Bizarní ludkovické mosty

Turistické cíle • Most

první most na silnici do Biskupic

druhý most nad místní komunikací a potokem

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (14 fotografií)

Vysokorychlostní komunikace spojující nejzápadnější část Československa s jeho nejvýchodnějším bodem – tedy od Aše až k Jasinji ležící u rumunských hranic na Podkarpatské Rusi – takový byl původní projekt megalomanské Baťovské dálnice.

Popud k její výstavbě vyšel od Jana Antonína Bati již roku 1937, jenže vše se „rozjelo“ až v době, kdy se stal ministrem veřejných prací ředitel Baťových závodů a zároveň starostou Zlína Dominik Čipera. Ten začal stavbu od ledna 1939, tedy už za protektorátu, realizovat v praxi. Důležitou součástí projektu dálnice byla i rychlostní silnice spojující Zlín s největšími moravskými lázněmi Luhačovicemi. Měla být dlouhá 18 km a vést ze Zlína přes Kudlov, Březůvky a Ludkovice. Počítalo se s tím, že se po dokončení stane součástí dálnice Přerov – Holešov s přípojkou na Slovensko.

Vše začalo roku 1938 úpravami u Zlína, ale nejvýznamnější prvky ze stavby, které jsou dodnes víc jak patrné, zůstaly zachovány v Ludkovicích. Jedná se o dva mosty, jejichž tunely jsou ve spodní části sice začleněny do místních komunikací, ale vlastní tělesa mostů v podstatě nevedou nikam a trčí tak v krajině dost nesmyslně.

V jejich blízkosti jsou dále vidět přerušované náspy a části staveb vedoucí až na hřeben nedalekého kopce.

Většina prací na stavbě nejen hlavní dálnice, ale i této přípojky, byla zastavena v roce 1941, kdy byl v protektorátě vydán zákaz používání cementu (později rozšířen i na ocel) a po druhové světové válce se na ní už nepokračovalo.

Pod prvním ludkovickým (a asi nejznámějším) mostem dálničního typu dnes prochází silnice z Ludkovic do Biskupic a neznalí motoruristé budou jeho nelogickým umístěním nejspíš víc jak překvapeni. Rozpětí tubusu měří 8 m, stejně tak výška a délka dosahuje 24 metrů. Uvnitř tubusu jsou čtyři pole o délkách dvakrát 7 m a dvakrát 5 metrů, oddělená spárou se zvětralým asfaltem. Délka průčelí mostu v plánovaném směru dálnice dosahuje deseti metrů.

Volně přístupným sadem lze po travnatém náspu směrem na západ projít asi ke ¼ km vzdálené propusti a odtud je to dalších 300 m ke druhému dálničnímu mostu, jehož oblouk překlenuje místní komunikaci i spolu s Ludkovickým potokem. (Na jeho protilehlý břeh se přitom pohodlně dostaneme přes ocelovou lávku.)

Druhý most vypadá úplně jinak než jeho kolega, neboť na něm byla dokončena pouze betonáž tubusu a na straně potoka část opěrné zdi. Délka mostu kolmo na silnici dosahuje 20 metrů, výšky tubusu 8 m a rozpětí nad místní komunikací 6 m a nad potokem 4 metry.

V korytě potoka má stěna tubusu zajímavý negativní sklon.

Oba mosty jsou sice velmi atraktivním turistickým cílem, ale sama obec s nimi má jen problémy. Kvůli dodnes nepřepsaným pozemkům totiž musí místní radní řešit problémy s jejich údržbou a tím, že se rozpadají. Přitom není dosud vyjasněno, komu mosty vlastně patří. To vše se táhne už od roku 1939, obec nad nim sice stále drží ochrannou ruku, ale stojí ji to peníze...

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.111, 17.726)

Poslední aktualizace: 12.11.2019

Vyhledání vlakového spojení na výlet