Bílovický zámecký areál

Zámek stojí ve středu Bílovic poblíž hlavní silnice procházející obcí, ale detailnějšímu pohledu na něj brání projíždějícím křoviny a stromy zámeckého parku, kterým je bývalý feudální objekt obklopen. Zámek je dnes v majetku obce a vedlejší tříhektarový anglický park se stal odpočinkovým místem pro místní obyvatele. Roku 2010 prošel revitalizací, při níž byla obnovena zeleň, upraven altán, rybníček s okolím, cestičky a vše doplněno lavičkami a jiným mobiliářem. Dnes tady cizí návštěvník kromě mnoha stromů a keřů může vidět menší vodní plochu překlenutou romantickou lávkou, dětské hříště s prolézačkami a skluzavkou a krytý altán s parketem využívaný v letním období ke kulturním a společenským akcím. V nejvýchodnější části parku je umístěn Pomník obětem I. a II. světové války. Skládá se z černé a bílé leštěné žulové desky se jmény obětí, obě vystupují ze společného čtvercového soklu.

 

Předchůdcem zámku byla renesanční tvrz, již si zbudovali Ledeničtí z Ledenic. Spolu s velkým dvorem, pivovarem, mlýnem a olejnou je v análech poprvé zmiňována LP 1513. Tvrz byla na barokní zámek přestavěna za Skydinských ze Skydině. Dnešní empírovou podobu před polovinou 19.století získal za Ferdinanda hraběte z Laurencin – Beaufort.

Z tohoto období se zachoval soupis o objektu, v němž se ve dvou podlažích nacházelo 17 pokojů a 4 komory. Zámek je trojkřídlým patrovým objektem a v ose průčelí vystupuje rizalit členěný pilastry, završený trojúhelníkovým štítem. Západní nároží v patře v nice zkrášlila socha sv.Václava.

 

Tympanon vstupního průčelí zdobí erb hraběcí rodiny Logoghetti, která na zámku sídlila od roku 1831 až do konce druhé světové války. Na západní stěně je připomínají dva oranžové medailony s podobiznou hraběte Huga a jeho syna Vladimíra, oddělené pamětní deskou s nápisem. Za života starého pana hraběte se bílovický zámek stal význačným kulturním a společenským střediskem a syn Vladimír byl zakladatelem prvního moravského hasičského sboru, který tady vznikl roku 1869.

Hugo Logoghetti si do Bílovic roku 1854 pozval vzácného hosta – malíře Josefa Mánese. Při svém pobytu mistr vytvořil několik kreseb zobrazujících místní kroj a portrét J.Postavy a Veroniky Čudové.

Dcera hraběte Huga Logoghettiho – Julie, se stala manželkou Antonína Františka hraběte Ledochowského žijícího v Uherském Hradišti. Ten tady nechal roku 1854 pro společné bydlení upravit starý měšťanský dům na konci Františkánské ulice. Protože jeho mladičká choť neustále tesknila za tatínkem, nechal k domu přistavit hranolovou věž s vyhlídkou, ze které mohla milovaná Julinka alespoň na dálku pozorovat svůj bývalý domov - zámek v Bílovicích, který tak milovala...

 

Po válce byl bílovický zámek zkonfiskován státem. Cenná hraběcí knihovna byla zčásti rozkradena, zbytek se stal součástí sbírek muzea v Uherském Hradišti. Interiér zámku s hodnotnou štukovou výzdobou byl adaptován na byty. Od roku 1952 zde sídlil MNV. Dále pak obecní knihovna, mateřská školka, služebna SNB a lékařská ordinace. Modernější objekt přistavěný k zámku ve čtyřicátých letech dvacátého století (východní křídlo) začal sloužit jako kulturní sál. Po velké rekonstrukci 2006 je zámek sídlem obecního úřadu.