Bohdanecké Dvory (Hradec Králové)

Na počátku celých Svobodných Dvorů, jak již sám název napovídá, stála pouze skupina roztroušených šosovních dvorů, jinak bychom tu do 18. století nic jiného nenašli, žádné souvislé osídlení, prostě nic. V místech Bohdaneckých Dvorů, jež bývaly rozloženy přibližně ve středu současných Svobodných Dvorů, se rozkládal pouze Bohdanecký či Bohdanečský dvůr, též zvaný jako Bohdaneč, jenž měl obdržet název od toho, že ležel poblíž cesty k Bohdanči, i když není to tak jednoduché, protože roku 1590 je doložena existence Jiřího Bohdaneckého (poprvé se objevil na scéně v roce 1564, kdy se přiznal k valdenské víře, což znamenalo velké spory s vedením města Hradce Králové), jemuž 25. června téhož roku shořel dvůr s veškerým inventářem a příslušenstvím a žádal městskou radu o pomoc, jíž nakonec skutečně obdržel, takže ve skutečnosti mohl být dvůr pojmenován po něm či po jeho předkovi, ale rozsoudit spor, zda Bohdanecké Dvory byly nazvány podle cesty nebo podle vlastníka místního dvora, tak to se nám již nikdy věrohodně nepodaří.

Tento dvůr však potkalo za jeho existenci větší množství neštěstí, jež měla kolikrát dalekosáhlé následky, ale vzhledem k době a k jeho položení se nejedná de facto o nic zvláštního. V prosinci 1607 ho pak zakoupila královéhradecká městská rada za 4 500 kop míšeňských grošů. Během třicetileté války však zpustl a jeho následující osud podává Otakar Srdínko ve své publikaci "Svobodné Dvory" takto: "Dvůr Bohdanecký byl dle toho r. 1650 znovu vystavěn, ale na krátko, neb "na den sv. Bernarda 20. srpna v noci mezi 11. a 12. hodinou od hromobití v Bohdáneckém dvoře stodoly, v nich žita, ječmene a pšenice velmi mnoho shořelo". Dvůr Bohdánecký toho času náležel již Hradci, neb v seznamu katolíků od děkana zhotoveném na r. 1656 se uvádějí "nějaký dvořáci šosovní a dále dvůr obecní bohdanecký (9 osob)".

Změna nastala až spolu s raabizací, když byla dvorním dekretem ze 24. března 1781 ponechána vrchnostem možnost, že mohou na svých statcích zavést nebo naopak odmítnout soustavu, navrženou dvorním radou Františkem Antonínem Raabem, která spočívala v rozdělení vrchnostenských (panských) dvorů na malé díly, jež byly pronajímány poddaným do dědičného nájmu (emfyteuze) za peněžní rentu namísto roboty. Právě prvním směrem se inspirovalo též královéhradecké panství, kdy byly mezi lid rozděleny dvory Šosteny, Bohdanecký, Klacovský a Věkošský a z nich potom vznikly osady se stejným pojmenováním, i když mnohé již tolik lidem neříkají, pokud pomineme Věkoše, přičemž bohdanečtí hospodáři platili podle výkazu z roku 1783 1 337 zlatých a 40 1/2 krejcaru dědičného nájmu, jenž byl dohodnut při podepsání kontraktu na tyto dvory 24. ledna 1786.

Tím se na scéně zjevila nová osada - Bohdanecké Dvory, jež měla v roce 1826 již 28 domů a 176 obyvatel a roku 1843 31 domů a 191 obyvatel, přičemž její prvotní vzhled nám podává I. vojenské mapování z let 1764-1768, resp. jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12897/?view=-72.32909016253703,105.85413747610387,6). Zároveň se stala centrem místního školství, protože již v roce 1827 začal učit ve zdejší ratejně podučitel Jaroš. Roku 1836 je dokonce navštívil císař Ferdinand V., z čehož je vidět, že nešlo o nějakou pouhou bezvýznamnou osadu, ale zdejší zemědělská produkce ve spojení s místními cihelnami, proslavenými kvalitou svých cihel mj. při stavbě královéhradecké pevnosti, a dalšími dílnami byla známá široko daleko. Právě ona se dá tudíž zařadit za jádro dnešních Svobodných Dvorů.

V roce 1849 přestaly být Bohdanecké Dvory poddané městu Hradci Králové a staly se součástí nově vytvořené obce Svobodné Dvory, což však vyvolalo řadu sporů a rozmíšek. Sice Svobodné Dvory měly společného starostu, obecní představenstvo a výbor, avšak každý z jejich dílů si podržel svůj majetek ve svém držení až do roku 1894. V roce 1861 se nacházela jednotřídní škola ve zdejším stavení čp. 30. Za prusko-rakouské války byl katastr osady součástí bitvy u Hradce Králové a vztahuje se k ní jedna historka o záměně pojmenování, když měla být dělostřelecká munice přivezena na vozech do Bohdaneckých Dvorů, avšak ty odjely až do Bohdanče, když došlo k záměně německých názvů obou stejně znějících jmen, takže zanedlouho neměly rakouské baterie odsud čím po pruských vojácích střílet. Již zmíněného roku 1894 však nedošlo pouze ke sloučení majetku dosavadních osad do společného vlastnictví, ale bylo provedeno nové očíslování všech domů a sloučen katastr do jednoho, čímž vznikly současné Svobodné Dvory v pozdější podobě. Od té doby postupně pojmenování Bohdaneckých Dvorů mizí ze scény, přičemž jejich posledním místním starostou byl Josef Hoza, jenž také podepsal protokol o sloučení obecních jmění všech svobodnodvorských osad. Ještě v roce 1908 se o nich činí zmínka jako o osadě, když byl otevřen nový poštovní úřad ve Svobodných Dvorech a kromě Svobodných a Grégrových Dvorů, Klacova a Cihelny k němu byly přiřazeny rovněž Bohdanecké Dvory. Po připojení Svobodných Dvorů pak tento název vymizel téměř úplně.

Na závěr dodejme jen to, že dřívější osadu Bohdanecké Dvory dnes připomíná pouze pojmenování Bohdaneckého rybníka u bývalé cihelny a pak ulice Bohdanečská, jež byla takto pojmenována v roce 1951, přičemž od roku 1880 byla známá jako Bohdanecká a od 1945 jako Grégrova, což také vysvětluje to, že nemá nic společného s městem Lázněmi Bohdaneč. Jedinou hmotnou památkou na ně pak zůstává kamenný kříž ve Dvorské ulici s nápisem: „Postaveno nákladem místní obce Bohdaneckých Dvorů L.P. 1891 za přispění Jos. Komárka č. 10.“ Škoda jen, že zanikla zdejší zvonička, jež byla přenesena ke kříži v roce 1894, když došlo ke sporu s Janem Smetanou, na jehož zahradě u sochy sv. Jana Nepomuckého původně stávala. Co se týká výrazných místních rodáků, tak z nich můžeme jmenovat třeba: kuklenského lékaře MUDr. Jana Marka a známého královéhradeckého fiakristu Aloise Rejfka.