova nad Bystřicí.

Na jižním svahu Slunečné, asi 2 km východně od Dětřichova je přírodní rezervace Panské louky s typickým společenstvím pramenných a rašelinných lesů. Druhou přírodní rezervaci Mokřiny u Krahulčí, vyhlášenou v r. 2001 najdete jižně od Dětřichova v nadmořské výšce 594-600 m kolem Trusovického potoka.